Kreativní techniky v kostce
Nechceme na tomto místě procházet všechny kreativní techniky do podrobností, ani se systematicky věnovat fenoménu kreativity a její roli v procesu tvorby a učení. To je obsahem kurzu Kreativní práce s informacemi, případně stejnojmenné knihy. Rádi bychom se ale zastavili u několika podtémat, která nám jako ochutnávka přijdou důležité a užitečné.
Předně je třeba podotknout, že jakkoli mnoho kreativních technik působí výstředním nebo zvláštním dojmem, nelze říci, že by neměly mít místo v univerzitním vzdělávání. Na téměř každé univerzitě ve Spojených státech se například tvůrčí psaní vyučuje a nelze tvrdit, že by to bylo něco, co by mělo být výsadou jen humanitních věd. To, že jednotlivé techniky mají možná zvláštní formu, je dáno jednak tím, jak jsou tvořené s ohledem na to, jak kreativita vlastně funguje, ale také tím, že některé z nich se uplatňují i na nižších stupních vzdělávání a pak některé internetové návody či rady působí poněkud zvláštním dojmem.
To, že kreativní techniky někdy působí, že nemají s exaktními vědami nic společného, je do značné míry klam a naše kognitivní zkreslení, které ukazuje, že o naší vědní disciplíně a o tom, jak funguje, vlastně možná nepřemýšlíme dost široce nebo hluboce. Kreativní techniky vám jistě většinou nepomohou napsat přehled literatury k tématu, ale mohou vám pomoci s jinými věcmi – dobrým rozmyšlením toho, co je vlastně výzkumně zajímavé, s hledáním a analýzou problémů, s odstíněním tvůrčích bloků nebo s hledáním vhodného postupu nebo struktury textu.
Většina kreativních technik je založená na práci s asociacemi. Asi nejznámější jsou myšlenkové mapy. Ty fungují tak, že doprostřed papíru (nebo do aplikace) vložíte jeden centrální pojem – to je problém, který vás zajímá. Následně kolem něj budujete síť asociací. Asociace by měla být vždy jedno slovo nebo obrázek (ale klidně pracujte i se slovními spojeními). Ty jsou s centrálním pojmem propojené pomocí čar. A z těchto asociací můžete postupovat dál a dál. Jakmile máte mapu hotovou, můžete se pustit do její analýzy, která může spočívat například v prioritizaci jednotlivých témat, v hledání spojení mezi pojmy nebo ve snaze o nalezení zajímavého obsahu. Cílem práce s myšlenkovou mapou je to, aby si člověk na poměrně malém prostoru rychle zmapoval, co a jak do daného tématu spadá.
Častým problémem při práci je to, že v našich úvahách ulpíváme na jednom centrálním pojmu nebo nápadu, utíká nám kontext a neumíme s ním adekvátně pohnout. Mapa má sloužit k tomu, že svoji pozornost můžeme zaměřit právě na to, co je skutečně důležité a zajímavé. Často nám také ukáže první místa, se kterými můžeme snadno pohnout a do jejichž zpracování se můžeme pustit prioritně. Klíčové při začátku psaní téměř libovolného textu je začít tam, kde se cítíme nejsilnější, kde text není mimo naše odborné možnosti. A z tohoto místa se většinou povede udělat dobrý začátek celého procesu tvorby.
Pokud vůbec nemáte žádný nápad, co byste s tématem mohli dělat, doporučujeme asociační řady – ty fungují tak, že na začátek řádku napíšete pojem a za něj asociaci na něj. A tak stále dokola (pedagogika – žák – hodnocení – známkování – spravedlivé hodnocení – kulturní citlivost…). Poměrně rychle se můžete dostat od obecného tématu k něčemu, co je skutečně zajímavé a dá se o tom dobře přemýšlet. Asociační řady se hodí skutečně především v procesu hledání vlastního tématu u začátečníků nebo ve chvíli, kdy se chcete rychle rozcvičit v přemýšlení a hledání souvislostí. Z hlediska vlastního procesu myšlení jde o velice rychlý způsob, který vám může hodně pomoci.
