Hodnota informací a otevřený přístup
Informace jsou komoditou, která může přinášet zisk. Ziskem mohou být nejen peníze, ale v případě vědecké práce také citovanost. Citovanost je aktuálně jedním z hodnotících prvků akademika nebo také vědeckého časopisu v podobě impakt faktoru. Komoditou jsou tedy informace nejen ve vědeckých výstupech, ale také ty, které o sobě dáváme pohybem na webových stránkách a sociálních sítích.
Informace jsou prostředkem našeho rozvoje, prostředkem vzdělávání, prostředkem porozumění světu a stavebním kamenem tvorby. Je proto podstatné, aby informace byly dostupné. To znamená, aby existující informace byly co nejméně za bariérou vysoké ceny, mocenského zájmu či jiných omezení.
Wikipedie
Wikipedie představuje jednu z deseti (aktuálně podle Alexa pátá) nejnavštěvovanějších stránek na světě a pro mnoho z nás základní zdroj informací o určitém tématu. Na první pohled jde o zdroj, který je otevřený, to znamená, že do něj může každý přispívat a každý z něj čerpat. Jak ale uvidíme, nic není tak jednoduché, jak na první pohled vypadá.
Wikipedie současně platí za zdroj, který akademici neradi vidí v textech studentů a ani ji sami příliš často nepoužijí. Proč? Prvním důvodem je, že jde o medium poměrně proměnné – pokud čerpáte z běžných hesel, nikdy nemáte jistotu, že se daná informace nezmění. Druhý důvod je historický a je spojený s pocitem nedůvěryhodnosti. Již před lety ale vyšel výzkum, který ukázal, že Wikipedie je stejně důvěryhodný zdroj jako nejslavnější papírová Encyclopædia Britannica (která už papírová také není). Problém ale je, že se tato informace týká pouze anglické verze. Hlavní důvod však spočívá v tom, že jde o encyklopedii – tedy o zdroj, který odborným textům nesluší.
Přesto je možné říci, že ji pro počáteční orientaci v tématu, sledování dílčích aspektů nebo práci s referencemi na další literaturu používáme skoro všichni. To například znamená, že je spojená s velkou mocí. Pokud se vám podaří dostat svůj článek mezi základní reference u významných témat na Wikipedii, pak máte šanci na mnohem větší čtenost, známost, citovanost. Tedy na parametry, které jsou pro akademický svět důležité. V odborných článcích se naopak běžně z Wikipedie používají fotografie či jiné obrázky, protože jsou šířené pod otevřenou licencí.
Dalším aspektem, který Wikipedii úplně nesvědčí, jsou tzv. falešné stránky. Většinou jsou udělané jako sociální experiment, který má otestovat, jak se zdroji pracují jednotlivé společenské skupiny. Asi nejslavnější příspěvek se věnuje fiktivní osobnosti Henryka Batuty, který se dočkal ohlasů v novinách i odborných kruzích. To, že taková hesla vznikají, je spojeno se samotnou podstatnou otevřenosti, což může být dalším možným bodem kritiky celého konceptu otevřené encyklopedie.
I přes všechnu výše uvedenou kritiku je třeba říci, že Wikipedie představuje bezesporu největší kolaborativní dílo v dějinách lidstva. Ještě nikdy se nestalo, že by zadarmo, bez nároku na slávu nebo honorář, tolik lidí napříč světadíly a kulturními kontexty přispívalo do projektu, který má zásadním způsobem charakter sociální (kolektivní) paměti lidstva. Jsou zde projekty jako Studenti píší Wikipedii či Senioři píší Wikipedii, které psaní do této encyklopedie podporují, ale hlavní těžiště leží na zcela běžných přispěvatelích, kteří jsou běžnému čtenáři vlastně nedostupní.
Síla platformy spočívá jak v obsáhlosti hesel, tak také v rychlosti editace nebo šíři. Může se věnovat téměř partikulárním jevům, takže skutečně odpovídá tomu, co bylo cílem prvních encyklopedistů – vytvořit kolekci všeho lidského myšlení. Wikipedie k tomu navíc přidala tři důležité rozměry – na tvorbě se podílí velké množství lidí, kteří nejsou spojeni žádným viditelným mocenským diskursem. Komunita jako celek má tedy tendenci k hodnotovému vyvažování, což je velice důležité. Wikipedie umožňuje provazovat hesla mezi sebou – není lineární, ale jednotlivé články tvoří komplexní pavučinu vztahů, které může čtenář využívat. A za třetí Wikipedie díky odkazům na externí zdroje propojuje všechno toto své poznání s vnějším světem, což je opět něco, co běžné encyklopedie umí jen velice omezeně.
Jak je to tedy s tou otevřeností? Celá Wikipedie je postavena na hierarchické struktuře editorů a správců, kteří mají možnost zásadním způsobem ovlivnit fungování celé encyklopedie – od formátů hesel, přes to, jaká hesla se budou tvořit, až po mazání nebo editování těch nových. Celá encyklopedie tvoří něco, co bychom mohli označit jako common sense – společnou sdílenou myšlenkovou strukturu, kterou musí všichni dodržovat.
Především na anglické Wikipedii je možné najít články, které jsou označené zámečkem, což znamená, že jde buď o stránky, které jsou již dost kvalitní a úpravy může schválit pouze editor, nebo o hesla, která se potýkají s „vandalismem“ – mazáním, přepisováním či hádkami. Česká Wikipedie je v tomto ohledu ještě poměrně malá a málo aktivní, takže se zde s podobnými jevy setkáme spíše vzácně, což ale neznamená, že neexistují.
