Jsou knihovny ve své existenci ohroženy? Statisticky ne

Už jste slyšeli, že “počet čtenářů klesá”, a proto prý knihovny zaniknou? Jaké statistiky o knihovnách jsou ve skutečnosti veřejně dostupné a snadno vyhledatelné? A co říkají?

Vyhledala jsem na internetu veřejně dostupné zdroje se statistickými daty o knihovnách a zjistila jsem, že nabízejí mnoho odpovědí a ještě více otázek.

Prvním zdrojem, kde by člověk statistická data o knihovnách hledal, je web Národního informačního a poradenského střediska pro kulturu (NIPOS). Ten je státem pověřen statistickým zjišťováním na poli veřejných knihoven. Můžete zde za každý rok nalézt PDF dokument “Kultura České republiky v číslech”, který se na čtyřech stranách knihovnám věnuje. Dobré je, že v něm jsou uvedeny nejaktuálnější údaje, slovní interpretace dat a rozdělení na vzdělávací a kulturní akce. Nešikovná je forma PDF bez odkazu na zdrojové datové tabulky, nesouvislá datová řada a výběr pouze několika málo ukazatelů.

Druhým zdrojem, který statistická data o knihovnách na svém webu veřejně poskytuje je Český statistický úřad (ČSÚ) v části “datové řady” Tabulce 12.09 “Vybrané ukazatele z kultury”. Zde je možné získat k několika ukazatelům souvislou datovou řadu již od roku 1989 a navíc si ji lze stáhnout v excelu pro další zpracování.

A stejně jako v pohádkách je vždy nejvydařenější třetí syn, tak nejzajímavějším zdrojem dat o knihovnách se ukázal třetí zdroj. A tím jsou na webu ČSÚ “Vybrané tabulky z Veřejné databáze”. K dispozici jsou zde souvislé datové řady meziročních srovnání za roky 2010-2015, a také územních srovnání za roky 2008-2015. Ukazatele rozlišují mezi fyzickými a elektronickými knihami a návštěvníky a to všechno v hodnotách bez zaokrouhlení.

A co mě zaujalo při zběžném pohledu na všechna ta data? V prvé řadě úsměvné rozdíly, kdy několik stejných ukazatelů ve stejném roce ukazuje u NIPOSu a u ČSÚ odlišné hodnoty. Například v roce 1995 se někam ztratilo 10 knihoven (6169 proti 6179), v roce 2000 někam zmizelo 165 000 registrovaných čtenářů (1 523 v tis. proti 1 358 v tis.) a v roce 2014 někdo přidal nebo ubral 7 000 výpůjček (60 038 v tis. oproti 60 045 v tis.). No, statistika byla vždycky přesnou hrou s nepřesnými čísly. Co ale vyvolává více otázek, jsou pohledy na data optikou současných tvrzení.

Například “Hrůza, co budeme dělat, počet knihoven klesá!” Ano, klesá, ale v nejširším porovnání nijak výrazně. V roce 1989 jsme měli 5 751 knihoven a v roce 2016 jich máme 5 353 (index 0,93). Je to skutečně “hrůza”? Je fakt, že nejvíce knihoven jsme měli po skokovém nárůstu v roce 1992 (celkem 6 261) a od té doby jejich počet klesá. Je ale otázkou, nakolik mohla za nárůst počtu knihoven třeba “nadšená popřevratová léta” a byl-li ten nárůst při jejich zřizování podložený potřebou obsluhované komunity a ekonomickou udržitelností?

Nebo tvrzení “Klesá počet výpůjček, knihovnám už zvoní hrana!” Ano, klesá, od roku 2004 (kdy se půjčilo historicky nejvíce knih, 72 875 v tis.) a strměji od roku 2011 (67 220 v tis.) do současných 58 204 tis. (v roce 2016). Znamená to, že lidé mají o knihovny menší zájem než dřív? Ne nutně. Současně s “počtem výpůjček” totiž klesá nejen “počet knihoven”, ale i “počet knih”, které si lze půjčit. Navíc, největší pokles v počtu výpůjček zaznamenala kategorie “naučná literatura dětem”. Ale proč? Máme bohatší rodiče, kteří dětem knihy kupují místo, aby je půjčovali, nebo se současné děti častěji učí například přes populární weby?

Zajímavé také je, že podle ČSÚ sice klesl “počet registrovaných uživatelů” (z 1 431 tis. v roce 2010 na 1 372 tis. v roce 2016) , ale stoupl “počet návštěvníků”(z 44 136 tis. v roce 2010 na 62 913 tis. v roce 2015), zejména se výrazně zvýšil “počet online návštěv” (index 1,79). Podle NIPOSu stoupá také počet kulturních a vzdělávacích akcí, které knihovny pořádají.

Odzvonilo tedy knihovnám? Z pohledu do statistik ani zdaleka ne. Spíše to vypadá, že se rozšiřuje jejich tradiční funkce zpřístupňovatele vědomostí o rozličnější funkce místa pro setkávání a zpřístupňování informací na dálku. A každoročně sbíraná statistická data vždy za pár let analytikům naznačí, jak to vlastně bylo-nebylo.