Pokud máte problém napsat nějaký text, ale současně tušíte, že nápadů a načtenosti máte dost, pak je možné sáhnout po psaní v rytmu. Jde o jednu z nejlepších, ale současně nejnáročnějších technik, která z vás umožní vytáhnout skutečné maximum. Dejte si povinnost během pěti minut napsat třeba pět set znaků. A pište. Nedívejte se nalevo ani napravo, neopravujte chyby nebo překlepy. Jen pište. Pokud potřebujete, můžete si k tomu pustit hudbu, která vám psací tempo umožní udržet. Osobně doporučuji Leoše Janáčka, který je ale pekelně rychlý a náročný. Hudba beze slov nebo tikání metronomu jsou pro tuto techniku ideální. Pracujte s kratšími časovými intervaly (pět až deset minut) a pak si text klidně editujte. Poměrně rychle se můžete posouvat a zjistíte, že vám objem textu, ale také schopnost psát, poměrně rychle roste.
Pokud naopak máte pocit, že máte tvůrčí blok a psaní vám od ruky nejde vůbec, je možné doporučit techniku automatického psaní. Ta funguje tak, že si dáte pět minut a píšete cokoli. Vtip je v tom, že nesmíte přestat a ani na chvíli zastavit. Klidně pište z cesty, opakujte poslední slova, pokud vás nenapadá nic nového, ale za žádnou centu nepřestávejte. Jde o jednoduché cvičení, které vám může pomoci se rozepsat. Nejde v něm ani o obsah, ani o správnost, jen o trénink psaní samotného.
Vizualizace je téma, o kterém se v poslední době hodně mluví a které má neocenitelný význam. Ne každý je čistě vizuální nebo čistě symbolický typ. Tomáš Špidlík upozorňoval na rozdíl mezi Východním a Západním stylem myšlení. Západní člověk akcentuje verbální složku, chce vše popsat slovy. La Place například ve svých textech téměř nepoužíval obrazy a schémata, a to ani tam, kde musel volit dlouhé a komplikované popisy. Říkáme, že až když někdo něco nechápe, tak mu to můžeme nakreslit. Východní člověk akcentuje obraz, slovní popis je pro něj sekundární, vysvětlující až tam, kde druhý člověk obraz nechápe. V současné době se klade velký důraz na propojení obou přístupů. Snažíme se stále intenzivněji pracovat s tím, že dobře použitý obrázek, symbol, schéma nebo libovolná jiná vizualizace může člověku hodně pomoci.
Je velmi praktické, pokud se člověku podaří spojit verbální složky své práce s těmi vizuálními. Jde o nesmírně praktický přístup, který může hodně pomoci téměř kdykoliv v libovolném oboru. Pokud máme pocit, že se náš text stává nepřehledným, že se sami v procesu tvorby ztrácíme, není moc lepších variant, než že si klíčové koncepty zkusíme rozkreslit. Pomůžeme nejen sami sobě, ale také našim čtenářům. Vizualizace může být výborným nástrojem jak pro nás samotné v procesu tvorby, tak také pro kohokoliv, kdo bude s námi produkovaným textem nebo jinou formou sdělení určitým způsobem pracovat.
Obecně platí, že kreativní techniky jsou stále poměrně podceňovaným a málo využívaným nástrojem, který se do různých fází práce s informacemi dostává jen velice zvolna. Je důležité zkoušet si, co nám v konkrétních situacích funguje, jaký je náš způsob práce a co jsou postupy, které nám fungují a které nikoli. S nikým nikdy netvoříme identickou kopii, a to například ve stylu práce, v osobitosti pracovního postupu, způsobu nacházení nových myšlenek nebo při učení. Stále můžeme odhalovat nové a nové způsoby práce s informacemi, které jsou pro nás praktické a nové. Nebojme se experimentovat.
Pokud jsme v úvodní pasáži psali, že kreativita není něco statického, ale dynamicky se mění, pak také v průběhu života platí, že různé činnosti, techniky, způsoby a metody práce jsou různě efektivní. Velice vřele lze doporučit nefixovat se jen na jeden styl práce, který nám přece vždy fungoval. Pokud jsme s určitým přístupem spokojení, pak není důvod k jeho razantní proměně. Pokud ale máme pocit, že druzí postupují stále kupředu, zatímco se točíme v kruhu, je nutné zdůraznit nejen to, že každý má osobitý a jedinečný styl práce, ale také to, že přenášení stále stejných metod nemusí být vždy vhodné a že hledání nebo zkoušení různých způsobů může vést k jisté diversifikaci metod práce, což bývá většinou ku prospěchu věci.
