Mgr. Hana Tulinská
odborná pracovnice
Cíl: smysluplné odkázání na zdroj
Citace má jasný cíl – odkázat čtenáře na zdroj informace, kterou jsme použili. Pro systematizaci odkazování vznikly citační normy. Ty je potřeba přesně dodržovat zejména v odborném textu, který posíláte do časopisu. Základní pravidlo však zní: smysluplně odkázat takovým způsobem, aby byl původní zdroj snadno dohledatelný. Odkazování bez citačních norem – hypertextové odkazy
Je potřeba říci, že normy nejsou jediným způsobem odkazování. V těchto studijních textech můžete například vidět odkazování formou hypertextových odkazů. Takové odkazování se hodí na webovky, blogy a sociální sítě, nehodí se do seminárek. Hrozí zde ale nebezpečí, že odkaz bude neplatný, protože stránka zanikne nebo ji někdo smaže.
Podívejte se na příklad, kde pomocí hypertextového odkazu odkazujeme na článek, ve kterém jsme se o tzv. sharentingu dověděli. Pročtěte a vyzkoušejte si odkaz: Jedním z problémů současné generace je tzv. sharenting. To znamená zveřejňování fotografií dětí na sociálních sítích bez jejich souhlasu. Přibývá totiž případů, kdy se děti proti rodičům ohradí, a to i soudní cestou.
Odkazování dle citačních norem
Odkazování dle citačních norem můžete použít na libovolném místě – v odborném článku, na svém blogu nebo třeba jako novinář. Podívejte se na příklad citování v textu dle normy ČSN ISO 690:
Smyslem PLE pro nás může být posouvání k větší svobodě a inovativnosti myšlení [2], chopení se vlastní iniciativy a zodpovědnosti za své vzdělávání.
A nyní příklad citování v seznamu literatury dle normy ČSN ISO 690:
[2] BRDIČKA, Bořivoj. Smysl osobního vzdělávacího prostředí. Metodický portál: Články [online]. 17. 01. 2011, [cit. 2017-03-04]. Dostupné z: http://spomocnik.rvp.cz/clanek/10605/SMYSL-OSOBNIHO-VZDELAVACIHO-PROSTREDI.html. ISSN 1802-4785.
Můžete si přečíst celý článek, ve kterém se citace objevila: Personal learning environment pro učitele.
Co nám tedy norma udává?
- Podobu citačního odkazu v seznamu literatury na konci našeho díla.
- Podobu citačního odkazu v textu, tzv. citační styl, tedy místo, kde se objevuje myšlenka jiného autora.
Citační odkaz v seznamu literatury
Všechnu použitou literaturu musíme uvést na konci našeho textu v seznamu literatury. Typická struktura takové citace je následující: Příjmení a jméno autora, datum vydání zdroje, název zdroje, místo vydání zdroje: vydavatel, druh a číslo zdroje.
Citace knihy podle normy ČSN ISO 690 může vypadat takto:
DEWEY, John, 1997. Experience and education. New York: Touchstone. The Kappa Delta Pi Lecture Series. ISBN 0-684-83828-1.
Ale také takto, podle citační normy APA 6th edition:
Dewey, J. (1997). Experience and education. New York: Touchstone.
V podstatě je to sofistikovanější systém kdo, kdy, co, kde, případně v čem. Podívejte.
V prvním případě:
KDO: DEWEY, John, KDY: 1997. CO: Experience and education. KDE: New York: Touchstone. The Kappa Delta Pi Lecture Series. V ČEM: ISBN 0-684-83828-1.
Ve druhém případě:
KDO: Dewey, J., KDY: (1997). CO: Experience and education. KDE: New York: Touchstone.
Nejznámější citační normy
Volba citační normy se liší v závislosti na oboru, zvyklosti pracoviště (na univerzitě) nebo časopisu. Můžete narazit třeba i na časopis, který si vytvořil zcela vlastní normu (což není ideální pro generování citací). Pozornost bychom na začátek věnovali zřejmě těmto:
Pokud se podíváte podrobněji například na APA či Chicago, můžete si povšimnout, že zdaleka nejde jen o systém citování. Jsou to manuály, které určují podobu celého dokumentu, tedy jak mají vypadat nadpisy, obrázky, tabulky atp. Tyto podrobnosti na vás však ještě pár let počkají, jestliže se rozhodnete pro studium na univerzitě.