Knihovny a organizace informací
Již jsme říkali, že někteří lidé si dříve představovali internet trochu jako velkou knihovnu, jenže internet není na rozdíl od knihovny pečlivě seřazený. Otázkou je, jak vlastně uspořádaná je skutečná knihovna a jak pracuje s konceptem organizace informací. V případě knihovny to znamená trojí – výběr toho, co se má pořídit, posouzení kvality a zařazení do fondu. Cílem této kapitolky není nabídnout úvod do knihovnické praxe, ale skutečně se soustředit jen na podstatné rysy, které jsou důležité pro každého uživatele.
V českém prostředí má v tomto ohledu smysl rozlišovat čtyři druhy knihoven podle toho, co a jakým způsobem se do nich dostává a podle toho v nich také dochází k organizaci informací:
1. Knihovny s právem povinného výtisku jsou v Česku u běžných publikací tři – Národní knihovna v Praze, Moravská zemská knihovna v Brně a Vědecká knihovna v Olomouci. Tyto knihovny mají tuzemskou akvizici jednoduchou v tom, že jim každý vydavatel musí svoji knihu poslat a oni ji musí mít ve fondu. V těchto knihovnách je tak možné nalézt vše, co v Česku vyšlo. Alespoň v posledních dvou stech letech (ve skutečnosti je to složitější, ale to pro naše účely není podstatné).
3. Akademické a vědecké knihovny postupují jinak. Jejich cílem je nabídnout systematizované vědění v určitých vědních oblastech, na které se soustředí. Takže například knihovna na Filosofické fakultě MU se bude soustředit na humanitní a společenské vědy se zvláštním důrazem na to, aby fond vyhovoval potřebám akademiků a studentů, takže logicky jsou silnější témata, která mají k sobě připojený studijní obor než ta, kterým se na fakultě nikdo nevěnuje. Knihy jsou zde řazeny podle Mezinárodního desetinného třídění (v ČR většina odborných knihoven užívá tento systém) – myšlenka spočívá v tom, že čísla jsou postupně diferencována a upřesňována, takže lze dosáhnout toho, že velké vědní obory jsou stále přehledně děleny do částí, které mohou fungovat ve volném výběru. Nevýhodou je značná neintuitivnost takového dělení a také nutnost jednu knihu přiřadit jen do jedné kategorie, což je u víceoborových knih dosti matoucí.
2. Veřejné knihovny (třeba Knihovna Jiřího Mahena v Brně nebo Městská knihovna v Praze) nemají všechno, ale dělají výběr. Snaží se nabídnout vyvážený mix vzdělávací, odborné a zábavné literatury tak, aby na jedné straně bavili a vzdělávali čtenáře a na straně druhé uspokojovali jeho poptávku. Proto je zde řada knih ve velkém počtu exemplářů a jiné vůbec. Především menším knihovnám s výběrem pomáhají knihovny krajské. Fond je zde řazen většinou tak, že se rozčlení do obecných kategorií (fyzika, zeměpis, beletrie, …) a v nich je řazení abecední podle autora.
4. Osobní knihovny jsou českým fenoménem, alespoň pokud jde o jejich velikost a četnost. Knihy v nich si různí lidé řadí různě a stejně odlišné jsou přístupy k budování takové knihovny, která může odpovídat osobnímu naturelu majitele. Třeba Tomáš Halík má poličku jen se svými knihami (autor tohoto textu také) a jinak knihy řadí dle oborů. Někdo jiný je může mít rozdělené podle barev, další podle sérií, velikosti. Často jde o mix všeho výše uvedeného. Velice doporučujeme seriál České televize o osobních knihovnách – Máte knihovnu? A mohla bych ji vidět?, ve kterém během šesti minut různé osobnosti hovoří o svých domácích knihovnách. Ty jsou vždy subjektivní.
Různé knihovny tedy k procesu výběru knih přistupují různě, podle toho, jakou mají funkci, tedy proč jsou zřizovány a kdo jsou jejich uživatelé. Důležité je, že odlišné způsoby organizace totožného fondu mohou vést ke značně odlišným způsobům práce s ním. To znamená, že organizace informací není jen nějakou zálibou nebo „nadstavbou“ nad akvizicí, ale že má skutečně zásadní vliv na to, jak o problémech přemýšlíme. Tuto myšlenku silně podpořil koncept volného výběru (v českých knihovnách postupně od konce 40. let) – při procházce knihovnou si často půjčíme něco, co jsme vůbec neplánovali, protože nás daná kniha zaujme. Skutečnost, že nás zaujme jedna z tisíců knih nacházející se v regálech není úplně náhodná a s organizací informací je těsně provázaná.
