Současně musíme říci, že typografie má v českém prostředí dlouhou tradici – od jedné z nejkrásnějších Biblí všech dob od Václava IV. až po moderní typografy a grafiky jako jsou Vojtěch Preissig či František Muzika, ze současných pak můžeme zmínit třeba tým okolo studia Najbrt, kteří navrhují například vizuální styl Masarykovy univerzity nebo Karlovarského filmového festivalu. 

V odborném textu s typografií pracujeme tak, že většinou upřednostňujeme funkční složku před estetickou. Skoro vždycky budete muset pracovat se šablonou, která vám předepisuje, jaká máte použít písma, jak formátovat okraje, řádky, nadpisy. V tomto ohledu nemáte příliš na výběr. Pokud s takovou šablonou máte pracovat, doporučujeme ji respektovat, i když se vám třeba nebude úplně líbit, prostě vám nic jiného nezbude a pokud odevzdáváte článek do časopisu nebo sborníku, tak ušetříte hodně práce editorovi nebo redakci obecně. Jestliže chcete pracovat s něčím umělečtějším, pak se určitě nechte inspirovat třeba v Typografickém manuálu, který každý rok zachycuje to nejlepší z české typografie. 

U formálních pravidel se určitě podívejte do typografického taháku – najdete v něm vše, co potřebujete, pokud chcete psát text, o kterém si lidé nepomyslí špatné věci ještě dříve, než ho začnou číst. Jsou zde informace o tom, jak psát pomlčky, procenta, uvozovky nebo lomítka a jak pracovat s konci řádků. Tento tahák vám doporučujeme vytisknout a pověsit si na nástěnku, určitě se vám bude hodit. 

Z úplného typografického minima pamatujte, že by vám v textu neměly zůstávat sirotci (jeden řádek na konci stránky) a vdovy (jeden řádek odstavce na začátku stránky). To umí odstranit i obyčejný Word.  Druhou častou chybou jsou jednopísmenné předložky na konci řádku. I toho se lze zbavit v celém dokumentu automaticky. 

Asi základní věc, kterou ale v typografii potřebujeme, jsou písma. Můžeme pracovat s tím, co nám nabízí textový procesor automaticky, což je například u Wordu Calibri, ale také můžeme sáhnout do speciálních služeb, které nám dají k dispozici písem mnohem více – Google Fonts, Font Squirrel či Free Fonts Project vám nabídnou téměř nekonečnou nabídku písem, která můžete použít na webu i v dokumentu. Obecně platí, že každé písmo má jednak určitou svoji módnost či modernost, ale také, že může omrzet – nebojte se s písmy experimentovat. Zároveň ale pamatujte na to, že v jednom dokumentu je vhodné užívat jen kompatibilní styly písma (například pro nadpisy a text mohou být různé, ale musí se k sobě hodit). 

Každé písmo má určité charakteristiky, podle kterých si ho volíte. První, na co se asi budete dívat, je, zda je patkové (mají prodloužení koncových tahů) nebo bezpatkové a zda je proporcionální (většina písma, i je kratší než m) nebo neproporcionální (třeba Courier, Courier New). Existují ale také písma čistě symbolická nebo vázaná, která vytvářejí dojem psacího písma. Pokud píšete česky, pak určitě budete potřebovat vědět, zda písmo podporuje všechny druhy háčků a čárek. Pro takové zjištění se obvykle používá věta: „Příliš žluťoučký kůň úpěl ďábelské ó“. Obecně platí, že většinou v tištěných dokumentech využíváme písmo patkové a v digitálních bezpatkové. Ale není to nutné! 

Pokud chcete, aby výsledný dokument vypadal pěkně, pravděpodobně ho nebudete tvořit v textovém procesoru, ale sáhnete po některém z nástrojů na sazbu. Pokud máte ambice profesionálů, pak určitě využijete Adobe InDesign, případně bezplatný Scribus, jednoduché SpringPublisher (zdarma) či MS Publisher (součást Office), případně ne úplně drahý a výborný Affinity Publisher.