Jednou z možností, jak využít myšlenkové mapy, je práce s tématem. Obecně je pro studenty náročné se vypořádat s tím, že mají psát práci s konkrétním rozsahem, která by měla mít jistou strukturu a logickou provázanost. Buď mají problém popsat, co vše do tématu spadá a jakým způsobem, nebo naopak své téma příliš extendují a výsledkem je návrh práce, která má více charakter ediční řady než seminární eseje. Hlavním úkolem před tím, než se člověk pustí do psaní, je tedy dobrý rozmysl nad strukturou textu samotného, nad tématy, které se v něm objevují, ale také nad pojetím, které chcete zvolit.

Dalším častým problémem je práce s osnovou. Jistě, že každý text včetně toho odborného by měl mít nějakou strukturu a osnovu. V případě vědeckých článků se dokonce nabízí možnost využít již vymyšlených schémat, do kterých svůj text můžete včlenit (například: úvod, popis problému, stávající stav poznání, metodologie, výzkumná zjištění, závěr). Ale ani zde se většinou neobejdete bez jistého kreativního prvku, který vám umožní téma vhodným způsobem uchopit.

Myšlenkové mapy tedy v této fázi práce můžete používat ve více krocích – jak při definování toho, co chcete dělat, tak také při práci s tím, jak o již základním způsobem ohraničeném fenoménu chcete přemýšlet či psát. Oba kroky jsou pro úspěšnou akademickou činnost důležité a v obou se běžně užívají právě kreativní techniky, mezi něž práce s myšlenkovými mapami patří.

Hledáme téma

Možností, jak postupovat, pokud chcete nalézt vhodné téma práce, ať již jde o seminárku nebo o odbornou knihu, je mnoho. Zde se pokusíme navrhnout jednu z možných cest, ve které lze myšlenkové mapy poměrně snadno využít.

To, co je potřeba udělat v prvním kroku, je identifikace základní oblasti, o které chcete psát – jsou to vzdělávací technologie ve škole, Zikmund Lucemburský a jeho doba, modelování hvězdných atmosfér nebo Karel Čapek? Pokud ani zde nevíte a rádi byste se věnovali všemu, je třeba přistoupit k nultému kroku – téma si zkuste vybrat podle vedoucího, se kterým byste rádi spolupracovali, podle toho, co již o problematice víte, nebo zkuste nakreslit myšlenkovou mapu sebe sama. Jak sami sebe vidíte? Co jsou pro vás důležité věci? Je téma něčím, co rozvíjí nebo podporuje to, kým jste nebo kým byste chtěli být?

Jakmile máte obecný pojem, je vhodné věnovat chvíli času četbě. V této fázi to nemusí být složité články a výzkumy, ale zkuste se soustředit především na encyklopedická hesla nebo si projděte úvody a obsahy v přehledových monografiích a učebnicích. V tomto kroku ještě nejde o to, aby se z vás stali úzce profilovaní odborníci, ale spíše o získání představy o tom, co všechno se v dané oblasti řeší. Současně se ale čeká, že chcete psát o něčem, o čem již ledasco víte a můžete to s těmito znalostmi propojit.

Jakmile budete mít dočteno, můžete se pustit do myšlenkové mapy. Doprostřed papíru si napište vaše obecné téma a zkuste postupně kreslit větve (a dále je rozpracovávat), které vás k němu napadají. Snažte se na papír nanést všechny nápady, které máte. Neomezujte se na to, co vám dává smysl, co hodnotíte jako zajímavé atp. Problém v této fázi často je, že po předchozím kroku máte již nějakou představu a tu pak do mapy „tlačíte“. Pokud jste si tématem jisti, můžete přejít k druhému kroku (konkretizace tématu), pokud ne, snažte se jej upozadit, zbytečně se pak připravujete o zajímavé nápady či témata.

Této fázi zkuste věnovat alespoň půl hodiny. Pokud úplně nespěcháte, zkuste se podívat, zda vás z již napsaných věcí něco nezaujalo a zkuste si k těmto „sladkostem“ něco dočíst. S časovým odstupem je pak možné se k mapě vracet a dále ji doplňovat. Záleží na vás, zda tomuto procesu budete věnovat den nebo tři.

Jakmile máte dopsáno, přichází na řadu barevná tužka – projděte si mapu a zkuste si zakroužkovat to, co je pro vás skutečně zajímavé a nosné, co považujete za přínosné a máte pocit, že se o tom dá i psát. V tomto kroku byste měli získat jistý extrakt, ze kterého si můžete téma poskládat sami, nebo vyrazit za vedoucím, konzultantem nebo do odborných databází pro radu a další čtivo.

Konkretizace tématu

Podobným způsobem lze postupovat také při konkretizaci tématu – doprostřed papíru (nebo do centrálního uzlu mapy v programu) napíšete nové jasně ohraničené téma a postupně si rozepisujete, co by bylo možné k němu říci. S každou novou větví můžete pracovat samostatně. V této fázi velice doporučujeme využívat softwarová řešení, protože vám snadno umožní přesouvat větve nebo jednotlivé pojmy tak, jak se postupně krystalizuje výsledná podoba.

Tak, jako v případě definování tématu, také zde už se vyplatí číst a věnovat tomuto kroku více času. Pokud užíváte softwarová řešení, je elegantní, pokud si články k jednotlivým podtématům vkládáte přímo jako odkazy nebo přílohy do mapy. Můžete se k nim poté snáze vracet, doplňovat je a víte, co patří k čemu.

Pokud se k tématu vracíte, můžete ho editovat již výrazněji, než v první hledající fázi. Pokud máte pocit, že nějaká část mapy nedává smysl, můžete jí dát například světlešedou barvu a posunout ji mimo hlavní obrazovku nebo ji skrýt. Je docela možné, že se k ní budete chtít časem vrátit, ale současně vám nemusí být stále na očích.

Pokud máte již provedené mapování, je dobrý čas na prioritizaci – zkuste si očíslovat témata, podle toho, jak jsou pro vás důležitá, a do mapy současně nakreslit šipky, které ukazují, co s čím souvisí. Pro stanovování priorit lze mít různé klíče - od osobního zájmu přes dostatek literatury až po reálnost dosažení cíle. Pak již jen stačí vytvořit začátek struktury dokumentu a pustit se do práce. Většinou pro začátek postačují jedna či dvě komplexnější oblasti.

Pokud máte pocit, že jste již všechno k tématu napsali, je dobré se vrátit do mapy a pokračovat tam, kde zůstala zajímavá témata, na která nebyl během dosavadního psaní prostor. Současně mapu můžete stále používat jako místo, kam si dokládáte zdroje a případně zpřesňujete celou strukturu.