Šest barevných klobouků
Šest barevných (myšlenkových) klobouků je zajímavou metodou, která spojuje kreativitu s kritickým a analytickým myšlením.
Brainstorming nemusí být vždy nejlepší metodou pro týmové přemýšlení o nějakém problému nebo tématu především proto, že sice nabízí velké množství nápadů, ale nedává jim strukturu, souvislosti ani analytický pohled, který je pro dobré rozhodnutí klíčový. Metoda šesti barevných klobouků je v tomto ohledu praktičtější a komplexnější. Pokud ji použijete ve školním prostředí, může pomáhat s presentačními dovednostmi, komplexním myšlením, empatií atp.
Metoda pochází od Edwarda de Bono, který právě o určitou komplexní strukturu stál. Je založená na myšlence, že každý klobouk představuje specifický pohled na problém – jeden je negativní, další pracuje s emocemi, jiný s fakty. Během diskuse si tak lze uvědomit šířku a komplexnost problému, dobře jej pochopit a navrhnout adekvátní řešení.
Klobouky je možné používat jak fiktivní, tak i skutečné. Přinejmenším nějaké barevné rozlišení, například kartičkou příslušné barvy s krátkým popiskem „klobouku“, velice doporučujeme. Metodu lze použít jak jednorázově, tak jako standardní způsob řešení dilemat či určitých témat. Metoda vede k rozvoji analytického, ale také kreativního myšlení, nabízí odstup a jisté komplexnější zaměření se na problém. Hlavní bod, se kterým může pomáhat, je odstranění jisté jednostrannosti nebo triviality v myšlení.
Pokud jde o jednotlivé úhly pohledu, je možné rozlišit následující klobouky:
První klobouk je bílý a je zaměřen jen na informace. Je potřeba je dopředu připravit, aby všichni aktéři věděli, s jakými fakty se pracuje. Ty jsou ostatně východiskem pro všechno další. V této fázi se nic nehodnotí, jen se konstatují přesné informace.
Čtvrtý klobouk nese žlutou barvu a je přesně opačný – pozitivní. Hledají se silné stránky, výzvy, pozitiva, shoda. Cílem je tedy navrhnout co největší sumu pozitiv, ale již při zvážení racionálního hlediska.
Druhý klobouk je červený a je zaměřený na emoce. Účastníci říkají své pocity, ale nijak je nezdůvodňují. Zde je důležité, aby si skupina důvěřovala a byla v ní uvolněná atmosféra.
Zelená je zaměřená na kreativitu, přičemž se hledají nové nápady, výzvy, vize či příležitosti. Myšlení má být co možná nejvíce kreativní a divergentní. Často jsou ty nejbláznivější nápady nejgeniálnější.
Černá je barva negativistického, kritického uvažování. V této fázi se upozorňuje na chyby, rozpory, nevýhody, problémy. Diskuse by neměla mít osobní rovinu, ale cílem je racionálně a chladně kritizovat fakta, navrhovaná řešení či projekty.
Posledním kloboukem je modrý. Jde o uvažování o celém problému globálně, ale je také možné hodnotit proběhlou diskusi, podívat na problém s odstupem a rozřešit, jak dál.
S klobouky je možné pracovat dvěma způsoby:
Vytvoříte tým o šesti lidech (existuje i varianta s tříčlenným týmem, kde má každý dva klobouky) a zadáte čas na diskusi. Každý má tak vlastní úhel pohledu, kterým se k tématu musí vyjadřovat.
Všichni mají v jeden okamžik stejný klobouk a po pravidelných časových intervalech se střídají. Dobré je přitom mixovat pořadí. Čas může být stanovený variabilně, záleží na tématu a struktuře a velikosti skupiny.
V obou případech je nutné diskusi nějak zapisovat a následně vyhodnotit, což může být úkol většinou pro modrý klobouk nebo pro nestranného rozhodčího. Je nutné, aby se diskuse věnovala tématu a ne osobním výpadům, což je často to nejjednodušší, co člověka může napadnout.
