Jedním z témat, které dnes hýbe psychologií, je nesporně téma mindfulness, do češtiny často překládané jako vnímavost. Obecně lze říci, že jakkoli je kreativita a učení spojené s aktivním uchopováním světa a práci s ním, schopnost zastavit se a soustředit patří do základní kompetenční výbavy každého člověka, který se kreativním činnostem věnuje.

Pokud bychom měli definovat, co to mindfulness vlastně je, bylo by možné říci, že jde o „schopnost záměrně věnovat pozornost tomu, co se děje v přítomném okamžiku, a to bez posuzování, hodnocení a očekávání.“ V této formulaci je vlastně skryté vše, o co se psychologové, ale také kouči nebo (snad bohužel) také různí ezoteričtí nadšenci snaží.

Matt Killingsworth se ve svém výzkumu zaměřil na to, co se děje s našimi myšlenkami, když jsme šťastní, jinými slovy, jaké má štěstí závislé proměnné. Ukazuje se, že od určité míry bohatství to nejsou peníze, vzdělání ani gender, nýbrž to, zda se lidé soustředí nebo nesoustředí na to, co dělají. Vyšlo mu, že 47 % času lidé myslí na něco jiného, než co dělají. Téměř ve všech činnostech lidé tráví odbíhavými myšlenkami nejméně třetinu času.

Jeho další otázkou bylo, zda jde o obecný rys, nebo zda jsou lidé při příjemných myšlenkách soustředěnější a tím pádem i šťastnější. A výsledek by opět poměrně překvapivý – pokud myslíme na pozitivní věci, je naše skóre subjektivního štěstí jen o málo nižší, než pokud se soustředíme na přítomný okamžik. Se snižující se pozitivitou myšlenek pocit štěstí samozřejmě klesá.

Tyto výzkumy ukazují, že pokud chceme být šťastní, tak nám nezbývá nic jiného, než hledat cesty, jak se soustředit na přítomnost. Zajímavé je, že právě schopnost pohybovat se v mysli v budoucnosti nebo minulosti je kognitivně poměrně náročná, což znamená, že nás odlišuje od zvířat. Schopnost plánovat je mimořádně důležitá, protože umožňuje učení, vývoj a vlastně asi vše, co máme spojené s naší civilizací. Ukazuje se ale, že pokud toužíme po štěstí, pak bychom se měli podstatně více soustředit na přítomný okamžik.

Základy mindfulness lze pozorovat již v 17. století. Například jesuita Martin Středa měl pravidla, která jsou výše nastíněným zásadám velice podobná, jako například – „Netrap se předčasně starostmi o to, co se stane; stačí to zlé, co přináší každý den.“ Tedy jasná akcentace soustředění se na okamžik. Dále doporučoval vyhradit si prostor pro meditaci a modlitbu, ve které bude člověk zcela potichu a pokud je to možné, nehodnotit a nesoudit druhé.

Ve světě je pojem mindfulness spojen především se jmény Daniela Siegela a  Jona Kabat-Zinna, který v sedmdesátých letech zahájil program výcviku či výchovy boje proti stresu, který byl založen na myšlenkách pramenících z buddhismu a současně respektujících mentalitu a životní styl lidí západního kulturního okruhu. Šlo o program Mindfulness-Based Stress Reduction (MBSR), nicméně dnes se tento přístup objevuje také v dalších modifikacích či psychologických školách, zvláště silné zastoupení má v kognitivní psychologii.

Koncept mindfulness obsahuje několik komponent, na které je možné se soustředit – tou první je vnímavost k aktuální situaci, prožitku k sobě sama. Jde o velkou skupinu cvičení, ale možná lépe nastavení mysli, které vychází z přesvědčení, že život probíhá nyní – a onomu teď bychom měli věnovat náležitou pozornost.

Toho lze dosáhnout například následujícím cvičením:

Obrácení pozornosti k aktuálnímu prožívání je důležité z mnoha důvodů, jako  například :

• Trénink  zlepšuje funkci imunitního systému  a  snižuje míru stresu . Zde je zajímavé, že vliv na imunitní systém prokazuje také třeba studie z oblasti pozitivní psychologie.
• Trénink  zlepšuje pružnost myšlení a omezuje opakování přemítání nad různými starostmi .
• Trénink  zlepšuje kreativitu soustředění a pozornosti ,  podporuje paměť , a posiluje schopnost sebeřízení.

Tím že se člověk učí sám na sebe a své prožívání, dokáže získávat větší odstup a kontrolu nad situacemi. Od počátku byla jednou z hlavních motivací pro mindfulness práce se stresem, což je jeden z často kreativních bloků. Mindfulness  se od jiných technik liší také zaměřením na práci s návyky a situacemi, které jsou pro daného člověka důležité a přirozené.

Součástí tréningu, jak už bylo na ukázaném cvičení naznačeno, jsou meditace. Meditace jsou součástí různých náboženských systémů a lze říci, že v posledních deseti nebo dvaceti letech zaznamenaly jistou renesanci. Pro mindfulness je typická kombinace krátkých meditací (nebo soustředění) v průběhu dne. Různí autoři se liší v přesvědčení, zda mají nejkratší bloky trvat třicet vteřin nebo tři minuty, ale zřejmě panuje shoda v tom, že tato krátká cvičení je dobré doplňovat meditacemi delšími. Pro tento přístup je specifické právě zaměření meditace na prožitek současnosti – na tělo, dech, myšlenky, prostředí. Nemá tedy transcendentální, ale spíše fenomenologický charakter. Obecně lze ale říci, že každá modlitba nebo meditace je pro kreativitu a jisté zastavení se v době informačního přetížení dobrá. Mindfulness představuje jednu (a dnes velice populární) cestu, jak s ní pracovat.

