Pokud daná pravidla nedodržíte, můžete být potrestáni (např. opakováním předmětu, vyloučením z profesní organizace atd.). Naopak pokud tato pravidla budete dodržovat, nejen že se vyhnete problémům, ale také dáte najevo, že své dílo považujete za důležité a snažíte se o podání informací s respektem ke všem, kteří vám pomohli v práci.

Citace a parafráze

Jednou ze základních charakteristik odborné práce je správná práce se zdroji informací. Kvalitní odborný text vychází z předchozích odborných prací na související témata a dodává k nim novou hodnotu. Není důvod psát znovu něco, co již bylo mnohokrát napsáno. I když ale text přináší nové výsledky nebo přístupy k tématu, využitím informací (textů, obrázků, metod atd.), které už byly přijaty odbornou veřejností, ukazujete svou orientaci v tématu. Současně vám práce se zdroji umožňuje potvrdit dřívější poznatky jiných autorů, nebo naopak upozornit na možné problémy v jejich přístupu. Důležitým důvodem označování zdrojů je také to, aby si každý mohl ověřit, na čem stojí vaše práce.

Při odkazování na použité zdroje se zcela nepřekrývají pravidla daná autorským zákonem a akademickou etikou. Autorský zákon nechrání námět, myšlenku, postup, metodu, vzorec apod. Proto například populárně naučné články neporušují autorský zákon, pokud parafrázují někoho jiného, aniž by byl uveden zdroj. To ale není možné v odborných textech, kde akademická etika vyžaduje, aby byl jasně identifikovatelný zdroj každé převzaté myšlenky. Autor jakéhokoli textu je ale vždy povinen kvůli autorskému zákonu uvést zdroj při doslovném převzetí formulace, tedy při přímé citaci. Podle disciplinárního řádu vysokých škol je zakázáno vydávání cizí práce za vlastní, což se týká opisování při testu stejně jako nedostatečně označené citace či parafráze. Za dostatečné označení se považuje to, když vedle uvedení zdroje uzavřete převzatou formulaci (i doslovný překlad) do uvozovek a tím jasně odlišíte citaci od parafráze.

Pokud využijete přímou citaci, zamyslete se nad tím, zda byste si byli schopní obhájit, že opravdu celý její rozsah bylo nutné využít. Není možné říct, jak přesně dlouhá citace už je nad rámec obhajitelnosti, vždy záleží na účelu použití. Někdy je možné převzít i celá drobná díla – pokud je účelem jejich kritika nebo recenze, vědecká nebo odborná tvorba. Těžko byste například obhájili uvedení celé básnické sbírky jen proto, abyste napsali, že na straně 12 autor nepoužil vhodný rým. I když se jedná o kritiku, rozsah citace by neodpovídal nezbytnosti pro takový účel.

Zkuste se zamyslet nad tím, co byste mohli použít k obhajobě délky citace ve vaší seminární práci, pokud má citace rozsah jednoho odstavce. Takové citace jsou využívány poměrně často, jde samozřejmě o obsah. Co by podle vás ale mohlo mít vliv na to, že si rozsah obhájíte?

Uvedená pravidla se nevztahují jen na texty, ale na vše, co je možné označit za autorské dílo. Jednoznačně identifikovatelný zdroj tedy musí být uveden třeba i u převzatého obrázku nebo vlastního, dříve publikovaného textu (autocitace). Naopak, i když software je chráněný autorským zákonem, citace stejně jako ostatní zákonné výjimky se na něj nevztahují a při jeho užití je vždy nutné mít licenční smlouvu. Ta představuje dohodu mezi autorem a uživatelem díla a specifikuje podmínky tohoto použití. Známé jsou například tzv. veřejné licence (Creative commons, GNU General Public License atd.), které dávají komukoli možnost bezplatně nakládat s dílem za dodržení definovaných podmínek, kam obvykle patří uvedení autora, často ale také nekomerční využití apod.

