RNDr. Michal Černý, Ph.D.
řešitel projektu, asistent na KISKu
Česká televize vznikla sice až v roce 1992 Zákonem o České televizi, ale její historie je podstatně delší – veřejnoprávní vysílání na našem území započalo již v roce 1953. O čtyři roky později vzniká ČST, tedy Československá státní televize, jejíž cílem bylo podporovat skrze media komunistický (socialistický režim). Snahou v tomto období tedy není žádné objektivní zpravodajství nebo pluralita názorů, ale systematické jednosměrné informování veřejnosti.
Ukázka techniky se kterou pracovali v ČST. Zdroj: ČT - Fotografie z historie ČST.
V tomto období televize slouží například pro přenos podpisu anticharty, časté jsou informace o pracujícím lidu nebo vznikají seriály jako Krkonošské pohádky či 30 případů majora Zemana, které mají čistě propagandistický charakter. Během revolučního roku 1989 se televize nakonec přiklonila na stranu stávkujících a sehrála důležitou roli v rozpadu tehdejšího režimu. Ihned po revoluci se začaly objevovat spory o to, jaký charakter má televize vůbec mít, kdo ji má platit a jakým způsobem. V roce 1994 pak vzniká TV Nova, která začala s jistou obsahovou i formální diverzitou na mediálním trhu, s níž se ČT poměrně dlouho a složitě vyrovnávala.
V současnosti má Česká televize sedm kanálů, které poměrně jasně ilustrují šíři spektra média veřejné služby:
ČT umožňuje si prohlédnout televizní programy z dřívější doby. Co se o Vánocích 1968 vysílalo? Zdroj: ČT - program 68. Autor screenshotu: KISK.
Podle zákona musí ČT dbát na vyváženost programu, což se například projevuje v tom, že do diskusních pořadů musí být zváni hosté tak, aby kopírovali politické spektrum a současně aby také opozice či mimoparlamentní strany dostávaly v dostatečném prostoru možnost se vyjádřit. Podobně by nemělo docházet k preferování jednoho experta nad jinými a u reportáží musí být kladen důraz na názory obou stran.
Klíčové je, že ČT musí také dbát na zájmy menšin – to znamená, že musí ve svém vysílacím čase nabízet například pořady pro etnické menšiny nebo třeba menšiny náboženské (přenosy bohoslužeb, Křesťanský magazín, …). Cílem média veřejné služby je totiž péče o společnost jako celek, tedy také podpora všech, kteří by v běžném komerčním médiu nemohli mít dostatek prostoru, protože by sledovanost pořadů byla příliš nízká. Jakkoli je samozřejmě právě sledovanost vnímaná jako jeden z důležitých cílů, nemůže a nemá být cílem jediným.
Na činnost ČT dohlíží Rada ČT, která má 15 členů a je volena poslaneckou sněmovnou. Měla by zahrnovat různé politické, společenské i kulturní a názorové proudy, což je vzhledem k formě její konstituce složité. Sleduje ale také plnění úkolů veřejné služby v oblasti televizního vysílání, dohlíží na dodržování Kodexu České televize, reflektuje programové směřování nebo hospodaření televize.
Sama ČT o sobě (na základě zákona a kodexu) říká že: „jejím posláním je poskytování objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů, přispívání k právnímu vědomí obyvatel České republiky, vytváření a šíření programů a poskytování vyvážené nabídky pořadů pro všechny skupiny obyvatel se zřetelem na svobodu jejich náboženské víry a přesvědčení, kulturu, etnický nebo národnostní původ, národní totožnost, sociální původ, věk nebo pohlaví tak, aby tyto programy a pořady odrážely rozmanitost názorů a politických, náboženských, filozofických a uměleckých směrů, a to s cílem posílit vzájemné porozumění a toleranci a podporovat soudržnost pluralitní společnosti, rozvíjení kulturní identity obyvatel České republiky včetně příslušníků národnostních nebo etnických menšin, výroba a vysílání zejména zpravodajských, publicistických, dokumentárních, uměleckých, dramatických, sportovních, zábavných a vzdělávacích pořadů a pořadů pro děti a mládež.“
Důležitým aspektem je také to, že musí vysílat celoplošně, aby zajišťovala informační servis pro všechny občany. Na webu lze využít její iVysílání nebo ji sledovat online (což je až na speciální licenční výjimky možné).
řešitel projektu, asistent na KISKu