Jednou z metod, které vedou k reflektujícímu učení, je práce s popisným jazykem a určitá základní dokumentaristika. Fotografický deník může být koncipován mnoha způsoby, z nichž některé si popíšeme v této metodě. Jeho obecným cílem je rozvinout určitou všímavost vůči světu kolem nás a naučit člověka o něm systematicky a tvořivě přemýšlet.

Velkou výhodou této metody je, že se při ní dají využít moderní technologie, které má většina lidí k dispozici – mobilní telefon nebo tablet jsou nejčastějšími nástroji, které slouží k tvorbě takovýchto deníků. Na druhou stranu, pokud chcete lepší výsledky, byť za cenu větší práce, je možné využít například digitální zrcadlovku. To ale většinou znamená, že se zde objevuje mezikrok v podobě stažení snímku do počítače, postprodukce a až pak je možné se snímky pracovat. Většinou je praktičtější užívat mobilní technologie, protože snižují tyto režijní náklady.

Podmínkou fotografického deníku je, že se musí tvořit systematicky – každý den se pořídí jedna fotografie, ke které se napíše komentář a někde se zveřejní. Mezi přínosy takové pravidelnosti patří rozvoj určitého systematického hledání zajímavých věcí ve světě, jistá pečlivost, systematičnost nebo schopnost překonávat krize. Všechny snímky a všechny komentáře nejsou stejně kvalitní nebo stejně zajímavé. Do velké míry odrážejí celkový vnitřní i vnější svět toho, kdo je pořizuje a zpracovává.

Pro tvorbu fotoblogu lze užít různých nástrojů. Zřejmě nejpopulárnější službou je dnes Instagram, na který je možné dát fotografii, připojit hashtagy a napsat komentář – záleží na vás, zda bude dlouhý nebo krátký. Pracovat s touto platformou jde různě, její velkou výhodou je, že dobře funguje na mobilních zařízeních. Alternativou může být Tumblr, který je podobně svobodomyslný nebo i Flickr.

U textových komentářů lze pracovat s jazykem popisným, který se snaží nějak zajímavě, ale přitom nezaujatě, popsat, co na snímku je. Druhou variantou je interpretační styl, který se snaží dát fotografii význam symbolický, spojuje ji s básní, hudbou, prožitkem nebo třeba hodnotou. Oba přístupy mají svá pro i proti. Popisný jazyk umožňuje procvičovat pozorování, zaměřit se na detaily, dohledávat fakta. Naopak interpretativní pojetí podporuje práci s asociacemi, kreativitu, obrazotvornost. Obojí je u tvůrčího psaní důležité.

Spojení obrazu a slova, nutnost pracovat s realitou a postupné osvojování si jejího fotografického zpracování jsou velice důležité prvky této metody. Již jen cit a cvik, který člověk získá při focení samotném, se hodí, nepočítaje případné drobné úpravy (byť třeba z mobilní aplikace) a schopnost pracovat s obrazem pomocí slov, přemýšlet o něm a jeho určitá interpretace, jsou kompetence, které mohou významně přispět i k uměleckému rozměru lidského života.

Klíčem k efektivnímu využití této metody je pravidelnost – začátky bývají snadné, postupně se metoda stává stále náročnější. Pokud s ní člověk vydrží alespoň rok, zažije si různé vlny zábavnosti a nadšení, i tvůrčích krizí a problémů. Dle našeho soudu je roční fotografování náročnou, ale velice zajímavou a smysluplnou činností, pokud ji člověk udrží skutečně v rovině každodennosti a odolá lákadlům předfocených snímků nebo předpřipravených textů. Minimální délka, která odpovídá rozvoji některých zmíněných kompetencí, je okolo čtyř týdnů, což je doba, kterou může bez větších problémů zvládnout téměř každý.