Definovat, co vlastně digital wellbeing je, přestavuje poměrně obtížný úkol. Tento koncept vychází z myšlenky, že používání technologií nám může přinášet jak benefity, tak také určité problémy – od bolavých zad po nespavost, problém komunikovat s rodinou bez mobilního telefonu až třeba k problémům s pozorností.

Marta E. Cecchinato se svými kolegy zjistila, že mnoho lidí technologie používá častěji, než by muselo – je to všudypřítomná hračka, nástroj, který umožňuje zahnat nudu, uspokojit zvědavost nebo potřebu komunikovat. Specifickým problémem je pak strach, že o něco přijdeme, když technologii nebudeme dostatečně využívat. Přitom platí, že všechny aplikace a nástroje jsou tvořeny tak, aby v nich uživatelé trávili co nejvíce času a byli v nich co možná nejraději. Tato konfigurace vede k tomu, že technika může začít ohrožovat naše zdraví.

Podle definice the digital capability framework lze digital wellbeing definovat jako: „Schopnost pečovat o osobní zdraví, bezpečnost, vztahy a rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem v digitálním prostředí; používat digitální nástroje pro dosahování osobních cílů (např. zdraví a kondice) a účastnit se společenských a komunitních aktivit; jednat bezpečně a odpovědně v digitálním prostředí; vyjednat a vyřešit konflikt; řídit digitální pracovní vytížení, přetížení a rozptýlení; při používání digitálních nástrojů jednat s ohledem na lidské a přírodní prostředí; pochopení výhod a rizik digitální participace ve vztahu k výsledkům v oblasti zdraví a pohody.“ Tato původní definice byla později rozšířena o sociální rozměr a nyní je na první pohled stručnější: „Digital wellbeing zvažuje dopad technologií a digitálních služeb na duševní, fyzické a emoční zdraví lidí.“

Obě tyto definice s sebou nesou problém přílišné šíře – když se nad nimi zamyslíme, tak jde vlastně o kompetence či dovednost, která zahrnuje cokoli, co souvisí s technologiemi a prací s nimi. První verze je zajímavá v tom, že poměrně jasně definuje některé možné problémy, na které je možné následně reagovat – třeba vyrovnávání vztahu mezi soukromým a pracovním životem je v kontextu digitálních technologií velké téma. A přitom právě to jsou oblasti, které technologie významně ovlivňují a třeba zaměstnavatelé by je mohli velice snadno regulovat. Především pak proto, že právě tato rovnováha či spokojenost má velký vliv na celkový pracovní výkon, kreativitu a mnoho dalších dimenzí pracovního života.

Důvod, proč se tématu věnujeme takto obsáhle, je nasnadě – bez zvládnutého digital wellbeing upadáme postupně do stále větších problémů, které mohou nabývat nejrůznějších podob, od prokrastinace, přes ztrátu motivace a soustředění až po zdravotní problémy.

Cílem digital wellbeing je pomoci najít jistou rovnováhu mezi bytím online a offline, mezi používáním techniky a prací s „papírovými“ nástroji. Není to přitom nějaký výmysl pop psychologie nebo novinářsky zveličený problém, neboť jde o jednu z 21 nejdůležitějších digitálních kompetencí, které Evropská komise zařadila mezi ty, kterými by měl disponovat každý občan v EU. To samo o sobě je poměrně silný důvod k tomu se problematikou zabývat. Hovoří o ní lidé z Google, Apple, ale i z dalších firem, najdeme k ní mnoho výzkumů a například University of York pod vedením Susan Halfpenn jí věnují celý MOOC na Future Learn.

Manfred Spitzer hovoří o digitální demenci, což je koncept, který je podle našeho soudu poněkud nadnesený, ukazuje ovšem, že technologie mohou ovlivňovat to, jak se cítíme, myslíme a řešíme problémy. Některé projevy toho, že technologií využíváme více a častěji, než bychom měli, zná asi každý – problémy s usnutím, pocit stresu nebo potřeby odpovídání na e-maily v pozdních večerních hodinách. Henri Bergson psal o karikatuře člověka jako o homo faber – člověku nikoli moudrém či rozumném, ale pracujícím. Technologie na jednu stranu výrazně snížily množství fyzické práce, kterou musíme vykonat, současně ale zvýšily naši psychickou zátěž. Kratší pracovní doba neznamená více volného času, hranice mezi volnem a prací se pro spoustu lidí rozmazávají a stávají nezřetelnými. Když Tony Buzan psal o tom, že 21. století bude stoletím mozku, zřejmě ho nenapadlo, že počátkem 20. let budeme muset hledat způsoby, jak „se nezbláznit“ z práce.

