RNDr. Michal Černý, Ph.D.
řešitel projektu, asistent na KISKu
Zdroj: YouTube kanál KISKu
Říká se, že není třeba vědět, ale je třeba umět něco najít. Schopnost nalézt potřebnou informaci je něčím, co je v současné době mimořádně cenné. Samozřejmě, musíte umět informaci posoudit (nejde o úplnou hloupost nebo manipulaci?) a využít, ale najít ji je začátek všeho poznání.
Internet ve svých počátcích žádné vyhledávače neměl. Každý uživatel si sám tvořil seznamy oblíbených stránek, ze kterých se pomocí odkazů mohl dostávat na další a další stránky. První internetové stránky tedy skutečně fungovaly podobně jako dnes již archaické Zlaté stránky nebo jako informační systém. Jak se internet rozšiřoval, bylo neudržitelné, aby si každý všechno pamatoval a spravoval sám. Proto se objevily první katalogy a později také vyhledávací stroje, které uměly prohledávat názvy, případně další části webových stránek. Až někdy kolem roku 2000 můžeme vidět vyhledávače, které fungují tak, jak jsme dnes zvyklí. A v dnešní době toho asi umí i více, než bychom čekali.
Dnes velká část lidí nemusí ani volit vyhledávač. Stačí si otevřít libovolný webový prohlížeč – Chrome, Firefox, Operu či Safari, a do adresního řádku zadat vyhledávací dotaz. To, jaký vyhledávač využívá váš prohlížeč, je předmětem tvrdého obchodního vyjednávání, a to i přes to, že si ho sami můžete kdykoliv změnit v nastavení. Horší už je ale situace na mobilních telefonech, kde se závislosti na tom, co vám „vnutí“ Siri nebo Google Now (oba hlasoví asistenti fungují třeba i na chytrých hodinkách), jen tak nezbavíte.
První internetový vyhledávač. Zdroj: Archie Query Form. Autor screenshotu: KISK.
Hlasové vyhledávání pomocí Google Assistant. Zdroj: YouTube kanál Dotekománie.cz
První bod vyhledávání, kterým zřejmě většina z nás začne, je tedy jednoduchý – využít adresní řádek prohlížeče. Jde o řešení rychlé, a i sami tvůrci prohlížečů čekají, že jde o strategii, kterou budeme využívat vůbec nejčastěji. Na druhou stranu takový vyhledávač nám nemusí vždy vyhovovat nebo dávat správné výsledky, takže je fajn, pokud se můžeme porozhlédnout také jinde (pokud využíváte hlavně Google, což se dá čekat, doporučujeme si jen tak pro zajímavost chvíli pohrát také s Bing nebo se Seznamem).
Mimochodem – věděli jste, že Česká republika je jednou z velice mála zemí, ve které existuje svobodný trh a Google zde nemá ve vyhledávání zcela rozhodující podíl? Česká firma Seznam je v tomto ohledu mimořádně obchodně, ale i technologicky úspěšná. Stále si udržuje asi čtvrtinu trhu, zatímco Google má asi 70 %.
Jak tedy vyhledávat? Ještě dříve, než se pustíme do nějakých praktických návodů a postupů, bychom rádi upozornili na dvě věci. Předně – abychom mohli něco nalézt, musíme vědět, co hledáme. Bulharské úsloví říká, že „kdo neví, kam jde, dojde někam jinam“, což u vyhledávání na internetu určitě platí. Čím lépe víme, co hledáme, tím lépe to můžeme najít. Proto je také vyhledávání průběžnou záležitostí – jen u hodně jednoduchých a jasných dotazů dostaneme na první pokus přesně to, co potřebujeme. Počítejte tedy s tím, že podle výsledků budete muset svůj vyhledávací dotaz (tedy to, co hledáte) postupně upravovat, doplňovat a měnit, dokud se nedopátráte k tomu, co skutečně potřebujete.
To souvisí s tím, co jsme psali o vědění – až tím, že něco hledáme, často zjišťujeme, co to vlastně je, jaké detaily nebo části problému nás skutečně zajímají. Můžeme například začít s hledáním informací o Přemyslovcích a skončíme u studia každodennosti na dvoře Karla IV. Nebo hledáme informace o penicilinu a vyhledávání nás zavede do organické chemie a tvaru příslušné molekuly. Takový proces je zcela normální a k vyhledávání patří. Většina z nás nepracuje ve službě, jako je Ptejte se knihovny, kde má jasnou otázku a jasnou odpověď, ale chce zjistit nějaké informace. Z každého vyhledaného výsledku se můžeme poučit.