Komunikace a spolupráce

 

Marshall McLuhan v roce 1964 publikoval (dnes již kanonický) text The medium is the massage : an inventory of effects. V něm si všímá toho, jak prostředí, ve kterém komunikujeme, mění to, co je obsahem komunikace a jaká je její forma. Online prostředí tento aspekt ještě výrazným způsobem prohlubuje a rozšiřuje. Pravidlo, že není možné nekomunikovat, se pak stalo postupně jedním z klíčových determinantů toho, jak vypadá kyberprostor a interakce v něm.

Předně je třeba zdůraznit, že pro online prostředí musíme opustit staré dualistické pojetí, které můžeme u řady autorů, ale také ve společenském diskursu stále vidět, tedy ono rozdělení na tady a tam. Na svět skutečný a virtuální. Jako by jeden z nich – fyzický – existoval více než ten kybernetický.

Zde je třeba učinit ještě jednu vysvětlující poznámku. Nejde o nic nového, protože lidé jistou diferenci světů provádějí od velmi starých kultur. V Eposu o Gilgamešovi je možné velice jasně vidět oddělení města a přírody. Hlavní hrdina buduje hradby města, aby zlá příroda nemohla proniknout do řádu města a způsobit v něm chaos. Příroda je zde nespoutané, chaotické, smrt přinášející prostředí a město, lidský výtvor prostorem pro dobro a život. Izraelité měli opačný narativ a města – od Sodomy a Gomory až po Ninive – vnímali jako prostor hříchu a příroda byla prostorem, kde byl člověk závislý na Hospodinu, tedy místem aktuálně zakoušené a prožívané zbožnosti a pokory.

Také středověk, jak ukazuje Le Goff, jasně diferencuje mezi vesnicí a městem, jako by obě formy lidského přebývání ve společenství představovaly zcela odlišné ontologické entity. Tato diference na tady a tam se vrací v měšťanské společnosti novověku. Jde tedy o něco, co může být kritizováno a ukazováno jako nesmyslné či povrchní, ale co má současně dlouhý kulturně-historický kořen. Prostor, ve kterém člověk přebývá a cítí se v něm zakořeněný, jakkoli je ve skutečnosti ilusorní, fragmentární a značně subjektivní, preferuje před tím, co je jiné či neznámé.

Jestliže tedy někdo hovoří o tom, že na internetu se lidé chovají jinak nebo že je na něm něco neskutečného, je třeba takový pohled rámovat oním město-vesnickým paradigmatem, které má hluboké náboženské a kulturní kořeny. Také informační revoluce nezasáhla všechny lidi bezezbytku a ti, co na ni nemají nadhled nebo nejsou její součástí, ji pochopitelně vnímají a zakoušejí jinak, než ti, kteří tu zkušenost mají.

Fakticky ale žádné „tady a tam“ neexistuje – jen málo kdo viděl svoji výplatu ve formě bankovek pečlivě vyložených na stůl, a přesto věříme, že peníze vyděláváme. Finanční prostředky na účtu v bance nejsou o nic méně skutečné než ty, které nosíme v peněžence. Pokud s někým máme konflikt během komunikace přes Facebook, nemůžeme se při setkání na obědě tvářit, že se nic nestalo atp. Fyzický svět a kyberprostor tvoří jeden neoddělitelný celek.

Online komunikace a spolupráce přináší mnoho nových a možná nečekaných momentů a to jak těch pozitivních, tak také negativních. Je spojená s velkými výzvami a možnostmi, jako je budování online komunit, studijních spolků, rozvíjeních se občanský aktivismus nebo možnost tvorby mezinárodních týmů. Vedle toho jistě stojí otázka náročného multikulturního prostředí, flame war, šíření hoax.