Správnost a objektivita
Patrně nejběžnějšími kritérii v hodnocení informací jsou správnost a objektivita. Oba pojmy jsou však trochu ošemetné jednak v tom, že s nimi zacházíme s různým předporozuměním, jednak také v tom, že definice toho, co je správnost a objektivita, závisí na paradigmatu, které sami zastáváme, jaké je v současné vědě či vědním oboru převládající či k jakému jsme vedeni vedoucím naší práce.
V otázce správnosti a objektivity se možná nejzřetelněji dotýkáme toho, že na pozadí každého zkoumání je filosofie. Pokud absolvujete pouze základní filosofický exkurz, můžete mít možná pocit, že je filosofie jakýmsi dějepisem. Jaká však mýlka! Filosofie je ve skutečnosti velice živá a její důsledky se promítají do zcela běžného života.
Například podle George Lakoffa je objektivita nejběžněji spojována s jedinou absolutní pravdou, která existuje ve světě zcela nezávisle na člověku. Člověk se pak snaží o „zrcadlení“ této pravdy. Takové pojetí objektivity ve vědě znamená, že například definování pojmů je snaha o přímou korespondenci s entitami a kategoriemi ve světě a že skutečné a správné vědění tedy musí být vyjádřeno pojmy popisujícími věci tak, jak „opravdu“ jsou – objektivně „z pohledu božího oka“.
Z Lakoffova pohledu experiencialisty je výše uvedené objektivistické hledisko problematické přinejmenším proto, že zcela opomíjí tělesnost člověka a to, jak tělesnost ovlivňuje způsob, jakým poznáváme. Například tím, jak máme konstruované oko, rozlišujeme druhy barev, které však nejsou nijak dány ve světě mimo nás. Jsou tvořeny naší tělesnou zkušeností se světem.
To, co je správné či pravdivé, posuzujeme podle Lakoffa a Johnsona za pomoci pojmů, které tělesnou zkušenost odrážejí. Například tvrzení kočka je pod gaučem považujeme za pravdivé díky tomu, že nám naše tělesná zkušenost umožňuje orientovat se v prostoru a rozlišovat nad a pod ve vztahu k našemu tělu.
Vědu pak můžeme vnímat jako snahu o rozšiřování možností, které nám umožňují něco vnímat, hodnotit a poznávat. K tomu nám slouží výzkumné nástroje různého charakteru – od mikroskopu a dalekohledu po různé metodologické postupy. Metodologie a postupy pak slouží jako pomyslná kukátka či dalekohledy. Různé metodologie umožňují dívat se na stejnou věc a vidět ji z různých stran.
Objektivita
Objektivita v takovém případě není úsilí o nezávislou absolutní pravdu, ale spíše promyšlená a odkrývaná volba různých perspektiv, jejichž prostřednictvím se díváme na daný problém.
To ve chvíli, kdy tvoříte vlastní práci, znamená, že k ní přistupujete do značné míry subjektivně. Vy jste vybrali téma, problém, vyberete literaturu, promítnete do celé práce svou zkušenost, zralost, schopnost kreativity, interpretace atd. Budete také usilovat o originální argumentaci a výsledky práce, které subjektivní z podstaty být musí. Stejně tak je to v případě práce jiného autora, kterou budete hodnotit.
Objektivitu ve vědě nedělá smazání osobnosti či subjektivity autora. Objektivita by mohla spíše znamenat to, že jako autor, člověk s individuální a subjektivní zkušeností, mám nějakou perspektivu, snažím se o ní vědět, uchopit ji, popsat ji a střídat ji za jinou. V případě odborné práce se ji pak musím snažit co nejlépe vyložit ostatním.
Možné otázky při čtení odborného textu
Při čtení odborného textu nám jde většinou nejvíce o výsledky, diskusi, závěry. Odtud běžně čerpáme informace, pokud v textu například nehledáme inspiraci pro svůj výzkumný postup. Část textu před výsledky je vlastně popisem cesty tvorby nových informací. Při čtení článku můžeme objektivitu hodnotit typicky v jeho následujících částech například pomocí těchto návodných otázek.
> Úvod – Snaží se autor odkrýt čtenáři důvody a pozice pro své bádání?
> Východiska a současné poznání – Ukazuje autor dostatečně svá východiska?
> Metody – Jsou dostatečně uchopeny a popsány metody?
> Diskuse – Uvádí autor limity zkoumání?
> Závěry – Zakládají se závěry na výsledcích studie?
Po pročtení článku s těmito a podobnými otázkami byste měli být (časem lépe a lépe, nebojte) schopni říci, nakolik vám asi informace připadají v součtu objektivní a jak s nimi tedy dále naložit.
Příklad: Budete číst článek, který je tzv. pilotní studií pro rozsáhlejší výzkum. To znamená, že výzkumníci teprve osahávali terén, rozkoukávali se a využili jednoduchých metod, které byly po ruce. Z pohledu dvou fází je objektivita vzhledem k účelu pilotní studie velmi vysoká – výzkumníci to zkrátka na začátku výzkumu nemohli udělat o moc lépe. Pro váš účel odborné práce však objektivita nebude dostatečná – o tento pilotní výzkum se zkrátka kvůli nízké objektivitě opřít nemůžete. Pokud byste však psali popularizační článek, ve kterém představujete (s jistým upozorněním čtenáře) „horká vědecká zjištění“, je míra objektivity pro tento účel dostatečná.
Správnost
Pro zvažování správnosti informací je pak podstatné, jestli byl zvolen vhodný postup a jestli byl dodržen. To znamená pomyslně projít metodologické kroky s autorem čteného textu a přemýšlet, jestli pomyslné kukátko náhodou nedržel opačně.
Možné otázky při čtení odborného textu
> Úvod – Byl správně formulován cíl výzkumu? Byla vůči cíli správně položena výzkumná otázka? Je zodpověditelná? Jak autor pracuje s klíčovými pojmy?
> Východiska a současné poznání – Byla zvolena vhodná východiska? Je problém vhodně zasazen do kontextu současného poznání? Jak autor pracuje s vybranými autory?
> Metody – Byla vhodně zvolena metoda? Byla metoda dodržena?
> Výsledky – Jsou výsledky postupu pochopitelné?
> Diskuse – Je interpretace výsledků pochopitelná?
> Závěry – Jsou závěry pochopitelné?
Příklad: Narazíte na výzkumný článek, který slibuje kvantitativní výzkum spokojenosti studentů na českých univerzitách. Při studiu však odhalíte, že vzorek, tedy počet studentů, kteří vyplnili dotazník, byl pouze 68 lidí a pouze z jedné univerzity. Správnost použití kvantitativní metody je tedy vzhledem k původnímu účelu – informovat reprezentativně o stavu na českých univerzitách – velmi nízká. Pro takovou studii je totiž potřeba několikanásobně větší počet respondentů a z více univerzit. Pokud je však vaším cílem podložit potřebu dalšího zkoumání spokojenosti s tím, že vycházíte ze studie jedné univerzity, je pro vás tento výzkum dostačující.
