Reading and Writing for Critical Thinking (Čtením a psaním ke kritickému myšlení) je program, který se obvykle skrývá pod zkratkou RWCT. Jde o komplexní systém spojující čtení a psaní s reálnou školní výukou s cílem přivést studenta k samostatnému a kritickému uvažování o světě. Informace zde nejsou cílem, ale pouze východiskem pro další práci. Myšlenkově vychází z pedagogiky utlačovaných nebo z kontextu kritické teorie, tedy ze sociálně citlivých teorií. Počítá s tím, že právě schopnost kriticky pracovat s informacemi, číst a psát představuje jisté výchozí body pro pěstování demokratického a nezávislého myšlení.

Několik výroků o kritickém myšlení:

1. Kritické myšlení je myšlení nezávislé, samostatné.
2. Informace a informovanost jsou výchozím bodem kritického myšlení.
3. Kritické myšlení hledá a předkládá otázky a problémy.
4. Kritické myšlení hledá promyšlená zdůvodnění.
5. Kritické myšlení je myšlením ve společnosti.
6. Psaní je pro kritické myšlení nejcennějším nástrojem. (Podle Kloostera)

Jak je z uvedeného výčtu patrné, kritické myšlení má překvapivě blízko ke kreativnímu myšlení, ale také k tvůrčímu psaní, kreativním technikám nebo práci s informacemi.

Jelikož se naše pozornost nezaměřuje na školní didaktiku, tak se modelu evokace – uvědomění – reflexe  budeme věnovat jen velice krátce. Jde o obecný model učení, který je uplatnitelný jak v učení školním, tak také v různých kurzech, online vzdělávání nebo při učení sebe sama. Autoři RWCT, se kterým je EUR spojené, zdůrazňují aktivní roli studujícího – to on má být v centru pedagogické pozornosti a obsah i tempo by mu měly být přizpůsobeny.

Každá vzdělávací jednotka má podle tohoto modelu tří fáze:

Časový poměr tří fází není předem určený a mění se podle toho, jaké téma zpracováváte a na co navazuje. Pokud pracujete se zcela novým fenoménem – například úvodní přednáška z teorie pole – je zřejmé, že fáze evokace a reflexe budou potlačeny, neboť nemají k dispozici dostatek materiálů pro vlastní kreativní činnost. To ale neznamená, že by neměly být přítomny. Pečlivé vyvážení je ale otázkou citu a potřeby každého učitele nebo studenta.

Až se budete něco učit, zkuste si právě tento třífázový model vyzkoušet – od zpracování vlastních představ přes učení se až po kritickou reflexi. Jakkoli to může vypadat přirozeně nebo samozřejmě, možná uvidíte, že pokud si takový postup formalizujete, může pro vás učení získat jiný, dost možná zajímavější rozměr.

V rámci EUR se pak pracuje se všemi metodami, které představíme níže. To ale neznamená, že byste je případně nemohli nebo neměli užít samostatně, ale spíše že plné využití jejich potenciálu či původ je možné hledat částečně zde. A na druhou stranu, k realizaci vzdělávání v rámci EUR schématu se tyto kritické techniky velice dobře hodí. Zde uvádíme jen některé z nich.

Ve scholastickém období, tedy v raném středověku, byla základní formou univerzitního vzdělávání disputace. Jestliže se podíváte na Teologickou Sumu Tomáše Akvinského, tak snadno odhalíte dialogickou argumentačně zajímavě postavenou strukturu – otázka, argumenty pro i proti, odpovědi na argumenty pro i proti a rozřešení. Tento model intelektuální práce je přitom velice důležitý, neboť umožňuje formulovat logicky jasné a pevné závěry, vede k pochopení protiargumentů a zvážení jejich ceny a hodnoty, k formování vlastního postoje na základě faktů a nikoli jen pocitů.

Jednou z nejjednodušších pomůcek pro takovou formu práce s tématem je T-graf, jehož použití je mimořádně jednoduché:

T-graf se dá použít v různých fázích učení:

• Při evokaci slouží pro utřídění současných vlastních postojů. V takovém případě není třeba pracovat s nějakými dokumenty nebo informacemi, student využívá pouze své znalosti.

