Jen málokdy se podaří vytvořit text, který by byl po všech stránkách připravený k publikování bez dalších úprav. To, jak tyto činnosti přesně probíhají, je velice závislé na tom, jaký je váš osobitý způsob práce. Některé body tedy můžete přeskočit, pokud jste se jim již věnovali v průběhu psaní samotného.

• Struktura – pro dobrý text je zásadní, aby měl promyšlenou strukturu, aby byl semknutý a přitom diferencovaný. Projděte si jej a zkuste se znovu zaměřit na nadpisy, řazení kapitol a odstavců. Sledujte, zda na sebe jednotlivé myšlenky navazují.
• Literatura – již u formálních poznámek jsme se věnovali tomu, jak se má správně citovat a pracovat se zdroji. V seznamu literatury jsou uvedené jen ty zdroje, ze kterých se v textu řádně cituje. Snažte se vyhnout různým úvodům či popularizacím, co nejvíce využívejte primární zdroje. S literaturou i průběžnými poznámkami se vyplatí pracovat podle normy časopisu nebo ústavu, kterým text odevzdáváte.
• Fakta – pokud máte v textu tabulky či výpočty, projeďte si je, zda neobsahují nějakou chybu či nepřesnost. Často i malý překlep může zásadním způsobem změnit smysl nebo důvěryhodnost celého textu.
• Obsah – má váš text vše, co se po něm požaduje – abstrakt, anotaci, klíčová slova atp.?
• Gramatická a stylistická kontrola je zcela nezbytnou součástí práce s textem. Nepodceňte ji.

Mimo formální problémy, které jsou spojené s citováním nebo publikováním, jsou zde otázky, které se týkají přímo textu samotného respektive jeho sdělení a informací, s nimiž je v něm nakládáno. Autor je součástí jistého společenského konceptu a je zodpovědný za to, jakým způsobem s těmito otázkami pracuje. Nemůže říci, že ho důsledky jeho publikací nezajímají nebo za ně nenese odpovědnost.

Uvažte především, kam svůj text dáváte k publikování. V současné době se intenzivně diskutuje o predátorských časopisech. Jde o média, která zveřejňují (téměř) libovolný text a za jeho otištění si nechají zaplatit. Velice doporučujeme sledovat přinejmenším Bellův seznam predátorských časopisů. Tím, že text v predátorském časopise uveřejníte, docílíte tří nepříjemných věcí:

• Utratíte za publikování peníze.
• Nezískáte zpětnou vazbu v podobě recenzního posudku.
• Stanete se nevěrohodnými jako autoři.

Druhou důležitou etickou otázkou je to, zda informace, které předkládáte, nejsou chráněny (například zda nejde o výrobní tajemství, obsah nepublikovaného patentu,…) nebo zda nemohou někomu uškodit. Například u kvalitativních výzkumů ve společenských vědách se většinou mění jména respondentů, ale to také není vždy možné. V takovém případě vždy vyžadujte autorizaci rozhovoru nebo jiného dokumentu.

Uveřejňujte vždy jen takové informace, které jsou pravdivé. Data nikdy nezlepšujte nebo s nimi jinak nemanipulujte. Jde o častou chybu, kdy chcete, aby výsledky vypadaly lépe, než ve skutečnosti jsou. Je ale nutné pamatovat na to, že jde jednak o podvod, a také že i negativní výsledek je pro vědu podstatný a relevantní – i negativní zjištění mají svoji hodnotu a mohou být publikována.

Z hlediska publikační etiky je důležitá také afinita autora k výzkumnému tématu. Pokud jde o firemní nebo firmou hrazený výzkum, je třeba tuto informaci uvést, stejně jako případný možný vlastní profit z něj. Je nevhodné, aby vědecký článek sloužil jako prostředek k dosahování vlastních politických, sociálních nebo kulturních cílů. Jakkoli je požadavek na hodnotovou neutrálnost vědy v praxi nesplnitelný, je dobré na něj myslet a vnímat jej jako určité hodnotové vodítko.