Přípravná fáze psaní může být zrádná ve dvou ohledech. První spočívá v tom, že si nic nepromyslíte a nenachystáte a hned začnete psát, to znamená, že vlastně veškerou přípravnou část vynecháte. Výsledkem je text, který nikoho nebaví, nemá žádnou konzistenci ani nenese žádné užitečné sdělení. Druhá varianta, která je asi častější, spočívá naopak v přílišné pečlivosti přípravy, pro kterou se nesmírně dlouho nemůžete dobrat k psaní samotnému. Text psaný tak, že v průběhu jeho tvorby si nemusíte nic dočítat či dohledávat, který má jasnou strukturu a rozsah, je spíše výjimkou, protože během formulace myšlenek se objevují stále nové otázky či kontexty. Ideálem tedy může být zlatá střední cesta – na psaní se dobře připravte, ale ohraničte si čas, který na přípravu máte.

Co si během přípravy promyslet?

• Komu je text určen? Kdo je jeho cílovou skupinou? Tato otázka je zásadní, protože bude určovat také možné téma respektive jeho zpracování, volbu odbornosti, množství a způsob citací atp. Například odborný text pro vědeckou komunitu se tak bude velmi lišit od popularizačního článku pro veřejnost.
• Jakým jazykem bude text psán? V návaznosti na předchozí otázku zvolte adekvátní jazykové prostředky – v odborném textu pracujte s přísným dodržováním pojmosloví, v popularizačním pečlivě hledejte analogie a příklady, zjednodušujte. Také je dobré promyslet, jakou mluvnickou osobou budete text psát – v ich formě, v plurálu, neosobně? Pokud je to možné, inspirujte se v podobném typu textů. Není-li úzus jednotný, vyberte si takovou mluvnickou osobu, ve které se vám píše nejlépe, ale snažte se ji co nejméně kombinovat s jinými.
• Jak bude text dlouhý? Zcela jinak se píše text na jednu stránku a jinak zase kniha. Mít jasno o předpokládané délce textu je pro jeho zpracování zcela zásadní.
• Máte k dispozici dostatek informací a zdrojů k tomu, abyste text napsali v požadované kvalitě a rozsahu? Na tuto otázku si přesněji odpovíte až během psaní, ale je dobré mít základní představu o tom, zda v práci nejsou kapitoly, o kterých ještě nic nevíte.

Panuje obecné přesvědčení, že čím delší text je, tím větší potřebuje rozvahu a promýšlení. To může být částečně pravda, ale kratší útvary jsou oproti tomu náročné v tom, že je třeba sdělení kondenzovat, precizovat, cídit, a to často více, než když s danou myšlenkou můžete pracovat v rámci většího rozsahu. Napsat špatnou dvoustránkovou seminární práci je jistě lehčí, než když bude mít stran deset, ale pokud má jít o kvalitní text, nemusí zde být rozdíl tak patrný.

Pokud budete psát článek do časopisu, je nezbytné se nejdříve podívat na požadavky daného periodika a zkusit si přečíst některé ukázkové texty. Formální pravidla i rozsah textu vytyčují hranice psaní, do kterých je nutné se vejít, a současně vám pomohou najít správnou strukturu a styl.

Samotná přípravná fáze psaní je značně individuální a není možné v ní dávat jasná a univerzální doporučení. Snad jen to, abyste si vyzkoušeli sami na sobě, co vám jako autorům funguje a pomáhá při psaní samotném.

