Q–metodologie

Q-metodologie je způsob kvalitativního výzkumu, který má ale současně silnou kvantitativní složku (nebo je možné se na ni dívat také naopak). Je tudíž možné u něj počítat korelace mezi různými proměnnými. Jako první ji vyvinul W. Stephenson, kterého zajímalo, jakým způsobem lidé konstituují různé jevy, tedy výzkum operantní subjektivity. V současné době se využívá především pro výzkum subjektivních diskursů, tedy toho, jak se liší (anebo naopak shodují) pohledy různých lidí na komplexní fenomény, jako jsou estetické soudy, kvalita výuky, atmosféra školy, co si lidé představují pod pojmem informační gramotnost, co považují důležité v přípravě na hodinu atp.

Základem metody je distribuce kartiček s jistým tvrzením, obrázkem nebo pojmem v histogramu, který využívá normální (Gaussovo) rozdělení. Aby metoda byla efektivní, je třeba, aby takových porovnávaných (strukturovaných) jevů bylo dostatečně velké množství – někteří autoři hovoří o dvaceti, další o čtyřiceti nebo i stovce karet.

Respondent má za úkol je rozdělit do normálního rozdělení (symetrického) seřazeného od nejméně souhlasím po nejvíce souhlasím, případně od nejméně důležité po nejvíce důležité. Klíčové je, že musí užít všechna tvrzení a nemá tedy možnost (běžnou v dotaznících), se některému vyhnout a současně pracuje na principu nepřetržitého porovnávání, kdy respondent může postupně upravovat navrženou strukturu podle toho, jak se před ním postupně zjevuje. Neexistuje zde žádný prvek dotazování, který by mohl zůstat respondentem upozaděn, protože ho usouvztažňuje nepřetržitě k celku.

Metodologie Q je v podstatě reakcí na klasickou faktorovou analýzu (R-metodologie), jen v korelacích zaměňuje sloupce a řádky. Cílem Q-metodologie je tedy zachycení výpovědí konkrétních osob a jejich způsobu pohledu na určitý fenomén. Může jít o reflexi stávajícího stavu (evaluační využití), psychoanalytickou metodu, práci se sny nebo představami, s hodnotami a hodnotovými soudy atp.

Součástí intepretace Q-metodologie je jednak výpočet korelací, nebo hledání silných témat v osobních diskursech respondentů, ale také práce s tím, jakým způsobem komentovali nebo zpracovávali dané třídění. Jinými slovy – u běžného dotazníku nebo jiných kvantitativních metod obvykle nemáme přístup k subjektivně konstruktivní složce nazírání na témat. Odůvodnění pořadí, popisy vztahů a struktur v něm, ale také to, jak dané fenomény (zachycené na kartičkách) člověk chápe, kolik jim věnuje času atp., jsou důležitou složkou interpretace. Je tedy vhodné také tuto složku adekvátně zachytit, například kamerou, poznámkami nebo i slovním komentářem na audiozáznamu.

Je třeba říci, že jakkoli Q-metodologie nepatří mezi nejrozšířenější metody, má své silné místo ve školním prostředí, kde se široce využívá především jako metoda evaluační, ale také obecně na práci s učiteli. Naopak téměř nevyužitá je při práci s žáky, jiným způsobem než jako metoda aktivizační. Současně ale musíme zdůraznit, že nejde o žádný exotický nebo neobvyklý způsob práce.

Pro Q-metodologii a její zpracování můžeme užít buď běžný způsob (ručně vyrobené kartičky a statistické zpracovaní například v SPSS) nebo lze sáhnout po velikém množství dostupných nástrojů.

