Definování problému
Tento problém je něčím, co chceme prostřednictvím nalezených informací vyřešit. Někdy se místo problému užívá koncepce tématu, kterému se věnujeme – to je pak poněkud širší a až postupně v něm odkrýváme jednotlivé problémy, které chceme řešit. Typickým příkladem toho, kdy akcentujeme výběr tématu, a ne přímo problému, bude volba diplomové práce. Naopak u vědeckého článku je vhodné buď dokázat manifestovat problém, nebo si položit vhodnou otázku.
V dobře položené otázce je již jistě skryta část odpovědi a současně platí, že každý problém je možné převést na otázku a naopak. Například:
- Téma: Prevence šikany na základních školách.
- Otázka: Snižuje prevence šikany procento šikanovaných dětí na základních školách?
- Problém: Efektivita prevence šikany na základních školách.
Současně platí, že problém může být (a většinou také je) zadaný otázkou. Mezi otázkou a problémem tedy není ostrá hranice. Trochu jiné je to u otázek výzkumných, které v sobě už často obsahují například kvantifikovatelné parametry umožňující jejich výzkumné zodpovězení. Výzkumná otázka je ale něčím, co vzniká až skrze zkušenost s vyhledáváním.
Volba problému by měla být adekvátně široká a náročná. To znamená, že pokud si máte s daným problémem poradit na padesáti stranách bakalářské práce, těžko může jít o „encyklopedii dějin fyziky“ nebo o „Habsburky v Českých zemích v letech 1500–1918“. Obě témata jsou evidentně jak příliš široká a jejich sepsání by bylo spíše na vícedílnou monografii než na jednu bakalářskou práci, tak také příliš náročná. Obě vyžadují příliš širokou a komplexní znalost a očekávají spíše práci autorského týmu než jednoho studenta. Samozřejmě mohou existovat i příklady opačné, kdy si zvolíme téma natolik úzké, že k němu není možné adekvátně dlouhý text napsat.
Práce s definováním problému není nijak složitá, pokud se podíváme na nějaké příklady, snadno zjistíme, že nejde o nic náročného. Samozřejmě v závislosti na tom, že tématu, kterému se chceme věnovat, adekvátním způsobem rozumíme.