Předběžný plán

Osnova

Systematicky orientovaní lidé využívají pro psaní čehokoli osnovu. Jde o klasický bodový seznam, který ukazuje, odkud a kam se má text postupně formovat a vyvíjet. Její sestavení vyžaduje jednu podmínku – abyste o daném tématu měli zcela jasno již dopředu. Jakkoli se na základních školách používá osnova pro umělecké textové útvary, mnohem více se hodí pro psaní odborných článků nebo argumentačních esejí. Pokud se rozhodnete pracovat s osnovou, je dobré mít na paměti několik zásad:

• Vyhněte se obecným floskulím – úvod, stať a závěr – v samotném textu vám nijak nepomohou a nenesou žádný obsah. Taková osnova je k ničemu, pokud není pečlivě rozepsaná.
• Nenechte se osnovou úplně svázat, obsah můžete přizpůsobit svým potřebám, pokud v průběhu psaní zjistíte, že něco chybí nebo přebývá.
• Osnovu můžete vytvořit pro kapitoly i jednotlivé odstavce.
• Můžete si stanovit rozsah kapitol u jednotlivých bodů v osnově. Pomůže vám to v tom, abyste u prvních kapitol nešli příliš do hloubky a na ostatní pak nezbyl prostor. Podobně si můžete určit čas na napsaní jednotlivých podtémat.
• Osnova vytyčuje obsah práce – jak jednotlivých kapitol, tak celého textu.
• Nebojte se s osnovou pracovat hypertextově. Jednotlivé body můžete navázat na zajímavé odkazy nebo poznámky či celé notebooky v poznámkovacím systému.

Myšlenková mapa pro sturkturu textu

Pokud vám nevyhovuje lineárnost, ale přesto byste o struktuře měli rádi přehled, zkuste využít myšlenkovou mapu, která nemusí nabízet přesné pořadí ani obsah, ale ukazuje na myšlenkovou strukturu, kterou byste v textu rádi měli zachycenou.

Metoda předběžných poznámek

Často se doporučuje forma psaní pomocí předběžných poznámek. Tato metoda je založena na myšlence, že když se seznamujete s problematikou, literaturou, promýšlíte dané téma, souběžně píšete první kousky textu. Podobně pracujete s poznámkovacím systémem. Díky tomu se dobře spojí zdroje s obsahem. Samotné psaní je pak činnost připomínající skládání puzzlí – vedle sebe se kladou jednotlivé připravené kousky a postupně se spojují. Jedná se o dobrou techniku, vyžaduje sice systematický přístup a pečlivost, ale ve výsledku se časově i kvalitou vyplatí. Vyzkoušejte si systém předběžných poznámek při přípravě podkladů pro seminární práci.

Technické prostředky pro tvorbu textu

Podle toho, jak má text vypadat a jakým způsobem s ním chcete pracovat, je vhodné volit různé technické prostředky pro jeho tvorbu. Především pro delší psaní (nebo uměleckou tvorbu) jsou populární minimalistické textové editory. Užitečné může být psaní v online textových editorech, zvláště pokud pracujete s odkazy nebo ve skupině. V každém případě doporučujeme mít zapnutý systém online ukládání (Dropbox, Google Disk nebo cokoli jiného), který případně pomůže se zálohováním a také online dostupností. Například do Writeru pak existují doplňky, které jsou určené pro spisovatele nebo náročnější tvůrce textů – přidávají spoustu funkcí, od lepší práce s citacemi až po kvalitní počítání slov či statistiky. Jen si dejte pozor, abyste si prostředí nastavili tak, abyste měli všechny důležité funkce po ruce a zbytek vás příliš neobtěžoval.

S tím souvisí nastavení celého procesu tvorby. Někomu vyhovuje tabulka, která počítá, kolik procent textu je napsáno, jiný preferuje systematické plánování a stanovení jednotlivých úkolů, které přenáší do nějakého To-do atp. Zkuste sami najít způsob práce, který vám bude vyhovovat. Snažte se, aby vás psaní bavilo. Užitečné je také odstranit vše, co by vás při psaní mohlo rušit – od notifikací po nepořádek na stole.

Vybrané nástroje pro psaní odborného textu

Pokud chcete text formátovat lépe než s možnostmi, které nabízejí textové procesory, můžete vyzkoušet jazyk Markdown. Ten jednoduše pracuje s formátováním textu, které pomocí stylů můžete snadno měnit. Při psaní pak spojujete formát a strukturu textu. Pokud potřebujete více než minimálně pracovat s rovnicemi nebo vzorci, velice se vyplatí využít LaTeX nebo TeX.