Při psaní odborných textů je důležité dbát na správné označování zdrojů. To spočívá v už popsaném rozlišování citací a parafrází (použití uvozovek), ale také v uvedení všech potřebných informací pro jednoznačnou identifikaci použitého zdroje ve správném formátu. Jednoznačná identifikace je důležitá, aby si čtenář mohl dohledat použitý zdroj a ověřit si, že s ním autor pracoval vhodně. Tímto přiznáním původu myšlenky ukazujete, že si stojíte za tím, jak s převzatými informacemi pracujete, a neobáváte se, že by někdo mohl zpochybnit vaši práci se zdrojem. Požadavek na jednoznačnost vede k tomu, že zdroj by měl být označen co nejkonkrétněji, třeba uvedením čísla strany z knihy nebo časopisu, odkud jste informaci převzali. Jiným příkladem je uvedení čísla vydání knihy, protože nové vydání je často spojeno s dílčími úpravami textu, kvůli kterým by převzatá informace nemusela být dohledatelná.

Opačným problémem než neoznačování použitých zdrojů je naopak uvádění zdrojů, které jste nepoužili nebo nejsou pro danou práci relevantní. Důvodem může být například snaha o umělé zvýšení hodnoty díla, protože citujete kapacitu v oboru, přestože reálně nepoužijete uvedený zdroj pro dosažení cíle textu. Jiným důvodem může být snaha o zvýšení počtu zdrojů. Takové odkazování není pozitivní, naopak je problémem, kterému byste se měli snažit vyhnout.

Uvádění zdrojů, které použity nebyly, a naopak neuvádění těch, které použity byly, nejsou jediné problémy, které se označují jako plagiátorství. Z obavy, abyste pracovali správně s literaturou a neopomněli něco označit zdrojem, nebo aby text nebyl označen za subjektivní názor, se může stát, že text poskládáte z parafrází – a to je také problém. Text má smysl, pokud přináší něco nového – i v kompilační práci je tím novým například vlastní pojetí nebo strukturovaný přehled současného poznání. Posledním problémem z hlediska práce s literaturou, který je vhodné zmínit, je přebírání citací s nahrazováním slov za synonyma. I to je prohřešek proti citační etice, kterému byste se měli snažit vyhnout.

Ochrana informací ve výzkumu a publikacích

Pokud se odborná práce dotýká jiných lidí, zejména při výzkumu, kdy jsou jeho předmětem (např. analyzujete účinnost léků) nebo zdrojem dat (např. vyhodnocujete dotazníky), je vhodné zamyslet se nad požadavky definovanými zákonem o ochraně osobních údajů. Ten chrání informace nebo skupiny informací, které umožňují jednoznačnou identifikaci konkrétního člověka. Nejčastěji se jedná o spojení jména, příjmení, data narození a adresy trvalého pobytu. Identifikujícím souborem informací ale může být třeba také jméno, třída a škola (pokud neexistují jmenovci, což není příliš pravděpodobné), i fotografie nebo video zachycující podobu člověka.

Pokud výzkum (nejen publikace na něm založená) s takovými informacemi pracuje, je potřeba ještě před jeho zahájením provést několik kroků:

• registraci u Úřadu pro ochranu osobních údajů;
• informování všech osob, o kterých se informace budou zpracovávat, o tom, co se s nimi bude dít (pro jaký účel se zpracovávají, v jakém rozsahu, jakými prostředky atd.);
• získání souhlasu každého zapojeného člověka se zpracováním osobních údajů;
• zajištění ochrany informací proti neoprávněnému přístupu, změně nebo zneužití.

Máte zákaznickou kartu, registraci v knihovně nebo víte o jiné instituci, která zpracovává vaše osobní údaje? Ověřte si, že tato instituce je registrovaná u Úřadu pro ochranu osobních údajů, a podívejte se, co a jak zpracovává.

V případě, že si nejste jistí, jak postupovat pro dodržení zákonných povinností, můžete konzultovat svůj záměr s Úřadem pro ochranu osobních údajů, který obvykle reaguje velmi rychle. Na Masarykově univerzitě existuje pro ochranu osobních údajů směrnice Masarykovy univerzity č.1/2018, při výzkumu s lidmi je výzkumný záměr předem shcvalován etickou komisí univerzity