Zimní škola 2025

Zimní škola v Bratislavě byla sice mimo školu, ale byla v zimě

Poslední dny před oficiálním začátkem nového semestru, vyjela skupina studentů KISKu na zimní školu do Bratislavy. Zde strávili víkend v prostorách nezávislého kulturního centra Nová Cvernovka a společně se vzdělávali a navzájem si rozšiřovali obzory. A nepřekročili tak zde pouze fyzickou hranici států, ale i hranici metaforickou. Samotná zimní škola totiž překračovala hranice klasického vzdělávání učitel-žák a studenti se vzdělávali navzájem. A překračování hranic bylo i tématem celého výjezdu.

Je Valentýnský pátek, kolem oběda. V místnosti zvané Světlík, v druhém patře Nové Cvernovky se už pomalu scházejí různě staří studenti a studentky a v klidu si čtou, povídají, nebo třeba poslouchají hudbu. Miriam si chystá kameru a foťák na natáčení. Oficiální sraz je až ve dvě hodiny. Čekající studenti mají ale na lelkování času ještě trochu víc. Poslední opozdilci totiž doráží až ve tři čtvrtě na tři a teprve potom může začít program.

Nejprve nás všechny vítá Vali a vysvětluje kde co a jak funguje, a co, kdo a kdy nás čeká. První jde na řadu samozřejmě seznamování. Denis rozdává papíry na bingo s iniciálami jmen všech účastníků a vysílá své spolužáky na sbírání co nejvíce odškrtnutých potkání. Tom všechny pak losuje do skupinek a dává prostor pro zaplétání se do hlubokých otázek na předem rozdaných kartách.

A když už se pak známe mezi sebou, seznamujeme se ještě s Aničkou a Hankou, které nám ukážou a vysvětlí, kde to vlastně jsme. Prohlídka Nové Cvernovky začíná v našem Procházíme postupně všemi patry budovy a seznamuje se tak s množstvím ateliérů, soukromou školou Rozmanita a taky kavárnou, obchůdky a barem. To je ale jenom jedna část komplexu. Pokračujeme dlouhou chodbou do další části se školkou, experimentálním studentským ubytováním, a dokonce farmou na houby „Drž Hubu!“. Součástí prohlídky je nakonec i zahrada s kompostem, saunou a spoustou postupně zpracovávaného harampádí. Nejen náš fotograf Vašek má toho spoustu k zachycení.

Po prohlídce jsme zmrzlí a hladoví, a tak si pouštíme hlučný, ale efektivní přímotop a pak už je čas na naši komunitní večeři. Každý přivezl něco a každý si může dát cokoliv. S hostinou pokračujeme až dokud nedorazí hosté. To se pak musí vypnout i rušivý přímotop, protože Laco Oravec a Dominik Devečka mají pro nás připravenou přednášku o Otvorené Kulture, kulturním štrajku, ale i o svobodě a demokracii. Debata se i přes zimu a únavu tak rozproudila, že jsme málem zapomněli na další program – na závěr dne totiž přišli první prezentace přímo z řad spolužaček. Ráchel nám nejprve představila zbytek organizátorů zimní školy – Káju, Magdu, Vali a Timi a vysvětlila, jak to vlastně vzniklo. Evča nám pak řekla něco o tipech pro život s ADHD, Kristýna s námi sdílela svoji lásku k organizaci a díky Martině jsme si připomněli, že “Z Harryho Pottera víme, že čokoláda je řešení na všechny problémy, ze Saturnina, že pokud chceš někoho přesvědčit, že jsi extrémně schopný, stačí mu způsobit problém a pak ho dramaticky vyřešit a ze Žluté bible, že KISK je láska”, no zkrátka, že z každé knihy si můžeme něco odnést.

Tím končí náš oficiální program a každý pak už se zbytkem večera nakládá podle svého. Někdo ještě hraje karty, někdo povídá s teplým čajem, nebo s pletením v ruce a někdo už si rozkládá karimatku se spacákem a ubírá se ke spánku. Po půlnoci už leží všichni. Další den totiž vstáváme docela brzy.

Společná snídaně je pro všechny jako otevřený bufet od osmi do devíti. Potom už začíná workshop. A o čem? O workshopu. Káťa a Denča se nám snaží ukázat, jak takový dobrý workshop vytvořit. Před obědem se taky ještě od Kvety dozvídáme něco o trendu sharentingu a o jeho kladných i špatných stránkách a od Klárky a Rút o skautech, evangelické mládeži a o komunitách obecně. Oběd ale komunitní nemáme. Po menších skupinkách se vydáváme na jídlo do centra Bratislavy.

Společně se zase potkáváme až chvíli před čtvrtou u Modrého kostela. Robin a Veronika si berou slovo a provází nás městem. Vidíme Michalskou bránu s nejužším domem v Evropě, Bratislavský hrad, původní sídliště kulturního centra Dunaj, nebo i původní místo podniku Teplárna. U staré tržnice navíc hrajeme hru s lovením zvěře. Ať už je „bizoň“, koloušek, nebo svišť kdokoliv. Zpátky do Nové Cvernovky nás pak veze Električka číslo 7.

Zpátky v našem Světlíku nás vítá Maruška s přednáškou o fake news a feminismu.

Při té se trochu zahříváme, odpočíváme a dozvídáme se třeba co je to tzv. růžová daň. Potom se, už podruhé během jednoho dne, rozdělujeme na menší skupinky. Jedna jde s Radkem tvořit audiovizuální digitální artefakta druhá se s Hankou s pomocí pohybu věnuje empatii. Před večeří se ještě od Ondry dozvídáme, co to je stable diffusion a jak to funguje.

Čekání na pizzu si zkracujeme tím, že si každý v hlavě promýšlí, jak stráví zbytek večera. Večerního programu se totiž ujímá Filip, Zuzka a Sára a v nabídce je háčkování, pletení, výroba svíček pro Ukrajinu a sauna. A komu už nezbývá dost energie, může si kdykoliv zalézt do spacáku a užít si dlouhou poslední noc výjezdu.

Nedělní snídaně se podobá té sobotní. Akorát v devět začínáme den místo workshopem přednáškou o typografii od Kristýny. Nějaký workshop nás ale přeci jen čeká. Kryštof a Petr s námi probírají vizuální smog a my ho pak ve skupinkách hodnotíme na příkladu konkrétních míst.

Na závěr nás čeká už jen čtení otevřené pošty, společné zhodnocení víkendu a balení. Jana si ještě bere kontakt na přednášející, aby mohla posbírat vše, co jsme si sdíleli. A potom už tak jak jsme se tu v pátek postupně sešli, tak se v neděli zase postupně rozprcháváme a vyrážíme vstříc novému semestru.

~ reportérka Niki