Obecný postup:

1. Výzkumná otázka
2. Tvorba karet
3. Výběr vzorku
4. Provedení
5. Analýza dat a interpretace

Výzkumná otázka

Jak již bylo řečeno, výzkumná otázka není libovolná. Q-metodologie je poměrně časově náročná jak pro respondenta, tak také na zpracování. Vyplatí se tedy v situacích, kdy máme k dispozici komplexní balík fenoménů, které je třeba vzájemně srovnat. Sám Stephenson pak odkazuje na možnosti uměleckých intepretací či estetických soudů atp. Vyplatí se Q-metodologii užít také tehdy, když máme všechny položky dotazníku vzájemně komparovatelné atp.

Tvorba karet 

Tvorba karet představuje asi nejnáročnější a neproblematičtější bod celé metodologie. Výběr karet vychází z předchozí výzkumnické zkušenosti, ale také z obsáhlé znalosti literatury. Tak jako například u zakotvené teorie nebo situační analýzy, také Q-metodologie je v podstatě abduktivní výzkumnou metodou, kdy to, co zjišťujeme je v jistém ohledu dopředu omezeno „výzkumnickými brýlemi“ v podobě karet. Důležité je, aby jednotlivé kartičky byly vzájemně jasně porovnatelné, musí mít tedy stejnou velikost, podobně dlouhý text, stejné druhy obrázků atp. Nepřesnost v tvorbě má za následek selhání celé validity výzkumu.

Zatím co v případě běžných dotazníků stačí využít jeden dostatečně dobrý teoretický konstrukt, nebo replikovat výzkum, který již někdo učinil, tak v případě Q-metodologie je nutné se opřít o větší množství literatury, abychom mohli data relevantně interpretovat. Podobně převod karet mezi různými kontexty, ať již sociálními nebo kulturními je obecně velice problematické.

Výběr vzorku

Pokud jde o výběr vzorku, je třeba uvážit dvojí – užíváme Q-metodologii jako kvantitativní metodu nebo akcentujeme její kvalitativní složku (je tedy spojena s rozhovorem, záznamem třídění atp.)? Čím více budeme sledovat osobní svět zkoumaných osob (například sledujeme-li jejich postoje k něčemu a jde nám více o ně, jako o osoby), tím menší vzorek potřebujeme. Q-metodologie umožňuje pracovat jak s homogenním, tak také s heterogenním vzorkem. V tomto ohledu je poměrně svobodná. Současně je ale třeba pamatovat na to, že pokud zkoumáme osobní diskurs, je třeba volit skupinu tak, aby jednotlivé kartičky znamenali pro všechny členy výzkumného vzorku přibližně totéž. V této oblasti je zřejmě náročnější než multikulturní determinanty u běžných dotazníků.

Provedení

Provedenívyžaduje jistou výzkumnickou zkušenost, která počítá s dobrým vysvětlením toho, jak daná metoda pracuje, co sleduje atp. V případě potřeby je možné s respondentem projít všechny karty a zjistit, zda jim respondent dostatečně dobře rozumí. Následuje fáze samotného třídění. Někdy se užívá model dělení na tři části (důležité, nedůležité a průměrné), které pak respondentům umožní nějakou systematičtější a jednodušší klasifikaci. Obecně platí, že čím více karet, tím náročnější je samotné třídění, takže je třeba respondentovi maximálně pomáhat, například zařazením tohoto „předtřídícího“ kroku.

Během výzkumu je vhodné postupovat v souladu s běžnými zásadami pro kvalitativní výzkum, tedy je možné zapisovat, jak respondent s kartami pracuje (srov. myšlení nahlas), případně se na to doptávat, pořizovat videozáznam s možností analyzovat jednotlivé změny, dělat si terénní poznámky atp.

Respondent mimo kartičky potřebuje mít před sebou plochu, na které je jasně nakresleno, kolik karet, kam položit. Například pro 42 karet:

1 – 3 – 10 – 14 – 10 – 3 – 1

Mělo by být také jasné, že je mu zřejmý směr důležitosti nebo signifikance. Pro snazší pozdější přepis je vhodné mít karty označené nějakými kódy, jako jsou například písmena v abecedě AA-ZZ nebo něco takového. Je totiž nutné, aby výzkumník zachytil výsledný model ve svém pořadí. Technicky je přitom málo kdy možné celou distribuci přenášet.

