Human-centered
Zaměření designu na člověka je pojistkou před tím, abychom vytvářeli služby, které sednou pouze nám.
Princip zaměření designu na člověka je v podstatě definiční znak naprosté většiny současných designových přístupů. Pokud jsme mohli tvrdit, že ještě do začátku 80. let byl design doménou více méně individuálního a řemeslného přístupu geniálních jednotlivců jako například Dieter Rams z firmy Braun, od 80. let se tato situace začíná překlápět. V té době totiž psychologové typu Donalda Normana nebo designoví teoretici jako třeba Nigel Cross začali zdůrazňovat, že do designu produktů, služeb, procesů nebo organizací je potřeba začít zahrnovat nejen intuici designéra, ale i pohled samotných uživatelů, pro něž konkrétní návrh vzniká. Důvod je v podstatě jednoduchý. Individuální přístup designérů sice může být velmi inovativní a přinášet zlomové produkty proměňující uživatelské chování, na druhou stranu s sebou nese riziko, že výsledek bude uživatelsky nepoužitelný, protože do něj designér příliš vložil vlastní představy a mentální modely, které se ale neshodují s těmi uživatelskými. Víte, že dříve bankomaty vydávaly kreditní karty zpět až po vydání hotovosti? Zkuste si tipnout, proč tomu tak už není. A vězte, že chyba nikdy není na straně uživatele, je to chyba designu.
Design se tak začal metodicky proměňovat a od výkresů a modelů v dílnách a studiích designérů se jeho působnost pomalu přesouvala do designéry facilitovaných workshopů. Designérova úloha spočívá především v tom identifikovat ty správné zainteresované strany mající podíl kolem daného problému a řídit designový proces od výzkumu mezi těmito stakeholdery až po návrh a testování řešení. Vznikají tak uživatelsky přívětivé produkty a služby jdoucí ruku v ruce s potřebami lokálních komunit. Na druhou stranu je však třeba zmínit, že přílišné „zaměření na člověka“ se začíná stávat v době globálních klimatických změn eticky problematickým a ve svém důsledku kontraproduktivním. Velké množství designérských agentur i v Česku se tak snaží brát v potaz i širší, třeba i environmentální a společenský, kontext designové práce.
Zdroje
Kniha Zdravím, světe od teoretičky designu Alice Rawsthorn je velmi pěknou historií designu a jeho uživatelů, tj. nás všech:
- Rawsthorn, A. (2014). Zdravím, světe: Jak design vstupuje do života. Kniha Zlín.