Další zajímavá data pak ukazují, jakým způsobem roste pracovní produktivita a že zamýšlené menší množství práce, volnější pracovní týden a delší dovolená, dokonce ani flexibilní pracovní doba a možnost práce z domova k větší míře odpočinku nesměřují. Naopak – mnoho lidí má problém odpočívat jakkoliv, berou si práci s sebou domů i na cesty. I když ASI každý tuší, že pokud manažer tvrdí, že pracuje dvanáct a více hodin denně nebo přes víkendy (občas je to jistě nutné), tak že jde o člověka jednak neproduktivního a za druhé zřejmě nemocného, jde stále o věc, kterou máme ve zvyku se spíše chlubit.

Cílem digital wellbeingu je tedy hledání určité rovnováhy mezi prací a zábavou, respektive mezi tím, kdy a jak používáme technologie a kdy se bez nich dokážeme obejít. V tomto materiálu nechceme být kritičtí k technologiím jako takovým, dokonce ani k jejich implementaci do nejrůznějších oblastí lidského života, nýbrž k nezvládnuté psychohygieně a pracovním návykům. Medicína pracuje s konceptem sociálního nebo veřejného zdraví, tedy jistých determinantů prostředí a procesů, které se mohou promítat do zdravotního stavu jedince. A právě digital wellbeing do této oblasti nesporně patří.

Tim Cook, šéf Apple, prohlásil, že si na svém iPhone vypnul notifikace. Tedy přesně tu funkci, která iPhone dokázala proslavit a přinést mu obrovské množství uživatelů a zcela změnit způsoby interakce člověka s aplikacemi. Důvody jsou jasné – chce mít možnost se soustředit na to, co dělá, a nenechávat se neustále rozptylovat a rušit. Google se poprvé začal věnovat digital wellbeing roce 2018, kdy do Androidu umístil funkci monitorování času stráveného v jednotlivých aplikacích. Na tu nyní navazuje soubor nástrojů Digital Wellbeing Experiments, jejichž cíl je jasný – dát uživateli zpětnou vazbu na to, kolik času tráví s mobilním telefonem v ruce, a pomoci mu tento čas redukovat.

Možná vás napadá, proč právě dva technologičtí giganti jako je Apple a Google o digital wellbeing pečují, když by jejich cílem mělo být naopak to, aby v jejich aplikacích a telefonech trávili uživatelé co nejvíce času. Ukazuje se ale, že pokud by nic nedělali, velká část uživatelů technologie prostě přestane používat úplně, protože se jejich pracovní produktivita i obecná spokojenost zhroutí natolik, že začnou technologie odmítat.

Ve zmíněném MOOC jsou pak uvedena následující doporučení:

• Vypněte si notifikace – zde se vracíme k Timovi Cookovi. Notifikace jsou většinou rozptylující, odvádějící od soustředěné práce. I když je ignorujeme, tak jsme rozptylováni jejich samotným načítáním.
• Pište si poznámky – toto doporučení vychází z podobných zásad, jako GTD – čím méně věcí musíme nosit v hlavě, tím více se můžeme soustředit na to, co je skutečně před námi. Navíc psaní poznámek samo o sobě pomáhá se soustředěním na vlastní činnost.
• Pište méně e-mailů – pravidlo, které se těžko dodržuje, ale přesto platí, že maily patří mezi nejvíce frustrující činnosti. Především u interní komunikace je vhodné zvážit, zda není výhodnější využívat namísto e-mailů platforem jako Teams či Slack.
• Schovejte si mobilní telefon – pokud máte přesměrování na pevnou linku, pak je ideální, když v době práce schováte mobilní telefon z dosahu. Nechte ho v kapse u kabátu, v tašce nebo alespoň v šupleti. Opět jde o opatření, které směřuje k lepšímu a hlubšímu soustředění.
• Pravidlo 15 minut – když přijdete do práce (anebo po skončení pracovní doby) věnujte se chvíli činnosti, která vás těší a baví. Může jít o poslech hudby, sledování rozhovoru na DVTV nebo třeba pletení. Budete tak lépe naladěni, získáte přemostění mezi činnostmi a prostor pro to začít se soustředit na novou etapu dne.