• Při uvědomění se většinou pracuje se zdroji. Ty může vybrat učitel, ale zdá se podstatně lepší, pokud se je naučí vyhledat student sám.

• V reflexní části je možné jej použít pro vlastní shrnutí pro a proti, které člověk získal na základě současného studia problematiky.

Co s takto utříbenými argumenty dělat? Možností je více. Pokud probíhá vzdělávání ve skupině, lze T-graf použít jako základ pro diskusi či dialog o nějakém tématu. Metoda by měla pomoci tomu, že se na nic podstatného nezapomene. Lze jej také snadno využít jako základ pro argumentační eseje, kde máte na jednom místě přehledně shrnuté argumenty z obou stran a psaní eseje je pak jen spojuje a hodnotí.

Po našem soudu možná nejzajímavější je využít scholastickou metodu – totiž zkusit ke každému argumentu, který podpírá názor, se kterým student nesouhlasí, vymyslet námitku či protiargument. Postoj je možné hájit až tehdy, když se argumenty druhé strany ukáží být liché, problematické, nekonzistentní. V takovém případě jde o pečlivé analytické formulování nových argumentů, které je mnohem pracnější než první fáze. Výsledek je ale jak intelektuálně cennější, tak také případná diskuse či esej získávají takovým přístupem zcela nový rozměr.

Pro takovou činnost lze doporučit jiné metody než psaní na papír. Poměrně funkční je psaní argumentů do textového procesoru a doplňování komentářů nebo zavedení nových dvou sloupečků – argument a protiargument. Původní argumenty pro jsou pak uvedené zvlášť. Často se může stát, že jsou nové protiargumenty lepší než původní argumenty nebo že téma skončí nejasně. Také takový stav je možný, avšak je nutné jej jasně pojmenovat a zdůvodnit.

Mnoho technik, které pracují s konceptem aktivního přístupu k textu, se snaží o určitou sumarizaci a propojení textu s myšlenkovým světem čtenáře. Metoda Diamant vychází z konceptu RWCT a právě s takovou sumarizací pracuje. Je určená především pro mladší žáky či jako podpora určitého kreativního přístupu k řešení problému. Lze ji doporučit, pokud máte za úkol vytvořit glosu či fejeton o vybraném tématu a k dispozici máte odborné podklady. Pak se hodí nejen shrnutí, ale také zásobárna sloves a vět, které tato metoda produkuje.

Z hlediska EUR modelu je možné ji použít buď ve fázi uvědomění, kde ji lze spojit s aktivní prací s textem nebo jako sumarizační a reflektivní metodu. Podle našeho názoru se ale pro aktivní práci s textem hodí více a umožňuje vytvořit určitý most mezi uměleckými a publicistickými texty a faktickými informacemi jako podporu tvůrčího psaní atp.

Jestliže se metoda používá pro mladší žáky, třeba v šesté až deváté třídě, může sehrát pozitivní roli nejen v aktivním přístupu k textu, ale také v tom, že se musí vejít do určitých forem či dokonce slovních druhů, což má pozitivní vliv na formování myšlení a rozvoj slovní zásoby.

Postup při aplikaci metody je velice jednoduchý:

• Přečtete text
• Vytvoříte si centrovanou strukturu (odtud diamant) s tím, že ji vypisujete od shora dolů:

Z hlediska implementace do výuky či aktivního čtení jde o metodu, která patří mezi nejjednodušší sumarizační nástroje, a oproti jiné metodě SQ3R nebo PQRTS je jistě zábavnější a méně pracná. Pokud tak se sumarizací textu člověk začíná, lze ji jednoznačně doporučit. Hodí se především tehdy, když chcete a potřebujete znovu interpretovat text, najít v něm něco nového, vtipného, originálního. Už podstatně méně se jeví jako dobrá ve chvíli, kdy pracujete s odborným textem, který se má stát základem pro vaši reflexi v podobě diplomové práce nebo vědeckého článku.

