Poskytované služby ČTK na oficiálních webových stránkách. Zdroj: ČTK. Autor screenshotu: KISK.

„Posláním tiskové kanceláře je poskytovat objektivní a všestranné informace pro svobodné vytváření názorů. Tisková kancelář poskytuje službu veřejnosti šířením slovního a obrazového zpravodajství z České republiky a ze zahraničí. Stejnou službu poskytuje tisková kancelář i do zahraničí.“ Říká paragraf 2 zákona č. 517/1992 Sb. Dalším důležitým dokumentem pro fungování této instituce je Kodex ČTK. Na její činnost dohlíží Rada volená poslaneckou sněmovnou.

Než se pustíme do analýzy toho, co vlastně tato instituce dělá a proč, je dobré si říci, k čemu vlastně jsou zpravodajské agentury jako Reuters, AP či TASS. Média obecně nemají možnost pokrýt kompletně všechno zpravodajství – od fotografií po texty ze svých vlastních zdrojů. Pokud by to měla mít možnost dělat, musely by jejich redakce být násobně velké, což jednak naráží na lidské limity, ale také na ekonomické problémy. Zpravodajské agentury tedy agregují zprávy z určité země a nabízejí je dalším médiím. Ta je mohou buď doslovně přebrat, nebo si je různě upravovat. Velká část práce v médiích tedy spočívá v tom, že se pracuje s agenturními zprávami. Ty jsou typické tím, že se snaží o absolutní názorovou nebo hodnotovou neutralitu, protože na rozdíl od běžných médií neví, komu informace prodávají, tedy kdo je jejich čtenář.

V mnoha státech má pak zpravodajská agentura ještě jeden rozměr, snaží se vytvářet takové zprávy, které budou v zahraničí zajímavé a budou přispívat k tomu, že se o dané zemi bude mluvit. To je příklad jak ČTK, tak poněkud propagandistické TASS nebo Nové Číny.

ČTK tedy nabízí médiím možnost přebírat od ní zprávy – buď všechny, nebo jen vybraný segment (například náboženské zpravodajství) – a za to si nechává platit. Může jít jak o texty, tak také o videa nebo fotky. Pro získávání těchto zpráv redaktoři médií využívají databanku ČTJ, ze které je možné vše přehledně stahovat a získávat. Současně asi žádné médium nebude denně otiskovat od ČTK vše – tedy cca 700 textových zpráv denně – ale bude si dělat výběr. Právě tyto poplatky ČTK živí a současně jsou předmětem občasné kritiky této instituce, protože nejsou právě nízké a podmínky příznivé. Faktem ale je, že i Aktuálně se k ČTK poměrně rychle vrátilo a asi jediný vážnější konkurent ČTK v psaném zpravodajství, totiž projekt Novy – Mediafax, se neujal (existovaly také další agentury jako ČTA či ČTI). Provozovat agenturní zpravodajství je drahé, náročné a vyžaduje to čas, což pro běžný obchodní model není právě ideální.

Čím je tedy ČTK veřejnoprávní a proč takovou agenturu vlastně potřebujeme? Za prvé je zde potřeba poměrně širokého mediálního trhu – aby ale mohlo existovat více médií, potřebují někde získávat obsah, a to je něco, s čím ČTK umí pomoci. Její ceny skutečně nejsou nízké, ale současně nejsou takové, aby vznik a provoz středně velkých mediálních projektů neumožnily. To je tedy primární role této instituce.

Druhá rovina je zahraničně politická – ČR má zájem, aby se o tom, co se u nás děje, ve světě vědělo. ČTK produkuje zprávy nejen v češtině, ale i v angličtině, což umožňuje zahraničním médiím o dění u nás referovat. To je důležité jak pro „reklamu“, tak také pro větší zapojení ČR do mezinárodního kontextu, opuštění izolacionismu, ale také třeba pro obchod. Česká republika na tento provoz nijak nepřispívá a ČTK se v tomto ohledu chová (tak jako v dalších oblastech) tržně a soustředí se na zprávy, o které mají zahraniční odběratelé zájem.

Třetí důvod je pak společný pro všechna média veřejné služby – nabízet vyvážené, ideově nepříliš zatížené, zpravodajství, které například nebude diskriminovat menší subjekty. Všechna veřejnoprávní média musí například řešit, zda nedávají více prostoru (než jaká je reálná politická síla) jedné ze stran. Tím, že jsou zprávy z ČTK distribuovány do (téměř) všech velkých českých médií, dochází k jejich (alespoň částečné) veřejnoprávnosti.

ČTK provozuje vlastní zpravodajský web České noviny. Oproti dvěma dalším veřejnoprávním médiím nemá komentářovou sekci, což je logické a vychází to z toho, co jsme o ČTK doposud řekli. Jen pro představu – aktuálně má 252 zaměstnanců z nichž 184 je přímo redakčních. Ve svém fotoarchivu má na 5 miliónů snímků, což z ní dělá významnou paměťovou instituci mapující politický a společenský život v Česku (a Československu). I tímto vlastně naplňuje něco z veřejnoprávního étosu. Tvoří paměť naší země v pečlivě databankově setříděné a snadno analyzovatelné podobě. Tím se vlastně stává zajímavým partnerem dalších paměťových institucí národního charakteru, jako je Národní knihovna, Národní archiv či Národní galerie.