Obecně tedy mindfulness sleduje tři významné body, které tvoří základ celého přístupu:

1. Uvědomění si okamžiku – všechna cvičení jsou namířena na podporu vnímání svého „tady a teď.
2. Meditace – ty mají více funkcí, obecně ale směřují jak k uvědomění si přítomného okamžiku, tak k jistému spirituálnímu rozvoji, vyrovnání se sebou samým, k absenci projektování se do nějakých dalších cílů, k rozvoji schopnosti lepšího soustředění se na okamžik.
3. Nehodnocení – hodnocení, ono užírání se tím, co nám kdo řekl, co bychom měli nebo neměli udělat, je vlastně velice nepříjemné a neproduktivní. Cílem mindfulness (a zde je podobný s buddhismem) je tento životní hodnotící přístup odstranit.

Pokud se chcete o mindfulness dozvědět více a získat praktické rady do začátku, doporučujeme především popularizační portál Mindful, kde najdete základní informace, návody a rady pro meditace, informace o výzkumech, recenze aplikací a mnoho dalšího.

Existuje velké množství aplikací, které s mindfulness jako s principem designu návyků nebo meditací pracují. Asi nejznámější je Head Space, která učí člověka meditovat – na výběr je přitom z různých témat či sérií a jednotlivá cvičení se vám mohou v průběhu dne připomínat. Head Space tak vede člověka k tomu, že se v ideálním případě naučí meditovat sám a získá dobrou baterii různě zaměřených témat. Calm pak nabízí ucelený kurz meditací, aplikaci Insight Timer můžete využít jako dobrou zásobárnu učitelů a lekcí k meditacím. Velice zajímavé je také třeba relaxační cvičení na prsty Pause. Pokud si u relaxačních cvičení nebo meditací chcete pustit zvuk jako je šumění lesa nebo déšť, doporučujeme bezplatné Noisli. Aura je zaměřená na podporu mikromeditací, které pomáhají se soustředěním se na přítomný okamžik. Smiling Mind nabízí bezplatné meditace zaměřené na dílčí aspekty našeho života, jako jsou spánek nebo vztahy.

Mindfulness velice těsně souvisí s konceptem pozitivní psychologie, který vytvořil Martin Seligman. Cíle mají společné – sledují aktivity a drobná cvičení, která mají za cíl pomoci člověku, aby byl šťastnější. Seligman přitom upozorňuje na fakt, že právě štěstí je klíčovým determinantem pro mnoho dalších oblastí našeho života. Ukazuje se například, že pokud máme rýmu a jsme přitom šťastní, statisticky budeme mít mírnější průběh, než pokud jsme mrzouti nebo se cítíme nešťastní. Soustředil se ale také například na výkon lidí, kteří plnili různé úkoly. Jen změna zadání úkolu z pozitivního na negativní měla za následek významný pokles produktivity práce. Další výzkumy ukazují, že pokud je člověk šťastný a dobře naladěný, bude se mnohem lépe učit.

Jinými slovy – štěstí máme v našem post-socialistickém kulturním kontextu (stejně jako například spiritualitu) spojeno s něčím, co do odborného diskursu vůbec nepatří, špatně se to měří, nedá se na to sáhnout, je to příliš subjektivní. Jenže se ukazuje, že právě tyto aspekty lidského života jsou zcela klíčové pro život, který má být příjemným, tvůrčím nebo aktivním. U jednoduché práce v továrně, která se bude podobat zkušenosti z počátků průmyslové revoluce, velké rozdíly asi nepoznáme, ale čím jsou úkoly složitější a kognitivně a psychicky náročnější, tím více se právě na fenomén štěstí musíme zaměřit. Těžko můžeme být dlouhodobě nešťastní, frustrování a nespokojení a přitom kreativní. Ostatně jde o důvod, proč se do velkých korporací postupně dostávají pozice, jako je manažer štěstí, nebo proč vám v práci často přikáží dvoutýdenní dovolenou o kterou třeba vůbec nestojíte – vědí, že pokud si neodpočinete, budete náchylnější ke stresu a odbíhavým myšlenkám, a tím pádem méně produktivní.

S touto oblastí souvisí ještě pojem flow. Flow je stavem mysli, kdy jsme plně ponořeni do toho, co děláme. Říká se, že člověk ve flow není schopen vnímat čas, hlad, žízeň nebo další potřeby. Celá jeho pozornost je plně zaměřena na určitý problém, do něhož je ponořený a na který se snaží soustředit. Například populární finské školství se snaží podporovat výuku, ve které by byli studenti schopni trávit maximální množství času ve flow. Tento psychický stav je spojený s pocitem, že děláme něco užitečného, zábavného, smysluplného. Pokud se tedy opět vrátíme ke kreativitě, s velkou pravděpodobností budeme během flow vykazovat větší kreativitu než tehdy, když jsou naše zkušenosti s určitým problémem povrchní.

Mihaly Csikszentmihalyi, který stojí za konceptem Flow, udává šest faktorů, které k němu mohou přispět:

1. Intenzivní a soustředěná koncentrace na přítomný okamžik.
2. Sloučení akce a povědomí.
3. Ztráta sebereflexe.
4. Pocit sebeovládání a nadhledu nad situací či akcí.
5. Ztráta pojmu o čase a subjektivní vnímání času.
6. Zkušenost z práce je vnitřně obohacující a mnohdy je zkušenost samoúčelná.

Jak Csikszentmihalyi zdůrazňuje, flow je něco příjemného, je to plynutí, extáze, ve které by chtěl být každý. Opět se tedy dostáváme do těsného kontaktu s problematikou štěstí a aktuálního zakoušení – flow je stavem aktuálně zakoušeného štěstí, které je prožívané během určité aktivity.