Vyhledávání informací

Dokázat si najít vše, co potřebujeme, je úkol na jedné straně náročný a obtížný, což dokazuje také skutečnost, že existují dokonce specializovaná povolání, která neřeší nic jiného než pouze vyhledávání (jako jsou třeba rešeršisté), ale pro většinu situací si bohatě vystačíme se základními znalostmi a dovednostmi. Peter Jarvis hovoří o tom, že pro informační společnost je zásadním znakem právě to, že ve velké záplavě informací umíme najít to, co je pro naši konkrétní situaci skutečně relevantní a důležité. Pokud máme být členy informační společnosti, pak je právě vyhledávání informací jednou z činností, kterou nemůžeme pominout.

Vyhledávání je součástí vědecké práce. Pokud chceme dělat skutečně smysluplnou odbornou práci, platí zásada, že literatura je matkou výzkumu. Musíme mít dobrou představu, co o tématu již napsali ostatní, co se v něm zkoumá a jak se to zkoumá. Čas od času je možné se setkat se studenty, kteří tvrdí, že k jejich tématu žádná literatura neexistuje, že jsou první, kdo se dané věci věnuje. Jakkoli je taková skutečnost možná, je však téměř pravidlem, že chyba není v neexistenci literatury, ale v tom, že daný nešťastník neví, co má hledat a jak. Pokud dokážeme dělat skutečně dobrý vyhledávací výzkum, nesmírně si usnadníme veškeré psaní, dokážeme si lépe definovat téma i výzkumný problém. Ostatně součástí každého odborného článku je něco jako „literature review“, tedy přehled literatury k danému tématu.

Druhý rozměr je neméně podstatný, vyhledávání není jen akademickou dovedností, něčím, co je vlastní vědcům. Je to činnost, kterou musíme dělat v podstatně neustále, bez ohledu na to, zda hledáme večerní film, lístky na vlak nebo poslední práci Marka Johnsona. Budeme možná užívat jiné strategie vyhledávání, budeme hledat v jiných zdrojích, ale to, že vyhledáváme informace, bude společné. Jde tedy o činnost, která je integrální součástí našeho bytí ve společnosti, která má sociální i ekonomické dopady. Dokonce tak velké, že podle ní zmíněný Jarvis pojmenuje společnost jako celek.

Vyhledávání nemusí být jen intuitivní záležitostí nahodilého charakteru, ale často v něm potřebujeme mít jistý plán, strategii, kterou chceme uplatňovat, abychom se dostali k výsledkům, které pro nás budou cenné a užitečné. Často postačí téměř libovolně zformulovaný dotaz vložený do Googlu, ale – především u náročnějších problémů – je třeba postupovat podstatně sofistikovaněji a systematičtěji.

Někdy se říká, že není důležité určitou věc vědět, ale musíme vědět, kde ji hledat. Toto tvrzení je něčím jistě pravdivé, ale musíme si u něj být vědomi dvou významných limitů. Tím prvním je, že samotné vědění toho, kde hledat, není dostačující – musíme umět vyhledávat, případně se dostat k výsledkům, které nejsou na první pohled snadno dostupné. Současně platí, že často není vůbec jednoduché říci, co vyhledáváme. Čím většími budeme odborníky na určité téma, tím lépe dokážeme volit klíčová slova a vyhledávací dotaz tak, abychom našli skutečně relevantní výsledky. Ono vědění „co“ je tedy klíčem k tomu, abychom vůbec mohli smysluplně vyhledávat.

Bulharské přísloví praví, že kdo neví kam jde, dojde někam jinam. Jinými slovy – pokud máme něco hledat, musíme velice dobře vědět, co (a případně proč) hledáme. Čím více je rozmazaná naše představa, tím hůře se nám nejen bude hledat, ale tím menší šance je, že skutečně dokážeme získat to, co potřebujeme. Někdy se hovoří o tom, že existuje určitá informační potřeba, kterou pociťujeme a na základě ní se snažíme nějaké informace najít. Tato potřeba může být buď explicitní, nebo implicitní. Čím více ji dokážeme ohraničit a popsat, tím snáze se nám bude vyhledávat a tím lépe budeme moci tuto potřebu uspokojit.