Blok expertů: Sylvie Richterová - Umění, literatura, kultura a duchovní krize

Materialistická  společnost bují, duchovní hodnoty chřadnou: tento paradox lze považovat  za výraz akutního ohrožení kultury, ale i za mocnou výzvu. Takzvané “moderní vidění” se sice často rovná více či méně vědomé slepotě vůči duchovním skutečnostem, přesto však stále platí , že právě umění  je místem i nástrojem prohlédání. Sylvie Richterová bude vycházet z výsledků vlastní literárněvědné práce, aby ilustrovala jakým způsobem, jsou estetika, etika a noetika základními články živé kultury.

Sylvie Richterová se narodila v Brně, studovala v Praze a v Římě, kam se přestěhovala s rodinou na podzim roku 1971. V Itálii pracovala jako lektorka, badatelka a později jako profesorka na univerzitách v Padově, ve Viterbu a v Římě. Protože měla od roku 1967 dvojí občanství, mohla udržovat literární přátelství s řadou básníků, spisovatelů a badatelů v komunistickém Československu (mezi nejbližší patřili Jan Skácel, Oleg Sus, Ludvík Vaculík, Sergej Machonin, Robert Kalivoda). V zahraničí přispívala do časopisů jako Listy, Svědectví, Lettre internationale nebo „K“ Jiřího Koláře; její knihy kolovaly v českých zemích díky samizdatové edici Petlice a vycházely v exilových nakladatelstvích Sixty Eight Publishers, Index, Arkýř. Vystoupila v řadě evropských univerzit a spolupracovala s českými autory v zahraničí (zejména s Jiřím Kolářem, Věrou Linhartovou, Milanem Kunderou). Pracovala také pro italský rozhlas a televizi, překládala, účastnila setkání českých autorů v německém Frankenu. Od sedmdesátých let psala poezii, prózu i literární eseje, ve kterých se věnovala především českým autorům dvacátého století, od Haška, Čapka, Hrabala, Vaculíka, Kundery, Linhartové po Holana, Halase, Skácela, Brouska, Jirouse, Krále a dalších. Věnovala se i obecnějším tématům jako estetika a etika, paměť v literatuře, samizdat nebo polyglotismus. Podstatné jsou také její studie o Labyrintu Jana Amose Komenského. V posledních letech vydala román Každá věc ať dospěje na své místo (2014) a svazek Eseje o české literatuře (2015), kterým se dostalo významných ocenění. (Cena ČLF, cena Toma Stopparda.) Od roku 1990 přednášela na universitách v Budějovicích, Olomouci, Bratislavě, Brně a Praze, dále v rámci Pražského lingvistického kroužku a v Ústavu dějin české literatury Akademie věd. V roce 2009 jí Jihočeská univerzita udělila čestný doktorát. Pro český rozhlas připravila mimo jiné řadu rozhovorů o díle Karla Čapka, natočila pětidílný seriál Osudy, ukázky z vlastní poezie a čtení z románu Každá věc ať dospěje na své místo. Spolupracuje s časopisy Tvar, Host, Prostor,  Svědectví, slovenský Romboid a dalšími.  Podílela se na přípravě a provedení konference o Milanu Kunderovi Co zmůže literatura, kterou uspořádala v roce 2009 Masarykova univerzita. V tomtéž roce tu vedla také výběrový seminář o J. Komenském. Od roku 2009 žije střídavě v Praze a v Trevignanu Romanu a stále se zabývá literaturou. Nakladatelství Malvern připravuje k vydání její cyklus básní Slyšet obrazy. V roce 2018 jí byla udělena Cena města Brno za literární činnost.