Hledání jako strategický průzkum

Vyhledávání informací může být na jedné straně spojené s jistým badatelským dobrodružstvím, neboť nikdy nevíme, co se nám podaří objevit, ale současně může směřovat také k pocitu určité banality, protože na Google umí vyhledávat přece každý a není to vlastně nic, co by bylo nutné nebo smysluplné se učit. Heslo „learning by doing“, tedy učení se skrze vykonávání samotné činnosti, zde určitě platí, což ale neznamená, že by se ve vyhledávání informací na internetu neobjevovala zajímavá témata nebo že by nebylo nic, co by nestálo za pečlivější prozkoumání. 

Předně je možné říci, že vyhledávání informací není nikdy jednorázovou záležitostí, ale jde o proces. Na jeho začátku je jistá informační potřeba a na konci výsledek, který potřebujeme. Někde mezi tím jsou pak technické náležitosti související s tím, zda a jak umíme vyhledávat. Skutečnost je složitější v tom, že jde o proces často iterativní – s každým průchodem vyhledávání se otevírají nové a nové možnosti, co zjistit ještě přesněji a lépe. Většinou jen u velice triviálních situací můžeme říci, že nás první vyhledávací dotaz plně uspokojuje a že výsledky jsou přesně tím, co jsme potřebovali. Tento důraz na procesualitu a iterativnost celého vyhledávání bychom rádi zde na začátku vytkli. 

Dokázat si najít vše, co potřebujeme, je úkol na jedné straně náročný a obtížný, což dokazuje také skutečnost, že existují dokonce specializovaná povolání, která neřeší nic jiného, než pouze vyhledávání (jako jsou třeba rešeršisté), ale pro většinu situací si bohatě vystačíme se základními znalostmi a dovednostmi. Peter Jarvis hovoří o tom, že pro informační společnost je zásadním znakem právě to, že ve velké záplavě informací umíme najít to, co je pro naši konkrétní situaci skutečně relevantní a důležité. Pokud máme být členy informační společnosti, pak je právě vyhledávání informací jednou z činností, kterou nemůžeme pominout. 

Pokud bychom se vrátili přímo k názvu této kapitoly, totiž k „hledání jako strategickému průzkumu“, mohli bychom si všimnout, že jsou zde skryty dvě významné charakteristiky toho, o co ve vyhledávání jde (a na obě se budeme zaměřovat v celém následujícím textu). Předně jde o součást vědecké práce. Pokud chceme dělat skutečně smysluplnou odbornou práci, platí zásada, že literatura je matka výzkumu. Musíme mít dobrou představu, co o tématu již napsali ostatní, co se v něm zkoumá a jak. Čas od času je možné se setkat se studenty, kteří tvrdí, že k jejich tématu žádná literatura neexistuje, že jsou první, kdo se dané věci věnuje. Jakkoli je taková skutečnost možná, je ale téměř pravidlem, že chyba není v neexistenci literatury, ale v tom, že daný nešťastník neví, co má hledat a jak. Pokud dokážeme dělat skutečně dobrý vyhledávací výzkum, nesmírně si usnadníme veškeré psaní, dokážeme si lépe definovat téma i výzkumný problém. Ostatně součástí každého odborného článku je něco jako „literature review“, tedy přehled literatury k danému tématu. 

Druhý rozměr je neméně podstatný, vyhledávání není jen akademickou dovedností, něčím, co je vlastní vědcům. Je to činnost, kterou musíme dělat v podstatně neustále, bez ohledu na to, zda hledáme večerní film, lístky na vlak nebo poslední práci Marca Johnsona. Budeme užívat možná jiné strategie vyhledávání, budeme hledat v jiných zdrojích, ale to, že vyhledáváme informace, bude společné. Jde tedy o činnost, která je integrální součástí našeho bytí ve společnosti, která má sociální i ekonomické dopady. Dokonce tak velké, že podle ní zmíněný Jarvis pojmenuje společnost jako celek. 

Současně v názvu můžeme vidět slovo strategický – vyhledávání nemusí být jen intuitivní záležitostí nahodilého charakteru, ale často v něm potřebujeme mít jistý plán, strategii, kterou chceme uplatňovat, abychom se dostali k výsledkům, které pro nás budou cenné a užitečné. Často postačí téměř libovolně zformulovaný dotaz vložený do Google, ale – především u náročnějších problémů – je třeba postupovat podstatně sofistikovaněji a systematičtěji. Například tvorba přehledové studie není vlastně ničím jiným než „vyhledáváním jako strategickým průzkumem“. 

Někdy se říká, že není důležité určitou věc vědět, ale musíme vědět, kde ji najít. Toto tvrzení je něčím jistě pravdivé, ale musíme si u něj být vědomi dvou významných limitů. Tím prvním je, že samotné vědění toho, kde hledat, není dostačující – musíme umět vyhledávat, případně se dostat k výsledkům, které nejsou na první pohled snadno dostupné. Současně platí, že často není vůbec jednoduché říci, co vyhledáváme. Čím větší budeme odborníky na určité téma, tím lépe dokážeme volit klíčová slova a vyhledávací dotaz tak, abychom našli skutečně relevantní výsledky. Ono vědění „co“ je tedy klíčem k tomu, abychom vůbec mohli smysluplně vyhledávat.