Aniž bychom se chtěli a mohli pouštět do hlubšího exkurzu možných přístupů, ukážeme vám alespoň základní linie, které lze při interpretaci sledovat. Jde o činnost, která je součástí aktivního čtení.

Interpretace jako systematická analýza a výklad

Intepretace obecně znamená výklad určitého textu nebo obrazového sdělení, tedy jeho systematickou analýzu, která je zaměřena především na obsah. Můžete se setkat s konceptem, který interpretaci spojuje s otázkami jako „Co tím chtěl básník říct?" nebo „Co chtěl malíř svým obrazem sdělit?“. Takový přístup je absurdní, neboť kdyby taková výpověď existovala ve snáze explifikovatelné formě, pravděpodobně by ji autor použil.

V kontextu odborného psaní se tak interpretace může soustředit například na následující otázky:

• O jaký literární žánr jde?
• Komu je text určen?
• Jaké jazykové prostředky autor volí?
• V jaké době text vznikl?
• Kdo je autorem textu?
• Na jaké myšlenky či události text reaguje?
• Na jaké myšlenkové prostředí text navazuje?
• Vyhraňuje se text vůči někomu či něčemu?
• Jaká je pozice textu vůči celkovému dílu?
• Jaká je odezva textu v dalších dokumentech či událostech?
• Kde byl text publikován?
• Jaký je smysl textu?

Interpretace může být prováděna ve dvou základních liniích – první souvisí s aktivním procesem tvorby nového textu. Přečtete si tak například báseň ze sbírky Kytice a chcete o ní připravit přednášku nebo napsat seminární práci. V takovém případě na již existující text tvoříte text nový. Výše uvedené otázky použijete jako určitou osnovu nově vznikajícího vlastního textu (lze samozřejmě zvolit jiné pořadí otázek nebo jejich množství rozšiřovat a zužovat). Jde tedy o přístup systematický. Interpretace v tomto pojetí vždy vyžaduje práci s více zdroji a dalšími prameny. Pokud interpretujete texty, k nimž existují kritická vydání, použijete pro vznik svého interpretačního textu například také různé komentáře nebo výklady.

Kritická metoda čtení a reflexe

Jiným postupem a druhou linií, která těsně souvisí s aktivním čtením, je taková intepretace textu, která často nemá ani verbální podobu, ale představuje kritickou metodu čtení samotného. Ve chvíli, kdy čtete určitý text, měli byste si klást otázky podobné těm zmíněným výše, abyste text pochopili a určitým způsobem hlouběji reflektovali. Těžiště otázek se bude jistě lišit podle toho, zda je před vámi text náboženský, umělecký nebo vědecký. Také jednotlivé texty patřící do daných vědních disciplín se od sebe liší v tom, na které otázky je třeba klást během intepretace důraz. Měli byste se postupně naučit vnímat interpretaci jako určitý rámec, kterým nahlížíte na téměř libovolný text, s nímž se setkáte. Otázky si v taktovém případě nekladete přímo podle výše uvedeného seznamu, ale je dobré osvojit si ho a užívat ho jako určitý myšlenkový filtr.

Aktualizace textu

Samostatnou oblastí interpretace je aktualizace textu, kdy je snahou autora – především u uměleckých a náboženských textů – říci, jaká by mohla být hodnota sdělení pro dnešního člověka, pro vás samotné, pro současný časový rámec a kontext. Tato část interpretace by měla být až posledním krokem, kterému předcházejí systematičtěji položené otázky, jež by vás měly vést k hlubšímu pochopení textu a jeho významu. Častou chybou začátečníků je, že právě touto oblastí začínají, aniž by měli přehled o skutečné výpovědi studovaného textu.