Informační a datová gramotnost

Informační a datová gramotnost jsou v modelu digitálních kompetencí jistou základní bází či východiskem toho, jak má člověk technologie využívat. Ukazuje, že kyberprostor může být na jednu stranu mimořádně dobrým a užitečným prostředím, ale současně je třeba k němu přistupovat s jistou kritičností a rozvahou, je třeba o něm přemýšlet a umět s informacemi skutečně pracovat.

Peter Jarvis v této souvislosti hovoří o diferenci mezi společnostmi informačními, znalostními a učícími se. Pro informační společnost je signifikantní to, že primárním ekonomickým statkem jsou informace. Informační revoluce způsobila jejich exponenciální nárůst, masová produkce vede ke vzniku nových povolání i forem podnikání. Produkované informace mění společnost, která ale na skutečnou práci s nimi není adekvátně připravena.

Znalostní společnost je odlišná v tom, že její členové dokáží (v jistém nadlimitním počtu) informace vyhledávat a adekvátně využívat ve svůj prospěch. Informace pro ně nejsou surovinou, ale něčím hodnotnějším. Její členové jsou schopni informace získávat, ukládat, zpracovat. Jde tedy vlastně o společnost, které se dotýká tato část Digcompu.

Jarvis ale zdůrazňuje, že v této oblasti se není možné zastavit, a to přinejmenším ze dvou důvodů. Tím prvním, o kterém ale explicitně nepíše, je umělá inteligence – je třeba transformovat způsob učení a vzdělávání se, podpořit aktivitu učení, která povede k tomu, že člověku nebude umělá inteligence nebo strojové učení konkurovat, ale bude mu umožňovat efektivněji a lépe pracovat či bádat. Jde tedy o celkovou transformaci pojetí učení, které bude muset být vnímané stejně významně v oblasti celoživotního učení, jako školní docházka. Ve škole by se měl člověk naučit především se sám učit. Nelze si myslet, že škola (ať je již jakákoli) připraví člověka na výkon povolání s horizontem delším, než je pět až deset let.

Druhá skutečnost je neméně zásadní. Nárůst informací je něčím, co by mělo podpořit demokracii a liberálně pluralitní společnost, což se ale reálně příliš neděje. Je třeba se proto učit informace kriticky posuzovat a hodnotit, umět identifikovat falešné zprávy a efektivně bojovat s desinformacemi. Jen tato forma vzdělávání, která povede k rozvoji kritického myšlení v informačním věku, může zajistit udržení demokracie. Současně je ale jasné, že nemůže jít jen o vzdělávání školní, ale musí mít širší charakter, protože je třeba do něj zahrnout celou (respektive co nejširší část) populace.

Všechny tyto změny by měly vést k tomu, že zde bude společnost, kterou je možné označit jako učící se, která bude dynamicky odpovídat na změny okolního světa a současně bude připravená se na jeho transformaci aktivně podílet.

 

Některé modely informační gramotnosti

Big6 je cyklický procesní model pro řešení informačního problému. Bere v potaz jak dovednosti, tak technologie. Jde o systematický proces hledání, používání a hodnocení informací. Model obsahuje celkem šest kroků, kterými informačně gramotný jedinec prochází při řešení problému. Jak je vidět na obrázku, model obsahuje i šipky znázorňující postup práce s informacemi.

Prvním krokem je definování potřeby, druhý krok spočívá v určení strategie vyhledávání a následném procesu hledání informací, třetí krok zahrnuje určení lokalizace zdrojů a jejich nalezení, čtvrtým krokem je jejich užití, tedy kritické čtení a psaní poznámek. V pátém kroku dochází k organizaci zdrojů a následné prezentaci informací, posledním, šestým krokem je evaluace, tedy zhodnocení toho, zda byl proces a výběr zdrojů správný a vedl k vyřešení problému.

Sedm pilířů informační gramotnosti představuje sedm oblastí práce s informací a reflektuje také prostředí, ve kterém se jedinec nachází, neboť právě prostředí ovlivňuje to, jak se bude jedincova práce vyvíjet. Názvy pilířů jsou tyto: organizace informací, evaluace, prezentování, shromažďování a určení lokace a přístupu, identifikace potřeby, plánování strategií pro hledání a dostupnost zdrojů a znalostí.

Základem modelu je předpoklad, že zvyšování informační gramotnosti není lineární postup, ale každý pilíř může stejně tak fungovat nezávisle na druhém, jako může s ostatními úzce souviset. Metafora pilířů evokuje představu, že čím více se osoba stává informačně gramotnou, tím blíže se dostává k vrcholu pilíře. Současně model zdůrazňuje to, že je možné jednotlivé kompetence rozvíjet separátně a věnovat se jim relativně samostatně. Tedy velice podobně, jak s nimi pracuje model Digcomp.

Krátce bychom měli zmínit i model informační a kritické gramotnosti Markless a Streatfielda. Ten popisuje tři hlavní pilíře: propojení s informací, interakci s informací a využití informace. Oproti předchozím dvěma modelům jsou zde všechny tři pilíře mezi sebou zcela propojené. Spojení s informací představuje především schopnost orientovat se v problému a ve zdrojích, umět zdroje lokalizovat pomocí vyhledávání a průzkumu. Interakcí s informací je myšleno především kritické myšlení a hodnocení informací a jejich konstrukce a transformace (tvorba struktury, interpretace). Využití informace pak obsahuje aplikaci, komunikaci, odkazování (citace) a transformaci (učení, restrukturalizace).

ALA pracuje s modelem informační gramotnosti, který obsahuje následující oblasti kompetencí, které pak dále rozebírá dle jednotlivých cílových skupin. Uživatel dovede určit rozsah potřebných informací, umí získat přístup k potřebným informacím, dokáže kriticky posoudit informace a jejich zdroje, vybrané z nich umí zahrnout do své znalostní báze, dokáže informace smysluplně a efektivně využívat. Pro ALA je pak typický ještě poslední okruh, totiž reflexe ekonomických, právních a sociálních otázek práce s informacemi.

Tento model je zajímavý pro vysokoškolské prostředí, protože klade velký důraz na vztah vědecké práce a informační gramotnosti. Velice pečlivě popisuje, jaké kompetence si musí osvojit vysokoškolák či obecně vědec, pokud má skutečně dělat dobrou a smysluplnou vědu. V tomto ohledu jde tedy o model, který rozhodně stojí za prozkoumání.

Stranou jsme zatím ponechali gramotnost datovou, které se budeme méně věnovat také dále, protože ji budeme vnímat jako součást gramotnosti informační. Velice dobrý přehledový a současně kritický text k tématu nabízí Tomáš Marek. Jde o gramotnost poměrně novou, zatím vágněji nebo méně konsenzuálně přijímanou. Erica Deahlová ji chápe jako schopnost porozumět, najít, interpretovat, vizualizovat a argumentovat s využitím kvantitativních či kvalitních dat. Datová gramotnost je způsobem myšlení, které umožňuje do řešení problémů vstupovat skrze data.