Čím se liší od běžného souhrnu, referujícího o tom, že se Jaroslav Kubera vymezil vůči sociálním sítím a globálním klimatickým změnám? Na první pohled slovníkem – houby s octem, předstírající starý lišák i ilegální propašované video odvážnými bojovníky proti progresivismu jsou evidentně jazykové prostředky, které do běžného zpravodajství nepatří. Mají však svou nezastupitelnou roli v komentářích, fejetonech, glosách a mnoha dalších útvarech, které jsou postavené na jiném modelu než zpravodajství. 

Jasně se snaží mezi komentářem a zprávou rozlišovat Kodex Českého rozhlasu, což je dokument, který říká, jakým způsobem musí vysílání veřejnoprávního média vypadat: „Český rozhlas striktně rozlišuje mezi informací zpravodajského charakteru (zprávou) a hodnotícím soudem (komentářem). Zprávou se rozumí informace o určitém ději nebo stavu obsahující zpravidla také informaci o postojích hlavních aktérů události, která je předmětem zprávy. Není dovoleno vydávat za zprávy pouhé domněnky. Hodnotící soud vyjadřuje názory, postoje nebo pocity. Český rozhlas ve svém vysílání jednoznačně, pro posluchače zřetelně, odděluje zprávy od hodnotících komentářů. Zvláště není přípustné směšovat zprávu a hodnotící soud v jedné větě redaktora.“ 

Tento text pěkně ukazuje několik bodů, které při vnímání médií musíme brát v potaz. Předně – zatímco v češtině (a i třeba státní maturitě) se běžně učíme rozlišovat mezi glosou, názorem, fejetonem, komentářem a mnoha dalšími formáty, což je nesporně praktické a důležité, v případě médií je diference vlastně jen dvojí – na obsah zpravodajský a komentářový. Komentářem se rozumí vše, co je spojeno s vlastním názorem autora takového mediálního výstupu. Nemusí být vyvážený, vážný, strohý a objektivní. Ale současně platí, že za ním stojí daná osobnost svojí vlastní vážností a důvěryhodností.