Podívat se můžete například na seznam odhalených hoaxů, tedy falešných stránek, na Wikipedii. Narazit můžete třeba na Vandu Jitku Varvaru – malířku, která nikdy neexistovala. Dále se můžete podívat na seznam stránek, které bývají nejčastěji vandalizovány.
Tím, že je Wikipedie skutečně zásadní zdroj pro spoustu lidí, je logické, že existuje velký společenský tlak na to, jak mají hesla vypadat. Kdo nemá heslo na Wikipedii, jako by nebyl. Existují snahy o vylepšování hesla nebo naopak o doplňování zdrojů k heslům konkurence tak, aby byla kritičtější atp. Především před volbami nebo u společensky kontroverzních témat je vhodné si dát velký pozor.
A na závěr ještě jedna výzva – Wikipedie je svým prostorem pro budování společné paměti naší kultury. Zkuste na ní přidat nějaké heslo, nebo alespoň některé upravit či doplnit. Jan Sokol kdysi přemýšlel, proč mu studenti píší v seminárních pracích stále stejné chyby, navíc dosti banální. Snadno zjistil, že jde o chyby z Wikipedie. Proto usoudil, že než psát náročná skripta pro pár vysokoškoláků, bude lepší opravit hesla na Wikipedii a doplnit je o taková, která studenti potřebují. Užitek z tohoto počínání můžeme sledovat dodnes. Byla by škoda nezkusit využít svoji odbornost a nějaké heslo či téma neposunout také.
Otevřenost informací a otevřenost ve vědě
Modelem vědecké komunikace, který se snaží o otevřený přístup k vědeckým informacím je Open access. Používá se zejména v kontextu využití výsledků vědecké práce, které by měly být trvalé, okamžité, svobodné, bezplatné a online. Dle Úřadu vlády „otevřený přístup k výsledkům výzkumu financovaného z veřejných zdrojů, znamená poskytnutí bezplatného a neomezeného online přístupu koncovému uživateli k vědeckým informacím“. Má tedy za cíl odstraňování bariér v přístupu k informacím, urychlení jejich transferu, a tím využití. V neposlední řadě to znamená, že pokud občané platí z daní vědecká centra a univerzity, mají vcelku logicky nárok na užitek z jejich činnosti.
Aktuálně funguje vědecký systém zjednodušeně tak, že jako vědec uděláte výzkum, napíšete výzkumný článek a ten se snažíte publikovat v co nejlepším časopise. Tj. jaký má časopis impakt faktor, zda je řazen v databázi WoS nebo Scopus či v jiných. Časopisy jsou obvykle sdruženy u větší publikační společnosti jako je Taylor & Francis, JSTOR, Elsevier. Ty zajišťuji časopisu podporu ve formě informačního systému pro správu příspěvků nebo distribuce do institucí, které za přístup do databáze nakladatele platí.
Za přístup k článkům či elektronickým informačním zdrojům (EIZ) se platí a platí se opravdu hodně. Z rozpočtu univerzity jsou to miliony korun na několik vybraných databází. Zároveň pokud nejste na univerzitě, ve výzkumném centru, či vědecké knihovně, k informacím se jen tak nedostanete. Platby za samostatné články se pohybují v desítkách dolarů.
Proti takovému postupu se staví Open access, který upozorňuje nejen na problematiku vědeckých „prostředníků“, kterými jsou nakladatelé, ale zejména na nutnost přístupu oběhu informací a znalostí ve společnosti. Prakticky to znamená, že se k dílu, jakým je například výzkumný článek, dostanete na internetu bez nutnosti přihlašování do placené databáze. K té má člověk obvykle přístup pouze jako student či zaměstnanec univerzity nebo vědeckého centra.
Přínosy OA dle openaccess.cz:
> zrychlení výměny vědeckých informací,
> rozšíření dostupnosti vědeckých informací,
> zvýšení viditelnosti vědeckých informací,
> rozšíření čtenářské základny,
> zvýšení informačního dopadu.
Najít proto můžete časopisy, které jsou vydávány zcela samostatně jako Open access. Možnost publikovat článek jako Open access nabízí také standartně uzavřené časopisy, s tím, že jako autor často musíte za tuto možnost zaplatit.
Otevřený přístup k vědeckým informacím patří mezi témata a cíle Evropské unie. Otevřený přístup, nebo již spíše šířeji Otevřená věda vůbec, je součástí výzkumných a inovativních programů Horizon 2020. Cílem je vymyslet vhodná opatření a postupy, které otevřenou vědu umožňují. Aktuálně se můžete například setkat s tím, že v případě získání grantu Technologické agentury České republiky (u nás jedna z top grantových agentur) bude podmínkou prezentace vašich výstupů pod Open access.
Sledujte například Open Access.cz na Twitteru @OpenAccessCZ. Podívat se můžete také na film příběh Aarona Schwarze.
Způsoby citování a odkazování, způsoby licencování a způsoby otevírání přístupu bychom mohli vnímat jako základní kompetenční trojici tématu. „Otevřené“ téma je však rozhodně širší. Zajímat vás může například otevřený software nebo otevřená data, ale také další možnosti užití děl, jako je například volné dílo.
