Zprostředkovatelé informací a pomůcky k hodnocení odborného textu
Jako autoři můžete své publikace šířit sami, v takovém případě ale bude jejich rozšíření mezi čtenáře omezené. Proto mají stále silnou pozici různí zprostředkovatelé informací, kteří mají nastaveny komunikační kanály tak, aby rozšířili informaci masivně.
Může se jednat o vydavatele, nakladatele, PR agentury, tiskové agentury, databázová centra atd. Tyto subjekty si vybírají, jaké informace a jakým způsobem budou rozšiřovat. Jejich politika může mít výrazný vliv na to, jaké informace se ke čtenáři dostanou a jaké ne. Zamýšlení se nad zprostředkovatelem informací tak může být dobrým vodítkem při rozhodování, zda danému zdroji věřit nebo ne. Zkuste se zamyslet nad tím, jakým způsobem mohou být dané informace zkreslené, třeba uvědoměním si, že stejná událost je na různých zpravodajských serverech často popsána odlišně.
Možné zkreslení informací dle typu subjektu
Komerční subjekty
Jednou z kategorií zprostředkovatelů informací mohou být komerční subjekty. Může se jednat přímo či nepřímo o organizaci, které se informace nějakým způsobem dotýkají. Můžete například narazit na organizaci, která má na svém webu odborný článek. Na první pohled to vypadá dobře – při bližším prozkoumání ale zjistíte, že podporuje produkty této firmy a nereflektuje dostatečně jejich negativa.
PR agentury
Podobně zkreslené mohou být i informace, které působí jako nezávislé na dané organizaci. Jejich zprostředkovatelem může být PR agentura, jejíž podnikání je založeno na tom, kdo si zaplatí jejich expertízu na rozšiřování žádoucích informací. Seznam velkých českých PR agentur je možné najít na webu APRA. Pokud při hodnocení informací a jejich zdrojů zjistíte možný komerční vliv, berte raději informace jako potenciálně (i když ne nutně) zkreslené.
Tiskové agentury
Jinou roli mají tiskové (zpravodajské) agentury. Ty usilují o předávání faktických informací mezi médii, aby byla veřejnost rychle informována o aktuálních událostech. Jednotlivá média tak nemusí ztrácet čas zpracováním informací, ale mohou je jen převzít. Problém nastává ve chvíli, kdy se do tiskové agentury dostane zpráva, která není založena na skutečných událostech, a ostatní média ji bez ověření přijmou a rozšíří. Pokud jí pak dostatek lidí uvěří, důsledky už mohou být reálné, např. vytvoření předsudků nebo uspořádání protestní akce. Když je zpráva uvedena v různých na sobě nezávislých médiích, může to vyvolat dojem, že tolik se jich nemůže mýlit, proto musí být informace pravdivá. Stažení takové informace není možné, i když je pochybení oznámeno. Uvádění nesprávných informací se týká všech tiskových agentur, a to nejen komerčních (např. Reuters), ale třeba i národních, jako např. ČTK.
Vydavatelé a nakladatelé
Jiným typem zprostředkovatelů informací jsou vydavatelé a nakladatelé (pro zjednodušení budou dál souhrnně označováni jako vydavatelé). Pokud je zřejmé, že vydavatel má přísnou politiku pro kontrolu objektivnosti odborných textů před jejich vydáním, můžete předběžně posoudit, zda je daná informace důvěryhodná, protože je zaštítěna reputací vydavatele.
Hodnocení kvality odborných publikací
Vydavatel odborných publikací obvykle definuje formální (formátování, bibliografická norma atd.) a obsahové (tematické zaměření, inovativnost, kvalita odborné práce) požadavky na publikace.
Recenzní řízení
Naplnění těchto požadavků je obvykle kontrolováno nejdříve redakční radou a následně pomocí tzv. recenzního řízení. Pokud text projde důvěryhodným recenzním řízením, znamená to že hodnocení kvality odborného textu již provedli experti na stejnou problematiku. Informace o recenzním řízení proto může sloužit jako pomůcka pro hodnocení důvěryhodnosti zdroje, je ale nutné ověřit jeho kvalitu. V posledních letech se stále více hovoří o tzv. predátorských časopisech, které obvykle za úplatu vydávají recenzované články. Recenze je však pouze formální, nekvalitní.
Citovanost
Vedle recenzního řízení může být další pomůckou pro hodnocení kvality informačního zdroje to, zda ho už dříve použil dostatek dalších expertů na danou problematiku. To můžete zjistit pomocí různých citačních rejstříků a indexů, které číselně vyjadřují citovanost časopisu, článku nebo autora.
Citační rejstříky uvádějí, jaké zdroje daný článek citoval a ve kterých byl naopak sám citován. Slouží tedy nejen k hodnocení, ale mohou vás také navést na další texty k tématu. Citační nebo linkovací spojení mezi dokumenty je podstatou služby Omnity. Volně dostupným čistě citačním rejstříkem je CiteCeer nebo CiteULike, jehož výhodou je vyhledávání podle aktivnosti tagů nebo funkce automatického doporučování článků.
Nejznámějším indexem vypovídajícím o citovanosti článků v daném časopise je impakt faktor. Časopisy, které jsou zařazeny do seznamu zdrojů, u kterých je impakt faktor přidělován, patří mezi nejkvalitnější a tedy nejpřísněji posuzující kvalitu článků před jejich vydáním. Impakt faktor je spojen především s databází Web of Science. Mezi další databáze, které přísně hlídají kvalitu práce redakcí odborných časopisů, patří zejména Scopus a ERIH. Pokud je tedy možné najít časopis v jedné z těchto databází, s největší pravděpodobností zprostředkovává důvěryhodné texty, u kterých stačí dodatečně posoudit aktuálnost a subjektivní kritéria.