Paměťové techniky patří do skupiny postupů učení, které jsou snad nejdiskutovanější a nejkontroverznější vůbec. Najít proti nim námitky není těžké, neboť každý, kdo se podívá na Bloomovu taxonomii, může snadno zjistit, že právě schopnost zapamatovat si něco je ta nejméně náročná a ve vzdělávání preferovaná. Paměťové techniky často nepracují s racionálním kontextem, ale věnují se absurdním asociacím, které mají za cíl, že si do paměti člověk uloží určitou sadu fenoménů, aniž by mezi nimi viděl nějakou jasnou vazbu či smysl.

Přesto mohou mít paměťové techniky také něco do sebe. Pamatovat si něco člověk musí, všechny vyšší kognitivní dovednosti s pamětí pracují. Mít dobrou paměť bylo po velkou část dějin lidstva základním atributem vzdělanosti. Jen namátkou lze uvést například svatého Jeronýma, který celou Bibli překládal z paměti. Opisy knihy byly do třináctého století mimořádně nákladnou záležitostí a vzdělanci si je pamatovaly často celé. A také dnes lze říci, že se schopnost pracovat s pamětí velice hodí, jakkoli by zřejmě člověk běžně akcentoval jiné složky myšlení jako ty nejdůležitější.

Většina paměťových technik pracuje na bázi asociací a analogií (tedy tak jako většina kreativních technik učení či myšlení), kdy jsou spolu propojovány jednotlivé pojmy a vzniká snáze zapamatovatelný celek. Asociace jsou základním prvkem fungování paměti a najít dobré a silné asociace je proto v tomto ohledu velice užitečné.

Jedna z technik například takto pracuje s příběhem. Člověk si vymyslí nějaký děj, do kterého umísťuje čísla a může si pomocí nich zapamatovat relativně snadno číslo pí na dvacet desetinných míst, naučit se nějaké letopočty nebo třeba telefonní číslo. Podobně fungují tzv. mnemotechnické pomůcky, jako například:

• Emil hodil granát do atomové elektrárny. – Počáteční písmena slov označují struny na kytaře.
• Oh Be A Fine Girl, Kiss Me – Spektrální třídy hvězd podle teploty.
• Líbal Bedřich Boženu Celou Nahou O Fuj Nestyda – Prvky druhé periody periodické tabulky.

Další metoda se jmenuje Metoda loci neboli Palác paměti. Základní myšlenkou je, že si vyberete nějaké prostředí nebo ještě lépe cestu, která je vám známá. Do klíčových bodů cesty umísťujete ve své představivosti různé věci (nákupní seznam, osobnosti dějin atp.). Říká se, že čím je spojení absurdnější, tím lépe se zapamatuje, ale někomu funguje také jistá umírněnost. Při umísťování objektů je nutné, aby si člověk vše co nejlépe představoval.

Do této myšlené struktury lze umístit relativně hodně objektů, s tím, že se doporučuje nějaký počet, který je snadno zapamatovatelný a který umožní ověřit, že jste skutečně na nic nezapomněli. Vybavování funguje pak velice podobně: představujete si cestu daným prostředím a umístěné objekty v něm. Co přesně si nimi děláte, metoda neřeší. Lze je psát na papír, říkat, někdo metodu používá k tvorbě nákupního seznamu a pak podle ní dává věci do košíku.

Za ideální místa, do kterých se tyto objekty v mysli umísťují, lze považovat cokoli, co znáte dost přesně, takže může jít o pracovnu, cestu do školy, oblíbenou vycházkovou trasu, ale jsou také lidé, kteří užívají vlastní tělo. Doporučuje se ponechávat stejnou cestu trvale a jen měnit jednotlivé objekty, které do ní dáváte.