Z prostorových důvodů je třeba volit prostory s velkým stolem, typicky nevhodná je metoda pro výzkum v ulicích nebo pro setkávání v kavárnách. Podle počtu karet je třeba počítat s dostatečným časem. Ten s počtem karet narůstá výrazně více než nelineárně.

Je důležité také upozornit, že jde o metodu, kterou je možné používat jak jako individuální metodu pro výzkum, tak také jako skupinový výzkumný nástroj pro skupiny po přibližně maximálně pěti osobách.

Analýza dat a interpretace

Analýza dat a interpretace je spojena s tím, že jde o metodu, která kombinuje kvalitativní a kvantitativní prvky hodnocení. První, co je třeba provést je spočítat hodnoty všech karet. Mohou být škálované jako lineární (v našem případě od -3 po 3 s nulou uprostřed) nebo různě odstupňovaná. Statistiké zpracování spočívá ve výpočtu korelační analýzy, která slouží jako podklad pro rotovanou faktorovou analýzu. Během analýzy je pak třeba sledovat vztahy mezi jednotlivými prvky, sledovat, které položky (a kdy) se sytí, sledovat extrémní hodnoty na škálách, vztahy mezi jednotlivými položkami atp.

Do samotné interpretace je třeba zahrnout více zdrojů, jako jsou další dokumenty popisující danou populaci, znalost literatury, ale také ony kvalitativní prvky, které byly získané během výzkumu. Cílem Q-metodologie je tedy komplexní pohled na diskurs, který se formuje v určité populaci, kterou se snažíme popsat.

Nástroje pro zpracování dat

Pro zpracování a základní analýzu dat je možné užít jak běžné nástroje, jako je SPSS nebo sáhnout po speciálních aplikacích jako je qfactor,KenQ Analysis, PQMethod,Flash Q, WebQa mnoho dalších.

Literatura

Addams, H. (2000). Q Methodology in Social discourse and environmental policy: an application of Q methodology. EditorH. Addams, J. Proops. Glos, UK: Edward Elgar Publishing. s. 14-40.

Barbosa, J. C., Willoughby, P., Rosenberg, C. A., & Mrtek, R. G. (1998). Statistical methodology: VII. Q‐methodology, a structural analytic approach to medical subjectivity. Academic Emergency Medicine, 5(10), 1032-1040.

Barker, J. H. (2008). Q-methodology: an alternative approach to research in nurse education. Nurse Education Today, 28(8), 917-925.

Barry, J., & Proops, J. (1999). Seeking sustainability discourses with Q methodology. Ecological economics, 28(3), 337-345.

Bartlett, J. E., & DeWeese, B. (2015). Using the Q methodology approach in human resource development research. Advances in Developing Human Resources, 17(1), 72-87.

Bianchi, G, Popper, M., Lukšík, I., Supenková, M. Q-Metodolódia. Dostupné z: http://www.kvsbk.sav.sk/q-metodologia/

Brown, S. R. (1996). Q methodology and qualitative research. Qualitative health research, 6(4), 561-567.

Brown, S. R. (1999). Q Methodology in Handbook of Research Methods in Public Administration. Editor G. J. Miller, M. L. Whicker. New York: Marcel Dekker Inc. s. 599- 637.

Herrington, N., & Coogan, J. (2011). Q methodology: an overview. Research in Secondary Teacher Education, 1(2), 24-28.

Polechová, P. (2006) Q-třídění jako nástroj zpětné vazby ve škole. Dostupné z: https://clanky.rvp.cz/clanek/c/Z/920/q-trideni-jako-nastroj-zpetne-vazby-ve-skole.html/

Robbins, P., & Krueger, R. (2000). Beyond bias? The promise and limits of Q method in human geography. The Professional Geographer, 52(4), 636-648.

Simons, J. (2013). An introduction to Q methodology. Nurse researcher, 20(3).