Pište recenze
Psaní recenzí vám může pomocí se zamyslet nad texty jinak - hlouběji, strukturovaněji, systematičtěji a analyticky.
Evidovat si a reflektovat četbu představuje jednu z důležitých kompetencí, které si musí studující osvojit. Současně jde o činnost relativně zábavnou a zajímavou, neboť třeba psaní recenzí je jednoduchý způsob, jak se nad knihou zamyslet a současně ji lze snadno kdekoli publikovat - v časopise, na blogu nebo i jinde. Recenze na knihy si ale můžete vést také pro svou vlastní potřebu, bez nutnosti ji s někým sdílet.
Děti na základní škole jsou často vedeny k tomu, aby si vedly čtenářský deník, což není vlastně nic jiného než soubor recenzí. Problém je v tom, že čtenářský deník často degraduje na soubor jednoduchých výpisků, z nichž není patrné ani zda knihu skutečně četli, ani co si o ní myslí a proč. Psaní recenzí je tak jedna z metod, které pomáhají rozvíjet reflektující čtení a nutí čtenáře nad tématem přemýšlet více komplexně než pouze v mantinelech jednotlivé knihy.
U recenze lze doporučit dodržování určité pevné struktury. Rozsah závisí na věku čtenářů, ale běžně se recenze píší na dvě až tři normostrany. Naopak delší recenze jsou často náročné a vyžadují velké intelektuální úsilí a rozmysl ze strany autora. Většinou se s nimi lze setkat ve vědeckých časopisech, kde reflektují přínos knihy a její metody v kontextu určitého diskursu, což vyžaduje jistou expertní znalost.
Recenze má obvykle pět částí:
1. Úvodní expozici, ve které se říká, proč se knize věnujete, na co reaguje a jaký problém případně řeší. Může mít osobnější charakter.
2. Popis obsahu knihy. V něm se stručně popíší zajímavé momenty a obsahy knihy. Řada studentů dělá tu chybu, že zde líčí celý děj nebo postupně píší jednu větu o každé kapitole. Recenze je ale otázkou nadhledu, kritické reflexe problému. Rozhodně tedy není třeba se věnovat všemu.
3. Vlastní pohled autora recenze. Jde o polemickou část, ve které lze zmínit momenty, se kterými člověk nesouhlasí, nastínit kontext, souvislosti, odkázat na další knihy či autory atp.
4. Doporučení a shrnutí, ve kterém se v jednom či dvou kratších odstavcích kniha celkově shrne a posoudí.
5. Bibliografický záznam recenzované publikace.
Častou chybou školních recenzí je, že vynechávají body jedna a tři, s tím, že příliš mnoho pozornosti věnují bodu dva. Omezený rozsah (například s přibližným procentuálním dělením 10 : 40 : 40 : 10) pomáhá člověku zamyslet se nad tím, co je skutečně důležité a podstatné. Obě prostřední části mají analytický charakter, což znamená, že se snaží určitým způsobem interpretovat text a kriticky s ním pracovat. To nemusí nutně znamenat, že s ním nesouhlasí, ale je nutné o něm aktivně přemýšlet a pracovat s ním.
Recenze pěstuje analytické myšlení, nutné k vlastnímu pohledu na problematiku a přispívá ke kritické práci s prameny. Když chcete napsat recenzi, je třeba mít o problematice, ve které se kniha nachází, jisté povědomí, schopnost soustředit se na práci se zdroji, argumenty atp. Jde tedy o činnost bytostně analytickou. Současně je nutné zdůraznit, že byste se neměli bát být ke knihám kritičtí – autor, jakkoli je ověnčený tituly, může udělat chybu, být nepřesný, může být špatný překlad,… nebo třeba nemusíte souhlasit s využitou metodou.
Je na zvážení autora, zda bude chtít psát recenzi spíše vážnou a seriózní, nebo zda se v ní bude snažit o vtip a nadhled. Oba formáty se používají podle toho, do jakého média se člověk chystá recenzi napsat. Jde o formát, se kterým se lze poměrně snadno dostat i do dobrých časopisů, ale současně je možné recenze publikovat na blogu, ve webových magazínech nebo třeba využít Goodreads.
