Myšlenkové mapy jsou poměrně variabilním nástrojem pro učení nebo i záznamy a výpisky z literatury. Na tomto místě se proto pokusíme nabídnout několik poznámek k tomu, jakým způsobem je možné využít myšlenkové mapy při četbě knih. Jde ale o obecný postup, který lze také dobře uplatnit v případě práce s odborným textem.

Níže načrtnutý postup je užitečný především pro méně zkušené čtenáře nebo tvůrce myšlenkových map. Pokročilejší či zkušenější uživatelé zřejmě (podobně jako u metod aktivního či kritického čtení) sáhnou po méně formalizovaném a algoritmickém postupu.

Čtete

Pokud chcete udělat myšlenkovou mapu z knihy, je dobré začít tím, že si knihu přečtete. Je na každém jednotlivci, zda zvolí metodu rychločtení a jen získá základní představu o struktuře a obsahu textu, nebo zda bude číst s větším rozmyslem a pochopením. Myšlenková mapa by ale měla především odrážet vnitřní svět každého jednotlivého čtenáře, takže subjektivní prožitek z četby a dojem z textu je něčím, co nelze snadno nahradit. Ve fenomenologické filosofii se hovoří o přirozeném světě, tedy o světě, který je v mysli každého člověka, v němž se postupně vynořují nové informace či znalosti. Skutečně se nebojte být subjektivní. Objektivní popisek knihy najdete v anotaci nebo ve shrnutí.

Pracujete se strukturou

Především, pokud člověk dělá mapy digitálně, je v této fázi možné pracovat se strukturou relativně volně. Jednou z nejjednodušších metod je okopírování obsahu a dopsání si věty, o čem že daná část knihy byla. Díky této činnosti vznikne poměrně obsáhlá mapa, ve které se na první pohled nedá úplně dobře vyznat, ale která slouží jako komplexní podklad pro další činnost. Záleží na druhu knihy a čtenáři, jakou hloubku a pečlivost popisu zvolí. Obecně je možné doporučit maximálně jeden odstavec k jedné položce logické struktury (nadpisu, podnadpisu, schématu atp.). I tak budete mít u knih velice obsáhlou mapu. Běžně se tak více pracuje s kapitolami než s jednotlivými odstavci.

Vyčištění obsahu

Jakmile máte vše důležité z knihy napsané ve struktuře, lze přistoupit k určitému čištění. V této fázi se snažíte z každého zadaného odstavce vytvořit část skutečné myšlenkové mapy  -  jedním slovem na větev, obrázky, větvením. Samotné odstavce přitom není třeba mazat, v digitálních nástrojích je možné z nich udělat poznámky a zakonzervovat si obsah na později. Myšlenková mapa pak dodá základní přehled a strukturu a pomocí poznámek je možné se dostat k dalším informacím. Ideální je, pokud si tuto mapu vytváříte jako další – velice doporučujeme nemazat tu původní, možná se vám budou jednotliviny z ní ještě hodit.

Opravy

Tím, že předchozí krok pracuje atomicky s jednotlivými odstavci, dojde většinou k tomu, že vznikne mapa, která je v řadě uzlů redundantní, zbytečně košatá nebo ve které něco podstatného chybí. V této fázi je vhodné opět celou mapu projít a provést její korekturu  - promazání uzlů, doplnění informací, případně přeskupit strukturu. Zde již není nutné, aby mapa přesně kopírovala obsah textu, ale lze do ní promítnout vlastní vidění světa a obsahu.

Vazby

Jestliže máte hotovou strukturu, je možné přikročit k práci se souvislostmi. Do mapy je možné zakreslit šipky, obláčky, skupiny, oblasti. Zkrátka dát dohromady vše, co spolu logicky souvisí a tyto vztahy se pokusit popsat. Jde o velice důležitou část práce s obsahem, neboť dává nový pohled na text a vede k jeho interpretaci a pochopení. V této fázi nastupuje také kritická práce s dalšími zdroji – mapu můžete provázat s tím, co jste již četli, s dalšími články, informacemi, zdroji, autory. Nemusíte být ještě soustavní, ale již zde by měl vznikat jistý kritický kontext – kniha, kterou jste přečetli pro vás málo kdy bude viset ve vzduchoprázdnu.

Vylepšení vzhledu

V této fázi je myšlenková mapa již téměř hotová. Zatímco doposud jste se zabývali především obsahem a ne toliko vzhledem a dalšími drobnostmi, zde je možné to napravit. Do mapy je možné doplnit ikonky, obrázky, posunout větve, přebarvit uzly, měnit velikosti atp. Cílem tohoto kroku je sladit vizuální a obsahovou stránku mapy, ale také zlepšit její přehlednost a využitelnost.

Za hranice

Kniha se nikdy nedá napsat úplná a dokonalá. Čtenář v tomto kroku začíná pracovat s vlastními nápady a k mapě může připojit řadu dalších informací  - odkazem na další mapy, dokumenty, weby nebo třeba poznámkami. Díky tomuto kroku se stává z myšlenkové mapy dokument, který provádí hlubší reflexi tématu, a autor mapy se pokouší o zasazení myšlenkové mapy do širších souvislostí. Mapa se také stává určitým multimediálním doplňkem knihy, který ji rozvíjí a podporuje. Zde by již měla být práce s externími zdroji soustavná a kniha by měla být zasazena (respektive její stěžejní myšlenky) do jistého znalostního celku.

Čtete znovu

Aby byla tvorba myšlenkové mapy smysluplná, je dobré se ještě jednou na mapu podívat jako na celek. Její prohlédnutí může pomoci jak získat náhled nad čteným textem a dívat se na něj z jiného úhlu pohledu, tak také umožní zjistit, zda člověk na něco v mapě nezapomněl, což se během různých fází může stát. Jde o fázi, která dokončuje reflexi textu. Někdy se doporučuje ještě jednou text celý přečíst a porovnat s myšlenkovou mapou. Když už ne soustavným pečlivým čtením, tak alespoň rychločtením.

Sdílíte

V posledním kroku je možné takto vytvořený koncept sdílet s ostatními uživateli. Mapu si tak člověk nemusí nechat jen pro sebe, tím, že dochází k obohacení obsahu, je možné, že bude takový koncept pro ostatní čtenáře přínosný nebo zajímavý. Využít je možné jak obyčejný export, tak také různé formáty, které uchovají mapu interaktivní, případně otevřenou pro další editaci. Současně v této poslední fázi může být také celé téma využití – podle mapy můžete napsat kritickou recenzi, esej nebo ji jinak využít pro vlastní práci.

Obecně ale platí, že myšlenkovou mapu lze při čtení dělat i méně pečlivě a méně formálně. Hodně lidí postupuje tak, že si přečte kapitolu, její název nebo ústřední téma si napíše doprostřed papíru a vytvoří myšlenkovou mapu. Jde tak vlastně o specifickou reflexi textu, podobně jako v případě výpisků. V takovém případě je často užitečné si do konkrétních míst dopsat klidně celé citáty zajímavých myšlenek nebo postřehů, ke kterým bude možné se v budoucnu vracet.