Přístupnost

Jak asi vnímá svět člověk, který nevidí nebo neslyší? Nebo je trans? Přístupnost nám pomáhá zahrnout do designového procesu všechny.

Bez popisku

Přístupnost je jedním ze základních etických pilířů designu. Bavíme se často o použitelnosti, o tom, jak dobře, nebo špatně se dá ta která služba nebo konkrétní produkt použít. Když ale mluvíme o přístupnosti, jde nám spíše o to, kolik lidí může konkrétní rozhraní, službu nebo produkt použít.

Jedná se o oblast, kde může designér velmi dobře zasahovat do výzkumných fází především určením, kdo všechno jsou potenciální zainteresované strany a uživatelé kolem daného problému a navrhovaného řešení. Ano, při navrhování webu firmy zajišťující montáž a výměnu oken můžeme přizvat uživatele různého věku a pohlaví. Je ale dobré myslet na to, že okna budou potřebovat vyměnit například i lidé s nějakou formou zrakového postižení a bylo by dobré je do výzkumu zahrnout také. Když to neuděláme, firmě v tomto případě „pouze“ ujde zisk. Pokud na ně ale zapomeneme například při designu datových schránek, elektronických podpisů nebo jiného rozhraní veřejné správy, můžeme je snadno vyčlenit z občanského života nebo jim velice ztížit komunikaci s úřady.

Podle designérky Lucie Liu je tím nejdůležitějším principem při práci s přístupností empatie. Nejen jako designéři, ale jako lidé obecně míváme občas tendence představovat si, že každý vidíme svět stejně nebo alespoň velice obdobně. Faktem ale je, že člověk, který od narození nevidí, vám neřekne, že na obrázku je silueta auta (i kdyby byly obrysy vystouplé), protože auto pro něj znamená držení volantu, tlak na hrudi ze zapnutého pásu a pocit koženého čalounění. Zvědomovat si neustále tyto skutečnosti je prvním krokem k přístupnému designu.


Zdroje

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.

Další info