Metody
Hovořit obecně o výzkumných metodách není úplně snadné a současně je jasné, že vás nemůžeme provést všemi detaily konkrétního výzkumu. Naše pozornost bude sdělení především na dvě základní otázky – jak napsat své odborné sdělení dostatečně srozumitelně a jasně současně a současně, jak je uvedeno například v časopise něco užitečného pro svůj vlastní intelektuální rozvoj.
Metody jsou něco, co nás vede jistou činností . Jestliže bulharské úsloví říká, že kdo neví, kam jde, dojde někam jinam, tak volbu metody můžeme považovat za výběr vhodné cesty na mapu. Můžeme se od ní někdy odchýlit, pokud k tomu máme opravdu dobrý důvod, ale v případě, že bychom to měli umět vhodně zdůvodnit a popsat.
Obecně je možné ve vědě rozlišovat dva základní přístupy k výzkumu, totiž přístup kvalitativní a kvantitativní. Mimo to je zde ještě výzkum teoretický a smíšený. Obecně platí, že rozdíly mezi jednotlivými rodinnými metodami se v posledním půlstoletí začínají zmenšovat, takže v kvalitativním výzkumu je často kousek kvantity a naopak. To ale neznamená, že by nebylo užitečné mezi nimi odlišovat, a můžeme například najít časopisy, které budou jeden z přístupů silně preferovat. A také například ve vědách o neživé přírodě se s kvalitativním výzkumem budeme setkávat jen velice zřídka. To znamená, že nejde jen o záležitost komunity nebo časopisu, ale také o záležitost oborovou.
Kvalitativní výzkum je mladší přístup k výzkumu , který se snaží pochopit a popsat určité jevy v co nejširší perspektivě. Typicky jsou v něm preferované spíše otevřené a méně strukturované výzkumné plány, které očekávají, že se během výzkumu dozvíme něco nového, něco, co doplní, změní nebo rozšíří náš pohled na určitý jev nebo fenomén. Jde nám o to, abychom prozkoumali svět perspektivou těch, kteří v nichž žijí, pohybují se a sami se ho určitým způsobem zmocňují. Takový výzkum není veden ani tak z perspektivy „objektivní, nezaujaté, božské osoby“, ale uvědomuje si význam subjektivity ve struktuře poznávání , snaží se se podívat na svět očima toho, koho zkoumá.
V této formě výzkumu jsou výzkumník a zkoumaný jedinec nebo společnost často v těsné interakci, vzniká mezi nimi vztah, který může mít poměrně hluboký a důvěrný charakter. Mnoho metod je citlivých právě na to, aby tento vztah byl možná nejhlubší a nejotevřenější, protože jedině tak je možné dosáhnout dobrých výsledků. Časté je také to, že výzkumník ve výzkumu prezentuje své předporozumění, zkušenosti a zakotvenost v tématu před tím, než se ponoří do výzkumu samotného.
Typickými výzkumnými metodami je například diskursivní nebo situační analýza, zakotvená teorie a další přístupy, které kombinují více metod (rozhovory, práci s dokumenty, pozorování…), dále se zde uplatňují například fenomenologické rozhovory (třeba spojené s IPA), narativní analýza atp.
Počátkem výzkumu je okruh výzkumných otázek, které mají často obecný charakter, nedá se na ně odpovědět slovy ano/ne nebo případně číslem, ale zjišťují odpověď na otázku „jak". Často se měří k hlubším strukturám prožívání určitých situací nebo k přístupu k jistému fenoménu. Cílem tohoto výzkumu je pomoci budovat nové teorie či hypotézy. Je relativně opakovatelný, respektive jeho opakování negeneruje stále stejné výsledky.
Kvantitativní výzkum je starší a etymologicky vychází z latinského slova quantum, což znamená množství či počet. Jeho cílem je tedy odpovědět na otázky, které mohou být vyjádřeny čísly. Východiskem pro takový výzkum je hypotéza, která může být ve zkoumání testována. Ať už je vyvrácená nebo potvrzená, jde o dobrý výsledek. Abychom takovou hypotézu mohli zformulovat, potřebujeme mít k dispozici dobrý teoretický substrát, který něco takového umožní. Hypotéza není střílením od stolu, ale něčím, v co lze z dobrých důvodů věřit.
Tyto hypotézy je možné dále operacionalizovat, tedy převést na proměnné, které je možné kvantifikovat, a tedy i zkoumat. Pro kvantitativní výzkum je typický větší vzorek respondentů, který je ale zkoumaný rychleji a povrchněji. Otázky, které respondentům klademe, mohou mít význam nejen z hlediska dat, která potřebujeme pro náš výzkum, ale také mohou mít filtrační (zajímá nás jen část respondentů, kteří splňují jisté parametry) nebo verifikační roli (chceme ověřit, zda na předchozí otázku respondent odpověděl skutečně s rozmyslem a konzistentně).
Typické pro tento druh výzkumu je kvalitní statistické zpracování dat, výpočty odchylek a korelací mezi jednotlivými proměnnými. Nejtypičtějším způsobem kvantitativní výzkumu jsou dotazníky, ale dnes se stále více do popředí dostávají také například data z různých informačních systémů, záznamů z kamer atp. Kvantitativní výzkum se snaží o maximální objektivizaci svého zkoumání, usiluje o bariéru mezi zkoumaným a zkoumajícím. Má ambici, aby jeho závěry mohly být generalizovatelné pro celou populaci.
Smíšený výzkum je pak takový, který kombinuje více výzkumných metod. Typicky může mít například kvalitativní část, která umožní formulovat jisté hypotézy, které jsou následně v kvantitativní části výzkumu testovány, ale lze se setkat i s nepřeberným množstvím kombinací různých kvalitativních nebo kvantitativních metod mezi sebou. Takový postup je obvykle náročnější, vyžaduje přítomnost multidisciplinárního přístupu, a pokud je prováděn kvalitně, je většinou uskutečňován v širších výzkumných týmech.
Teoretický výzkum je neméně náročný. Často se lze setkat s tím, že si člověk řekne, že se mu nechce získávat data a náročně je zpracovávat, a tak napíše čistě teoretickou studii. Tak to ale nefunguje. V případě teoretického výzkumu je třeba mít mimořádně silný analytický nebo syntetizující vhled do problematiky, který předpokládá výjimečně dobrou znalost literatury a přístupů v ní. Očekává se mimořádně dobrá schopnost argumentace, inovativního myšlení a abstraktních přístupů. Současně je třeba říci, že zatímco mnoho vědních oborů se o teoretický výzkum dominantně opírá (filozofie, teologie), v mnoha dalších je možné vidět silný příklon od teoretického výzkumu k empirickému (pedagogika, sociologie, psychologie), je proto také dobré uvážit jednotlivé oborové trendy.
