V závěrečném diskusním kole jsme se zaměřili na vše, co účinnému zapojení knihovny brání. Nejdůležitější pro jakékoliv aktivity se diskutujícím zdála podpora knihovny, sdílení dobré praxe a sebevzdělávání knihovníků.
Prvním probíraným aspektem se stali sami knihovníci, kteří si zapojit do podpory mladých Romů nemohou (jsou nezkušení a netrénování v této problematice), nebo z různých důvodů nechtějí (předsudky, špatné zkušenosti). V prvním případě by diskutující navrhovali zapojit do vzdělávání zaměstnanců v první řadě místní neziskové organizace, v druhém pak zapojit kolegu - Roma (dobrovolnictví, brigáda, stáž, pracovní poměr …) do kolektivu.
Další bariérou jsou bezesporu finanční možnosti knihovny, kde může být obtížné financovat např. brigády, pracovníky pro nedělní provoz, lektory aktivit apod. Zde diskutující navrhovali rozvíjet dobrovolnictví ze strany samotných mladých Romů.
Čas a prostor, který má knihovna k dispozici taktéž není nevyčerpatelnou komoditou.
Bariérou, která odděluje mladé Romy od zapojení do života knihovny může být také nižší atraktivita programu. Zde se nabízí zapojovat uživatele do návrhů v plánu aktivit a akcí a do realizace samotných akcí (“komunitní akce, které jsou skutečně komunitní”).
Další skupinu bariér jsme v diskusi přidali nálepku “nedůvěra”. Ta může mít mnoho podob: mladí Romové mají nízké sebevědomí a špatné zkušenosti (např. nechtějí se potom zapojovat jako organizátoři akcí, stážisti apod.), jejich rodiče často nevěří v možnosti svých dětí v naší společnosti a vůbec v systém samotný, knihovník nemusí důvěřovat romským uživatelům (neznalost, nezkušenost, nebo naopak špatné zkušenosti) a naopak romští uživatelé nedůvěřují knihovníkům z majority (pozn.:v diskusi zaznívá, že také minorita trpí předsudky vůči majoritě).
V diskusi byla akcentována nedůvěra romské rodiny vůči knihovně. Rodina není v knihovních aktivitách angažovaná a/nebo se necítí tak samozřejmou součástí, jako rodiny z majority (“knihovna není místo pro nás”). Absenci vztahu vůči knihovně může oslabit snaha knihovníků vytvářet prostor pro běžné “setkávání se” v knihovně (rodina, přátelé), angažovanost pak komunitní festivaly (“smíšené komunity”), nebo romské komunitní festivaly (romská kultura, historie, jazyk).
Co se týče důvěry obecně, tu můžeme považovat za jednu ze stěžejních charakteristik komunity a proto se můžeme domnívat, že rozvíjením vztahů a budováním “smíšených společenství” v knihovně vzroste samozřejmě také ona.
Snahu o budování vztahu a komunit může oslabovat migrace rodiny v rámci města (pozn.: často spojená s problémy s bydlením), kde jsou např. přetrhány vazby na konkrétní městskou pobočku knihovny a její knihovníky. Zde by pomohlo něco, co by vytvářelo kontinuitu (např. stejná půjčovní doba, řád knihovny/kodex čtenáře, návaznost aktivit …).