Co metodologie obsahuje?

Některé časopisy nebo katedry mají vlastní způsoby rozmístění jednotlivých částí informací, které je třeba do metodologické kapitoly uvádět. Příkladem může být část ohledně etiky výzkumu, která se někdy nachází zde a jindy v diskuzi; formulace výzkumné otázky někdy ukončuje teoretický úvod (vyplyne z literatury), jindy je v metodologii, popis limitů osciluje mezi závěrem a metodologií, atp. Pro nás bude ale myšlenkově důležité, že všechny tyto prvky se k metodologii vztahují, byť se mohou v textu nacházet na různých místech, protože popisují formalizovaný způsob manipulace s daty a informacemi, nikoli data samotná.

Studenti mají někdy pocit, že čím méně pečlivě popíšou metodologii výzkumu, tím více jsou v bezpečí před případnými oponenty. Autor textu ze své zkušenosti recenzenta mnoha zahraničních časopisů může potvrdit, že se často jedná i o strategii akademicky zkušených autorů či autorských týmů. Ve skutečnosti jde o postup, který by měl vždy vyvolat otázky a pochybnosti o tom, jak je to s dodržením anoncovaných postupů autory samotnými.

V této kapitole se pokusíme naznačit, jaké části by v metodologické rozvaze a struktuře textu neměly chybět. Na druhou stranu jistě existují druhy výzkumu, kde má metodologie volnější pojetí co se týče literární formy (například filozofie) nebo kde některé body mohou být vynechány. Pokud jde o výzkum složitější a komplikovanější (má například různé fáze nebo užívá více metod), je většinou velice praktické doplnit jej diagramy či schématy tak, aby byl postup co možná nejpochopitelnější.

Paradigmatické rámování a kontext

Tato část je obvykle krátká, protože se opírá o předchozí přehled literatury. Obvykle se zde odkazuje na podobné výzkumy se zdůvodněním, čím se tento konkrétní liší nebo čím na ně navazuje. Například: „Studie X(2014) zkoumala, kolik nohou mají kuřata v USA, ale naše studie se zaměří na to, zda české prostředí přináší určité odlišnosti ve statistické distribuci počtu nohou.“ Z tohoto rámování pak poměrně přirozeně vyplyne informace, zda bude výzkum orientovaný kvalitativně, nebo kvantitativně (viz dále).

Výzkumná otázka, hypotézy

V této části je explicitně popsána výzkumná otázka. Pokud je jich ve studii více, používá se číslování. V některých případech je hlavní výzkumná otázka diferencovaná na výzkumné podotázky. U kvantitativních výzkumů pak otázka přivádí badatele k formulaci výzkumné hypotézy, která musí být operacionalizovatelná, tedy převeditelná na vztah mezi dvěma a více proměnnými, které chceme měřit. Výzkumná otázka je explikovanou informační potřebou a současně určuje, jaké nástroje je možné pro její zkoumání využít.

Výzkumný vzorek a popis populace

Výzkum je typický tím, že ho nemůžeme dělat na celé populaci současně. Pokud se chceme dozvědět, jaké jsou volební preference politických stran, nebudeme dělat dotazník na všech obyvatelích daného státu, ale pokusíme se najít určitou reprezentativní populaci. To znamená, že bude mít podobu, která se co nejvíce blíží té, která chodí volit – věkem, strukturou povolání, vzděláním, velikostí sídla nebo genderem. V tomto případě bývá representativní vzorek mezi 600–1000 osob. To znamená, že další respondenti (pokud budou proporcionálně adekvátní) by neměli výsledky příliš změnit. Průzkum dopadne v procentech přibližně stejně u 950 i u 3950 osob.

Obecně platí, že popis vzorku (toho, co zkoumáme) by měl být co možná nejpečlivější a nejdetailnější. Většinou se zde uplatní různé tabulky a další výzkumné nástroje. Popis vzorku je nezbytným předpokladem umožňujícím následnou intepretaci získaných dat.

Výzkumný nástroj

Když už je zřejmé, co chceme zkoumat, je třeba popsat, pomocí čeho toho budeme dosahovat. V této části se popisuje, jak vypadají dotazníky, rozhovory nebo jiné výzkumné nástroje. Obvykle mimo prosté uvedení jsou zde zmíněny také způsoby práce s nástrojem, jeho konkrétní specifikace nebo – v případě, že jde o neobvyklý nástroj – reference na to, kdo a jakým způsobem ho užíval.

Popis sběru dat

V této části se pozornost přesouvá od přípravy k realizaci – cílem je co nejpečlivěji popsat, jakým způsobem byla data sbírána. To je zcela fundamentální například v archeologii, ale i v politologii je třeba vědět, kdy docházelo ke sběru dat, jak se zaznamenávaly odpovědi atp. Právě časovost zde totiž má vliv na to, co výzkum vůbec sděluje. Celkově se zde snažíme popsat to, jakým způsobem byl výzkumný nástroj využit.

Popis zpracování dat

Součástí metodologie je také popis zpracování dat. Například máme na mobilním telefonu nahrané rozhovory a nyní popisujeme, jak budou přepsány (s emocemi nebo bez nich, jak vypadá protokol atp.) a také jak je budeme dále analyzovat – například pomocí interpretativní fenomenologické analýzy nebo narativně orientovanými metodami, zakotvenou teorií atp. Příklad se zakotvenou teorií je zajímavý v tom, že ukazuje, že volba určitého výzkumného přístupu se může promítat do všech ostatních částí výzkumu. Také zde mohou být odkazy na literaturu, která popisuje konkrétní způsob práce s určitou metodou. Rozhodně sem však nepatří všeobecné učebnice metodologie.

Tato část bývá například v přírodních vědách nebo v medicíně pravděpodobně tou nejnáročnější a nejdůležitější částí celého empirického celku. Právě nápaditě provedená analýza může přinášet klíčové výsledky vědy.

Etika výzkumu

V metodologii se etika výzkumu soustředí typicky na otázku ochrany soukromí, osobních údajů a anonymizace. Výzkum by neměl (až na specifické výjimky) prozrazovat identitu zkoumaných osob, protože smyslem výzkumu je abstrahovat od nich. Současně je tato část vnímaná jako společensky velice citlivá. Pokud výzkum obsahuje interakci s lidmi, bývá součástí popis informovaného souhlasu nebo souhlas etického panelu výzkumné instituce. Může zde být také informace o tom, jak jsou celkově zabezpečena data užívaná během výzkumu.

Lze říci, že nejde o popis etické práce výzkumníka, o to, zda dané téma je nebo není dobré, přináší nějaké pozitivní hodnoty nebo nikoliv, ale o etickou analýzu rizik a procedur spojených se ziskem, zpracováním a uchováváním dat.

Limity výzkumu

Limity výzkumu bývají někdy spojené s etikou. Jejich cílem je popis mezí platnosti daného výzkumu. Lze jej zobecnit na celou populaci? Jaká je jeho validita a reliabilita? Co by bylo možné ve výzkumu dělat jinak, aby byl ještě lepší? Existují některé faktory, které mohou ovlivnit kvalitu výzkumného nástroje nebo získaných dat? Dobrý výzkumník by měl být schopen na tyto otázky pravdivě a otevřeně odpovědět, protože vytvářejí prostor pro bádání dalších odborníků na toto téma. Zamlčování limitů je většinou snadno viditelné a znevěrohodňuje celý výzkum.