Schéma osobního vzdělávacího prostředí s použitím různých aplikací. Zdroj: Personal Learning Environment: Janson Hews

Osobní vzdělávací prostředí je tvořeno z nástrojů, pomocí kterých se snažíme něčeho dosáhnout – v kontextu současnosti pracovat s informacemi a samostatně se učit. Proto také můžeme své vzdělávací prostředí mapovat optikou fází práce s informacemi či procesu učení. 

To, co děláme nebo neděláme v jedné fázi, ovlivní jinou. Představte si, že například vynecháte fázi vyhledání informací, protože neumíte vyhledávat na Google nebo v katalogu knihovny – budete rozhodovat na základě svých dojmů. Pokud budete mít špatný systém ukládání zdrojů, těžko se k nim bude vracet, až je budete potřebovat. Když nevíte, jaké nástroje použít ke sdílení, k vašim krásným uměleckým fotkám se zkrátka nikdo nedostane. Jestliže nemáte nástroje pro tvorbu, nikdo nebude vědět, že něco umíte. A tak dále. 

Fáze, ke kterým je vhodné opatřovat nástroje, mohou být následující. Rozdělit si je však můžete i na menší části. Podrobně se jim věnujeme v samostatných modulech. 

Stanovování cílů, řízení času a úkolů je stěžejní fází, pokud chceme k něčemu systematicky vykročit a dosáhnout toho. Představme si nyní, že chcete například umět fotit portréty. Samo se to nestane, proto je potřeba naplánovat úkoly například do Google Keep – nastudování techniky, nastudování recenzí o aplikacích a výběr, trénink focení, trénink úpravy. Zároveň je potřeba stanovit, kdy co uděláte, třeba do Google kalendáře. 

Získávání informací je fází, která nám dává možnost vůbec o něčem přemýšlet, rozhodnout se, postupovat, vědět jak. Můžete odebírat pravidelné novinky z oblíbeného fotowebu nebo jeho profilu na Facebooku. Cíleně můžete vyhledávat na Google, v knihovně, nebo absolvovat MOOC kurz. 

Hodnocení a třídění znamená, že to, co vyhodnotíte jako relevantní a použitelné, roztřídíte a uložíte do záložek nebo Pocket, případně si vše, co vás napadne, poznamenáte do myšlenkové mapy v XMind, do Evernote, nebo do notesu. 

Tvorba může znamenat vše od blogování (třeba na Wordpressu) o focení portrétů až po psaní recenzí na knihy na Goodreads. Vše se odvíjí od toho, co děláte – k tomu je potřeba vyhledat specializovaný nástroj. Mezi ty základní, které potřebuje skoro každý, patří textové editory. 

Komunikace a sdílení je součástí tvoření. Máloco dělá člověk sám a na zelené louce. O focení se dá diskutovat, tvorbu sdílet na Instagramu nebo Behance. S kamarády se můžete pustit do společného fotoprojektu a usnadnit si práci sdílenou složkou na Google disku a plánováním v Trello. Pro spolužáky pak můžete udělat pěknou prezentaci v Powerpointu a sdílet ji třeba na Slideshare. 

Zpětná vazba je fáze konce i začátku zároveň. Když dokončíme nějakou dílčí aktivitu či větší milník, je třeba zjistit, jak jsme na tom. K tomu bývá test či zkoušení – například v Quizletu nebo pomocí chatbota, ale také zpětná vazba v komentáři na sociální sítí, appka na vzájemné hodnocení se spolužáky nebo vlastní sebehodnocení třeba v učebním deníku na Wordpressu. 

K organizaci svého osobního vzdělávacího prostředí můžete využít myšlenkovou mapu, do které nástroje zakreslíte. Pomocí reflektivních otázek a seznamu nástrojů pak můžete přijít na ty, které by bylo vhodné doplnit. Nejsnazší cesta, jak si představit provázanost nástrojů, je na konkrétním vzdělávacím plánu. 

Základní reflektivní otázky: 

• Kam si píšu své cíle? 
• Kam zaznamenávám plány, setkání, deadline? 
• Kam a jak píšu úkoly? 
• Kde sleduji plnění cílů, plánů a úkolů? 
• O čem chci mít pravidelně přehled? 
• Kde mohu vyhledávat informace o mém oboru a zájmech? 
• Co mi pomáhá ke čtení knih? 
• Kam si ukládám zdroje? 
• Kam si píšu lineární poznámky? 
• Kam si píšu nelineární poznámky? 
• Kam píšu texty? 
• Co mi pomáhá vidět věci v souvislostech? 
• Jaké jsou prostředky potřebné pro mou specifickou tvorbu? 
• Jak a kde mohu zaznamenávat, co dělám? 
• Co mi pomáhá k získání zpětné vazby a reflexi? 
• Kde mohu prezentovat úkoly? 
• Kde mohu prezentovat sebe? 
• Nevynechávám nějaký důležitý bod? Nevyhýbám se něčemu?