Kritériem hodnocení zdrojů jsou také výchozí zdroje autora. Autor by měl usilovat o to, aby byla jejich dostupnost čtenáři co nejsnazší. Při čtení textu tak můžeme ověřit, zda-li jsou zdroje vhodné, zda je autor vhodně interpretoval či jestli vůbec obsahují, co autor tvrdí. Pochopitelně také, zda na důležitých místech zcela nechybí.

Jiná situace je u starších textů. Je třeba mít na paměti to, že citační pravidla se značně proměňují. Můžete tedy narazit na autory, kteří odkazují velmi málo, protože to nebyl nutný požadavek, nebo zkrátka proto, že enexistoval internet, který by odkazování na takovou šířku zdrojů umožňoval.

V současnosti ke zvyšování dostupnosti slouží několik nástrojů.  

• V prvé řadě je to vhodný systém citování. Volbu má autor spíše u vlastních knih, u článku se řídí pravidly daného časopisu.
• Způsob práce se zdroji – odkazuje autor všude, kde je potřeba? Odkazuje také na konkrétní stranu původního dokumentu, nebo na celé dílo? Odkazování celého díla pochopitelně ztěžuje dohledatelnost a vytváří dojem, že to čtenář dohledat nemá nebo na tom autorovi nezáleží. Jinak je to v případě, že úmyslně zmiňujeme celé dílo, nebo není značení stran.
• Kvalitně zpracovaný seznam zdrojů je ideálně s uvedenými DOI (Digital Object Idetifier) formou odkazu – při kontrole pak stačí jen kliknout a jste u původního zdroje. Např.  https://doi.org/10.1109/5.771073 

Možné otázky při čtení odborného textu 

• Východiska a současné poznání – Jsou dostupné zdroje východisek? Jsou dostupná data výzkumů, o které se studie opírá? 
• Výsledky – Jsou dostupná data, na kterých se výsledky zakládají?
• Závěry – Jsou dostupné všechny informace, na kterých závěry staví?
• Seznam zdrojů – Je seznam zdrojů kvalitní? Nekomplikuje či neznemožňuje cestu ke zdroji? Existují zdroje?