Citační normy a citační styly
Doposud jsme svoji pozornost obraceli k tomu, proč citujeme a co citujeme. V této části se zaměříme více na technickou stránku věci, tedy na problematiku jak citujeme. Popíšeme rozdíl mezi citační normou a citačním stylem a pokusíme se nabídnout určité ukázky toho, jak se v problematice reálně zorientovat.
Citační norma je většinou relativně obsáhlý dokument, který stanový, jak mají vypadat bibliografické záznamy v seznamu použité literatury. Těchto norem existují tisíce, některé jsou všeobecně známé jako je APA či MLA, v českém prostředí (a na Slovensku, ale nikde jinde) je rozšířená i ČSN-ISO-690. Obecně jde o to, jak stanovit popis citovaného dokumentu tak, aby byl pro badatele v dané vědní oblasti co možná nejdostupnější a nejvíce pochopitelný.
Takže třeba Český časopis historický má citační normu, která na první pohled může působit až obskurně, pokud tedy nezačneme mít potřebu citovat archivní prameny. V ten okamžik se jasně ukáže jeho důležitost. Nebo ČSN-ISO-690 je norma hodně kotvená na knihovní prostředí, tak se z ní dozvíme celé jméno a příjmení autora, ale i ISBN či ISSS u knihy a časopisů, takže se podle něj nejsnáze dohledává v knihovně. Ovšem za cenu velice dlouhých (v příkladu níže vlastně dvojnásobně oproti APA) citačních záznamů. Takto bychom mohli postupovat dle jednotlivých norem velice dlouho. Mohou se lišit v pořadí uváděných informací o dokumentu, v užívání kurzívy, velkých písmen nebo třeba v práci s křestními jmény či volitelnými údaji. APA je velice praktická, přehledná, klade důraz na aktualitu zdrojů (rok vydání publikace je hned za jmény), ale špatně se v ní citují legislativní dokumenty, archivní prameny nebo nepoznáme gender autora či autorky, což je při psaní v češtině velice nepraktické.
Jen namátkou uvádíme citaci knihy dle jednotlivých norem:
- APA (7th): Lakoff, G., & Johnson, M. (2002). Metafory, kterými žijeme. Host.
- ČSN-ISO-690: LAKOFF, George a Mark JOHNSON, 2002. Metafory, kterými žijeme. Brno: Host. Teoretická knihovna. ISBN 80-7294-071-6.
- IEEE: G. Lakoff and M. Johnson, Metafory, kterými žijeme. Brno: Host, 2002.
- MLA (7th): Lakoff, George, and Mark Johnson. Metafory, kterými žijeme. Brno: Host, 2002. Print. Teoretická knihovna
- Chicago (17th): Lakoff, George, and Mark Johnson. 2002. Metafory, kterými žijeme. Teoretická knihovna. Brno: Host.
Aby to nebylo málo komplikované, jednotlivé normy se v čase vyvíjejí a s tím i způsoby uvádění jednotlivých dokumentů. Například digitální identifikátor objektů (DOI), který se užívá u elektronických článků nebo sborníků je v sedmé edici normy APA povinnou součástí, zatímco dříve byl volitelnou (vyhledává se nejsnáze přes CrossRef). A to především proto, že se mění způsob, jak s literaturou pracujeme a mít možnost získat odkaz na zdroj a ještě kontrolovat plagiátorství je velice praktické.
Některé normy mimo vlastní práci se seznamem literatury nabízejí detailní popis toho, jak má vypadat celý dokument – od číslování nadpisů až po počet řádků, které musí přímá citace obsahovat, aby se objevila jako samostatný odstavec a nikoliv jako součást jiného. Příkladem asi nejdetailnějším je APA v sedmé edici.
Citačním stylem (v angličtině se takové dělení moc neužívá ani v češtině není úplně nejkonzistnější) pak rozumíme způsob, jak s literaturou pracujeme uvnitř textu. Obecně je možné identifikovat tři skupiny způsobů, jak postupovat v odborném textu:
Harvardský styl uvádí příjmení autora, rok vydání publikace a případně stranu v závorce přímo v textu. Jednotlivé implementace se liší tím, kolik se uvádí autorů, zda se mezi příjmení a rok vkládá čárka nebo jak se řadí. Vždy je třeba pracovat s konkrétní formou preferovanou v daném časopise nebo na katedře. Zvláštností této normy je, že pokud se vztahuje k osobě, o které se hovoří, lze rok uvádět hned u ní: Bauman (2011) hovoří o tekuté modernitě NEBO Tekutá modernita (Bauman, 2011) je sociologickým konceptem. Jde o častý způsob ve společenskovědních oborech.
Číselné odkazy pracují s průběžným číslováním zdrojů, tak jak jdou v textu za sebou. Čísla se uvádějí v hranatých závorkách [3] nebo [3,7,9]. Tento způsob práce je velice nepříjemný, pokud ho člověk dělá ručně, protože přidání zdroje na začátek znamená nutnost přečíslovat celý dokument. Zde se velice hodí citační manažer integrovaný do textového procesoru. Seznam literatury se pak neuvádí abecedně, ale podle čísel. Jde o častý způsob v technické literatuře.
Poznámky pod čarou jsou prostorově nejnáročnější a nepříliš praktické pro digitální dokumenty. Jejich hlavní výhodou ale je, že člověk vidí hned u odkazu popis celého dokumentu. U článků se užívá velice vzácně, protože výsledek by byl pro čtenáře nepraktický, ale lze se sním setkat u knih, kde naopak listování na konec a hledání vhodného záznamu představuje čtenářský diskomfort, především u čtení z PDF souborů. Nepříjemná je také obvyklé redundance; v poznámkách pod čarou se zobrazuje buď plná nebo zkrácená verze záznamu a většinou se uvádí ještě celkový soupis literatury (byť ne vždy), takže text může touto cestou značně nabýt na objemu, bez přidané informační hodnoty.
Z hlediska praktického citování z výše uvedeného vyplývají tři klíčové zásady:
- Citace jsou nezbytnou součástí vědecké komunikace. Neuvedení citace může mít nepříjemné dopady na kariéru, ale i na srozumitelnost a důvěryhodnost konkrétního sdělení.
- Pokud je to jen trochu možné, doporučujeme užívat citační manažery s propojením do textového procesoru. Změna citační normy i stylu je v takovém případě rychlá a bezbolestná. Jinak může zabrat dlouhé hodiny či dny.
- Vždy je třeba se podívat na stránky katedry nebo časopisu, s jakou normou a jak pracuje, případně zda má nějakou šablonu pro příspěvky a další doporučení. Ne všechny časopisy například pracují s APA7, ale drží se APA6, případně přechodové fáze mezi nimi.
