Obecně platí, že pokud děláme rozhovory, je potřeba je přepsat, abychom byli schopni provést nějakou analýzu. Teoreticky je možné zpracovávat i čisté audio, ale je to velice nepraktické. Vždy, když děláme záznam, je třeba ho vhodně popsat: do metadat dokumentu nebo názvu souboru uveďte, kdy byl rozhovor uskutečněn, s kým, kdo ho vedl atp., jinak se k němu bude špatně vracet, což bývá čas od času potřeba.

Prvním krokem bývá základní zpracování audio stopy – potřebujeme ji zbavit šumu, případně sestříhat a nachystat na přepis. Asi nejsnazší a nejpraktičtější je využít Audacity, které je bezplatné, lze v něm snadno provést základní zesílení a také se pokusit odstranit alespoň část bílého šumu. Druhou variantou je také bezplatný, ale jednodušší nástroj Ocenaudio, který na rozdíl od Audacity korektně nastavené problematické licenční a bezpečnostní podmínky.

Nyní nastává druhá fáze, spojená s přepisem. Ten můžeme dělat buď ručně, což část výzkumníků skutečně doporučuje, nebo můžeme použít nějaký vhodný nástroj. Z praktických důvodů velice doporučujeme strojový přepis – ušetříte si hodiny psaní a chyb v něm není již mnoho, byť si nějakou základní editaci a kontrolu určitě vyžádá.

Možné nástroje na přepis:

• SpeechTech MegaWord je asi jeden z nejlepších nástrojů na práci s přepisy v češtině. Zdarma je možné jej používat 30 dní. Výhodou je snadná editace problematických míst a vysoká kvalita.
• UWebASR umí zdarma zpracovávat záznamy po 10 minutách. Výhodou je vysoká kvalita výstupu, nevýhodou nutnost rozhovory „stříhat na části“ a to, že převod není úplně nejrychlejší.
• Speechnotes.co nabízí jednoduché ovládání, příjemný design či práci se značkami. Podporuje češtinu a při zřetelné mluvě dokáže pracovat i s velice neobvyklou mluvou nebo rychlým řečovým tokem. Slabinou je z naší zkušenosti práce s koncovkami slov.
• Diktování v Google Docs nabízí dobrý přepis u obvyklého textu nebo řeči, která odpovídá nejčastěji používaným slovům. Zkušenost s ním má každý uživatel Androidu, který diktuje text do mobilního telefonu.

Výsledkem všech těchto nástrojů na transkripci je text, který si výzkumník může doplnit o značky (oddělující například smích, konkrétního řečníka, ironii atp.), což je činnost odvislá od konkrétní výzkumné situace. Obecně platí, že se vyplatí si text otevřít, vedle si pustit (třeba z mobilu) původní audio stopu a provést důkladné čtení a kontrolu výsledného textu. To, co musíme provést ještě před dalším krokem, je strukturace textu, například po otázkách nebo tematických celcích.

Pokud už máme rozhovory přepsány, můžeme se pustit do kódování. Kódování je asi nejsložitější činnost, která má mnoho konkrétních postupů. Obecně v něm jde o identifikaci částí výroků respondenta, které jsou pro nás nějak důležité. Kód je vlastně obecné označení pro určité téma, které se z rozhovorů vynořuje. Můžeme mít kódy dopředu dané, pak hovoříme o uzavřeném kódování, tedy předem víme, co v textu hledáme. Pokud se ale kódy krystalují v průběhu pročítání, mluvíme o otevřeném kódování.

Kódování dělají studenti často na papír, což není ideální postup. Mnohem výhodnější je sáhnout po nějakém dostupném nástroji jako třeba:

• QualCoder je open source nástroj, který mimo text umožňuje základním způsobem kódovat také audio, video nebo obrázky, což se hodí, pokud všechny kódy a jejich vztahy chceme mít na jednom místě. Primárně je ale zaměřen na jednoduchou práci s texty a jejich kódování či poznámkování.
• CATMA je otevřený online nástroj na kódování. Ovládání není úplně intuitivní, ale pokud se s ním člověk vyrovná, dostává k dispozici rychlý, univerzální a bezplatný nástroj, který není spojen s téměř žádnými limity a který nabízí základní analytické nástroje i možnost spolupráce. Pokud si člověk zvykne na ovládání, jde o velice praktický nástroj.
• QDA Miner Lite je nástroj, který nabízí podporu základního kódování. Pokročilejší funkce především na analýzu jsou dostupné jen v placené verzi. Pro základní potřeby jednoduché práce s textem ale dostačuje.

Nyní stojíme ještě před jedním problémem, totiž jak kódovat. Kódování je obecně určité „nálepkování textu“, které nám umožňuje se (v kvalitativním přístupu) k určitým informacím snadno vracet nebo je nějak strukturovat. Například máme větu z rozhovoru s pamětníkem:

„Když jsem se vrátil z vězení, bylo to těžké, nedokázal jsem si sehnat práci, protože se na mě všichni dívali…  jako na kriminálníka! A když už jsem nějakou dostal, tak se StB samozřejmě rychle postarala, abych o ni zase přišel. Byla to náročná doba, možná horší než ten kriminál.“

Tato ukázka umožňuje volit různé kódy podle toho, co za problém vlastně sledujeme – pocity pamětníka, postup StB, běžný život disidenta… Vždy budeme mít jiný způsob, jak s textem pracovat. V tomto případě například pro popis pocitů můžeme volit kódy zklamání a obtíže. Praktický postup kódování má každý trochu jiný, někdo označuje celé odstavce, jiný věty nebo jejich části. Výhodné ale vždy je zůstávat v rámci jedné analýzy v daném postupu konzistentní.

Během kódování si vždy současně píšeme poznámky, které:

1. vysvětlují, co kódy znamenají;
2. zachycují naši základní intepretaci toho, co kódujeme.

Jak asi tušíte, právě takto získané informace budeme spolu s analýzou kódů využívat ve vlastní práci ve výzkumu, v představení výsledků a analýze dat.

U kódování ještě rozlišujeme, zda pracujeme s kvantitativním přístupem, kdy nás zajímá kolik lidí něco řeklo, cítilo nebo na něco poukázalo, a v prezentaci výsledků se pak typicky nachází tabulka četností kódů, nebo s kvalitativním přístupem, který se opírá o zachycení určité sociální reality, zkušenosti, zážitku, postoje. Pak se ale vždy kvantifikaci vyhýbáme.