Organizace a ukládání informací
Stojíme před určitou revolucí v tom smyslu, že klíčovou kompetencí či ústřední kompetencí celé informační gramotnosti bude organizace informací, která je dnes stále nejpodceňovanější.
Když bychom se podívali na triádu, kterou DigComp popisuje informační gramotnost – vyhledávání, hodnocení a organizace informací, mohli bychom poměrně snadno prohlásit, že poslední z nich je nejpodceňovanější. Od vzniku informační gramotnosti až do doby před asi pěti až deseti lety bylo v centru zájmu vyhledávání informací. Ostatně i všechny kurzy na téma bývají rychle plné, protože nabízejí rychlou a jednorázovou stimulaci – něco jsem neuměl najít a teď už umím. Rychlé osvojení si určitého nástroje nebo strategie vyhledávání je velice praktickou záležitostí. Informace sami o sobě byly vzácné, měly velkou cenu a velká část z nich byla pravdivá. Vyhledávání bylo inherentně spojené se schopností posoudit relevanci nalezené informace a podle toho se s ní spokojit nebo pokračovat dále.
Před zmiňovanými asi osmi lety se začalo prostředí postupně proměňovat vlivem dvou významných faktorů. Vyhledávače se stávají stále jednoduššími a výkonnějšími, takže i bez specializovaného školení dokáže téměř každý člověk najít to, co potřebuje. Akademické prostředí si na digitální technologie také zvyklo a stále více oborů postupně rozvíjí schopnost práce ve vybrané databázi či vyhledávači přímo u svých studentů. Vyhledávání informací se stalo – v určité elementární míře – něčím, co svede každý. Druhou změnou byl masivní nástup desinformací, fake news či deepfakes. Jednoduchá kritická úvaha přestala dostatečně fungovat a lidé se začali soustředit na to, jak hodnotit informace. To je něco, co se může nebo nemusí využít hned, ale v celkovém efektu to umožňuje pracovat s představou, že díky tomuto nástroji dokážeme poznávat svět takový, jaký je. Jde vlastně o zdůraznění myšlení a poznávání, což jsou dvě elementární struktury, které by chtěl mít každý. Oproti vyhledávání je zde patrný určitý odkladný efekt, ale ne moc dlouhý.
Domníváme se, že stojíme před určitou revolucí v tom slova smyslu, že klíčovou kompetencí či ústřední kompetencí celé informační gramotnosti bude organizace informací, která je dnes stále nejpodceňovanější. Předně proto, že se bez ní dá (relativně úspěšně a dlouho) efektivně pracovat, než se vše začne hroutit. Vlastně velice podobným tématem je v tomto ohledu zálohování. Aby člověk začal skutečně dobře zálohovat nebo se věnovat kybernetické bezpečnosti, musí mít za sebou nějaký nepříjemný incident, formující zkušenost. Rozvoj technologií a informačního prostředí nesporně působí, že takovou zkušenost s organizací informací získává stále více lidí, jak na úrovni individuální zkušenosti, tak práce v týmech nebo ve firmách.
Právě korporace jsou zajímavé v tom, že se na téměř každé konferenci na takové téma objeví slide s ledovcem a popiskem – těch deset procent informací, co jsou nahoře jsou ty, které víme že máme a umíme se k nim dostat. Dalších dvacet procent jsou informace, které nevíme, že máme, ale občas by se nám hodili. A zbytek jsou informace o nichž nevíme téměř nic. Tedy kromě toho, že je musíme uchovávat, zabezpečovat a archivovat. Udržovat takové informace je jednak drahé a také nepraktické, celé informační prostředí se tím stává nepřehledným a nebezpečným.
Za třetí se mění technologické prostředky, které máme k dispozici, pokud hovoříme o organizaci informací. Ještě před několika málo lety to byly vlastně téměř výhradně složky a adresářová struktura, případně firemní wikibase, které ale málo kdo dokázal využívat a pár nástrojů na práci s poznámkami. Dnešní technologické možnosti jsou podstatně širší ve schopnosti vyhledávat informace a pracovat s jejich relevancí – postupně vylepšované vyhledávání ve Windows či Google Drive, přenos souborů do cloudových služeb jako forma spolupráce, zálohování i zpřístupnění služeb nad dokumenty, sémantizace (a její spojení s umělou inteligencí) a propojování zařízení do jednoho sdíleného prostředí, to vše otevírá nové možnosti práce s tímto tématem.
Blížíme se do stavu, ve kterém si nelze nevzpomenout na školní poučku – „neučte se jen fakta, ale především souvislosti“. Cílem organizace informací je mimo jiné jednotlivá fakta zařazovat do souvislostí tak, aby se k nim dokázal uživatel bezpečně, rychle a efektivně dostat a mohl je využít. Dříve byla populární metafora internetu jako knihovny. Jenže – internet neobsahuje seřazené, vybrané a vhodně roztřízené informace. A i kdyby ano, bude nám to málo platné, neboť zásadním problémem každé knihovny, kterou netvoříme samy je to, že je uzpůsobená určité abstraktní ideji, která vůbec nemusí být v souladu s tím, co bychom zrovna potřebovali.
Cílem organizace informací je vytvořit takové prostředí, ve kterém bude naše „knihovna“ fungovat na míru našim potřebám. A to v oblastech, které se mohou týkat knih nebo odborných zdrojů, ale také oblíbených webových stránek, kontaktů nebo třeba fotografií. Nevýhodou celého tématu je skutečnost, že získané dovednosti a znalosti, jsou něco co se v oblasti efektivity uplatňuje až s relativně velkým zpožděním. Přesto doporučujeme se tématu věnovat, protože občasné nepříjemnosti („nemohu to najít“, „někde jsem to viděl“ atp.) jsou jen drobnými předzvěstmi možné krize a problémů, které zanedbání tématu může přinést.
Pokusíme se v našem textu postupovat prakticky v jednotlivých oblastech, ale současně věříme, že nepůjde jen o ukázku jednotlivin nebo oblastí, které si myslíme, že mohou být pro vysokoškoláky (a nejen pro ně) praktické, ale že dokážeme na těchto jednotlivostech ilustrovat určité obecné principy, které bude možné přenést do dalších oblastí praxe.
Na úvod si dovolíme ještě jednu poznámku – jakkoli jsme říkali, že cílem organizace informací je, aby vyhovovala právě vám, je vhodné myslet na to, aby se v ní vyznal také někdo cizí. A to především proto, že už jen s odstupem času si určitě nebudeme pamatovat, co je obsahem Dokument1.docx nebo Nějaké_poznámky.odt.
