Rychlý průlet kreativními technikami

Myšlenkové mapy

Pravděpodobně nejznámější kreativní technikou, která má současně velice široké využití, jsou myšlenkové mapy. Za jejich zakladatele v současné podobě je považován Tony Buzan, ale myšlenka grafické reprezentace spojení určitých pojmů a obrazů je pochopitelně podstatně starší. Když nebudeme hovořit jen o myšlenkových mapách, ale možná o kreativních technikách obecně, platí, že pokud je člověk začátečník, tak se vyplatí pracovat relativně striktně podle doporučených postupů. Až si člověk osvojí techniku (proto se také hovoří o kreativních technikách), může si způsob práce s ní upravit podle svých potřeb.

Postup tvorby může být například takový:

• Doprostřed papíru napište téma, kterému se chcete věnovat (například „Franz Kafka“).
• Hledejte asociace, které vás k tomuto pojmu napadají („život“, „dílo“, „percepce“…) – ideálně mezi 3 a 6 pojmy – pište jen jednotlivá slova, nikoli celé věty.
• Postup opakujte u takto odvozených pojmů – co z života Kafky je může být zajímavé?
• Pro běžné účely stačí většinou mapa s úrovní 4 až 6 stupňů asociací.

Jakmile máme takovou mapu vytvořenou, je možné ji doplnit o další prvky – napadá nás k ní něco zpětně? Existují spojení mezi prvky? Chceme k ní něco dokreslit? Cílem této fáze je podívat se na mapu s určitým odstupem a případně ji dopracovat.

Třetím krokem je hledání toho skutečně relevantního – dokážeme nyní z mapy identifikovat nějaké zajímavé silné téma? Něco, co by stálo za zkoumání? V této fázi jsou již někteří vlastně hotoví se vším, protože dokázali v mapě najít spojitost mezi konkrétní životní událostí a vybranou literární postavou, se kterou budou dále pracovat ve své seminární práci. Obecně je ale ideální, když krok ještě jednou (nejméně) zopakujeme s takto vymezeným tématem. Získáme tím pohled na strukturu problematiky, se kterou budeme chtít dále pracovat.

Myšlenkové mapy jsou dobrá technika v tom, že na malém prostoru nabízejí komplexní pohled na určitou problematiku. Někdy se můžeme setkat s námitkou, že nejde o nic více, než o víceúrovňový odrážkový seznam. To je sice formálně pravda, ale ve skutečnosti ze seznamu většinou tak snadno nevyčteme spojení a asociace, a ani jeho tvorba není tak rychlá a pohodlná jako v případě myšlenkových map. Existují situace a uživatelé, kteří místo papíru a tužky (pastelek) preferují digitální podobu mapy – využít lze nástroje jako je MindJet, MindMaster, VYM, FreeMind nebo Coggle.

Brainwriting

Pravděpodobně každý slyšel o brainstormingu – metodě, ve které lidé sedí před tabulí, říkají nápady a facilitátor je zapisuje. Cílem této metody není nabízet každou větou promyšlené řešení, ale kvantitu nápadů, se kterou se pak dále pracuje. Základní poučka této metody zní nehodnotit, dokud se vytvářejí nápady. Jde až o další fázi práce s tématem, která by nás zbytečně připravovala o možnost nalézt nějaké originální řešení, postup či koncept.

Brainwriting vznik také jako týmová metoda, která vychází ze stejné koncepce, ale všímá si toho, že pokud uživatelé vykřikují své nápady, má to jistá omezení – extrovertní jedinci jsou více slyšitelní než ti introvertní, nadřízení více slyšitelní než podřízení atp. Základní myšlenka tedy spočívá v tom, že jsou nápady psané a uživatelé pak na sebe mohou reagovat. I přestože je informační gramotnost často chápána jako nějaká individuální dovednost, domníváme se, že třeba hledání tématu je aktivita, ve které se opravdu vyplatí pracovat v týmu.

Brainwriting lze ale využít také jako individuální techniku. Funguje tak, že na papír píšeme myšlenky, které nás k určitému tématu napadají. Může jít o slovo, větu, pojem, sousloví… Na tvorbu těchto prvních nápadů je stanovený čas pěti minut. Pak následuje krátká přestávka. Po ní si nápady přečteme a reagujeme na ně. Pokud jde o týmový postup, pracujeme s nápady druhého člověka. Takto postupujeme ještě jednou. Pak je možné nápady projít a analyzovat, případně spojit do konceptu nového článku nebo diplomové práce, pak se vyplatí někde popsat, ideálně s úvodním odstavcem, co je v tématu zajímavé, nové, jak se s ním bude pracovat. K výsledkům se totiž bez této informace velice složitě vrací.

Clustering a asociační řady

Z popisu předchozích dvou (tří) metod je patrné, že velká část kreativních technik je postavená na metodě práce s sociacemi. Asi nejsnazšími příklady práce s nimi jsou asociační řady a ně navazující clustering. V našem kontextu je jejich cílem odhalit, co člověk o tématu ví, jakým způsobem o něm dokáže přemýšlet a současně pomoci nabídnout určitou originální perspektivu. Právě o ni ve volbě tématu, kterému se chceme věnovat, jde primárně, právě kvůli ní využíváme kreativní techniky.

Asociační řada funguje tak, že napíšeme úvodní pojem (obecné téma plánovaného článku, referátu nebo jiné práce) a pak píšeme asociace, které nás k němu napadají. I pokud nemáme právě ostře vyhraněné to, o čem chceme psát, tato metoda umožňuje jednoduše začít pojmy, jako je každodennost ve středověku nebo kvantová optika a rychle se dostat k něčemu konkrétnímu.

Jak taková řada může vypadat? Třeba takto: Myšlení – asociace – kreativní technika – myšlenkové mapy – komplexita – síťové myšlení – rozšířená mysl – posthuman thinking. Důležité je, že u každé asociace se soustředíme vždy jen na poslední pojem. Současně je patrné, že se nám podařilo fenomén myšlení, který je možné zkoumat, omezit na otázku, co je to postlidský způsob myšlení, což může být zajímavé filozofické téma, které následně můžeme ještě zužovat, konceptualizovat nebo různými způsoby opravovat.

Jde tedy typicky o první metodu, kterou užijeme, pokud se cítíme ztraceni. Clustering funguje velice podobně, ale umožňuje se vracet k pojmům, které jsme otevřeli dříve. V našem případě se můžeme vrátit třeba ke komplexetitě a k ní budovat alternativní linku jako je komplexita – konektivismus – proměnlivost – rychlá změněna – chaos. Takto můžeme postupovat z těch pojmů, které nám připadají pro naše zkoumání relevantní. Výsledkem je prostorová struktura nabízející naše pohledy na určitý problém, ze které lze většinou relativně snadno vyzdvihnout téma, kterému se chceme věnovat.