Základem práce s metodou INSERT (z anglického “interactive noting system for effective reading and thinking”) je podtrhávání textu a psaní si značek k němu. Existuje standardizované značení, na které se podíváme níže, ale pro určité speciální potřeby je možné využívat značek jiných, tedy vlastních. Jde o praktickou činnost při literární kritice, hermeneutice, interpretačních vědách nebo v žurnalistice. Osobně se domníváme, že jakkoli je výhodné začít s běžnými značkami, měla by být volba vlastních symbolů a jejich užívání cílem systematičtějšího používání INSERTu.

Základní značky se zapisují přímo do textu:

• Pomocí plus označujete to, co pro vás má v textu novou výpovědní hodnotu, tedy informace, které jste na začátku neznali.
• Minus označuje skutečnost, která je rozporná či nedůvěryhodná. Ukazuje na místa v textu, se kterými člověk nesouhlasí anebo si je musí ještě ověřit.
• Pomocí „odškrtnutí“ ✔ označujete části textu, které jsou sice důležité, ale neobsahují pro vás nic nového, jen shrnují informace, které jste již znali.
• Poslední značkou je otazník, který slouží pro identifikaci míst, která vás zaujala a budou potřebovat delší diskusi či nahlédnutí do další literatury.

Na konci práce s textem je možné si jednotlivé skupiny značek zapsat do tabulky. Některé interpretace metody doporučují tabulku vyplňovat průběžně a použít ji jako základ diskuse s kolegy. Jednou z možností přímé aplikace, které se nabízí, je například systematická práce s otazníky. Čtenář si vypíše vše, co je mu nejasné, a pak se může různými metodami snažit tyto „záhady“ prozkoumat – ať již vyhledáním si dalších dat a informací nebo diskusí. Podobně lze pracovat se všemi značkami.

Psaní značek je pro čtení textu důležité, protože čtenáře udržuje ve střehu a pozornosti, dochází k aktivnějšímu čtení, dialogu s textem, což má pozitivní vliv na paměť i učení. Metodu je možné zpracovat také barevně, kdy každá barva zvýrazňovače odpovídá jednomu symbolu. Dává také dobrý přehled o přiměřenosti a srozumitelnosti textu pro konkrétního čtenáře.

Z hlediska učení jsou samozřejmě nejzajímavější části textu, které jsou označené jako plus, tedy srozumitelně předané nové informace, se kterými lze dále pracovat. Ty je dobré si nějakým způsobem zaznamenávat a zpracovávat. Nabízí se možnost využití nástrojů jako je Diigo či Evernote. Oba online nástroje umožňují udržovat kolekce zajímavých textů, psát si k nim komentáře a poznámky, případně je doplnit tagy a zařadit do určité kategorie. Může jít o metodu, kterou lze použít pro budování vlastních znalostních bází či konceptů, ze kterých pak člověk systematicky vychází při učení nebo odborné práci.

Začátečníci budou na začátku se symboly pracovat zřejmě poměrně intenzivně, zkušení uživatelé se dokáží zaměřit nejen na samotný text, ale také na kontext, ve kterém s ním pracují – tedy na motivaci, proč daný dokument čtou, co z něj potřebují získat atp. Tento širší rozmysl se pak projevuje jiným a hlubším rozborem textů. Podobné je to s psaním tabulek – pro školní potřeby nebo celkový přehled nejde o špatný postup, ale nedá se předpokládat, že by jej takto koncipoval zdatný čtenář. Ten bude mnohem spíše pracovat s vlastními značkami a případně symboly umístěné do textu použije jako základ pro nějaký svůj komentář či shrnutí před jeho uložením například do zmíněného Evernote.

Mezi další techniky, které si můžete vyzkoušet patří:

• Pětilístek
• Názorová škála
• Různé metody záznamu o četbě (podvojný deník, práce s otázkami,…)
• R/A/F/T
• Myšlenkové mapy (k těm se ale vrátíme ještě později)