S těmito pravidly těsně souvisí také schopnost vybudovat si příjemné online prostředí, což může zahrnovat například následující kroky:

• Snažte se neúčastnit flamewars a pokud již v nějaké jste, rychle ji opusťte. Není nic neužitečnějšího než se podílet na hádkách, které nedávají žádný smysl, a ještě vám vytvářejí špatnou digitální stopu.
• Buďte jen v komunitách, které vám přinášejí hodnotu a cítíte se v nich dobře. Zkuste si udělat inventuru svých přátel na sociálních sítích – je mezi nimi někdo, kdo vás štve, sdílí obsah, který nechcete vidět, nebo je vám něčím nepříjemný? Skryjte ho, nebo ho rovnou odstraňte, případně si můžete nastavit systém sledování pouze informací, které jsou pro vás příjemné.
• Snažte se nezůstat v informační bublině. Ty vznikají přirozeně na sociálních sítích. Vždy je dobré si vytvořit prostředí, ve kterém budete moci získat informace „z druhé strany“ názorového spektra.
• Nešiřte nepravdivé informace. Klíčem je sdílet informace, které jsou pravdivé a správné. Než člověk něčemu uvěří, měl by si vždy pečlivě ověřit, že nejde o fake news nebo o hoax.

Součástí digital wellbeing není jen virtuální složka rovnováhy, ale i věci související s fyzickým zdravím a ergonomií práce s počítačem. Je třeba říci, že mnoho tradičních zásad je zřejmě nutné přeformulovat – byly navrhovány pro CRT monitory a nepočítaly s tím, že nemalá část uživatelů bude pracovat s notebookem nebo dotykovým zařízením. Přesto zmíníme alespoň některé body, na které je asi obecně možné dbát, aby se člověk u počítače cítil co možná nejlépe:

• Vzdálenost hlavy od monitoru by měla být přibližně 50 centimetrů, ale samozřejmě záleží na velikosti obrazovek a konkrétním uspořádání pracovního stolu. Obrazovka by neměla být naproti oknu, ale ani přímo osvětlovaná oknem. Nejvhodnější je kolmé uspořádání s možností zastínění.
• Domníváme se, že nejpodceňovanějším zařízením na počítači je klávesnice – věnujte jejímu výběru náležitou pozornost. Zatímco dvě jádra navíc mnoho uživatelů vůbec nepozná, tak dobrou klávesnici ano. Je špatným zvykem institucí pracovat s nejlevnějšími klávesnicemi, případně s levnými klávesnicemi se čtečkou čipových karet. Dobrá klávesnice může výrazně podpořit uživatelský komfort, spokojenost i pracovní produktivitu. Doporučujeme kupovat klávesnice v ceně od tisíce korun výše. Čím více uživatel píše, tím lepší klávesnici využije.
• I techniky organizace úkolů, jako je Pomodoro, počítá s tím, že přibližně 50 minut pracujete a pak máte 10 minut pauzu. Nikdo (pokud nejste sniper, kteří na takové věci mají speciální výcvik) se nevydrží soustředit vícekrát denně déle než 20-30 minut. Zkuste desetiminutové pauzy vyplnit nějakými cviky, především zaměřenými na krční páteř nebo ruce. Doporučujeme se i pravidelně projít, alespoň do kuchyně pro čaj.
• Pokud je to možné, investujte do kvalitní židle, případně do gymnastického míče. Ten je pohodlný, zdravý, podporuje svalstvo, nebolí z něj záda a lze se na něm protáhnout. Jen je třeba dát pozor na správné sezení, aby člověk příliš nezatěžoval krční páteř. Obecně platí, že je vhodné polohy k práci střídat.
• Často se zdůrazňuje také význam stravování – u počítače by se nemělo jíst a je velice na zvážení, zda ideálním nápojem k práci na počítači je káva. Pokud máte problém s pitným režimem, je dobré si dát vodu do džbánku a postupně si ji nalévat.
• Pokud pracujete se svým zařízením večer, určitě doporučujeme zapnout si filtr modrého světla (na mobilních telefonech často integrovaná funkce, ve Windows lze použít  noční osvětlení nebo například lux).

Smyslem digital wellbeing je zajištění jisté rovnováhy mezi člověkem a technikou. Ta mu na jedné straně výrazně rozšiřuje možnosti, ale současně otevírá Pandořinu skříňku spojenou s nevhodným užíváním jednotlivých nástrojů. Například notifikace spojené s novými zprávami mohou způsobit to, že se nedokážeme dobře soustředit nebo se ponořit do řešení určitého problému. Potřeba být stále v obraze a dostatečně dobře informován vede k roztěkanosti a povrchnosti, což jsou jistě atributy, které nepřispívají ani učení, ani kreativitě.

Klíčem tedy není odvržení techniky, nýbrž nalezení vlastního bodu optimální pohody, který se ale může s časem měnit. Je proto pochopitelné, že se čas od času objevují akce, jako je digitální detox nebo digitální dieta, jejichž cílem je právě odpočinout si od neustálého přísunu nových a nových informací. Domníváme se, že jednou z dovedností, které budeme muset znovu objevit, je soustředění se a schopnost pracovat na jednom úkolu, pokud je dostatečně složitý a zajímavý.