Pravděpodobně máte Instagram, e-mail, mobil, nějaké knihy, aplikaci nebo sešit na poznámky a podobné věci. Na všechny se můžete dívat zvlášť, ale v kontextu učení může být výhodné je vnímat také dohromady, tedy jako části, které tvoří celek našeho osobního vzdělávacího prostředí (PLE - personal learning environment), které nám pomáhá k učení. Vlastně taková škola všude okolo, kterou můžete různě přestavovat, a která bude tak dobrá, jakou si ji uděláte.

Na střední zařídí hodně učitelé. Naplánují, co se budete učit a kdy, nachystají informace, aktivity i pomůcky do hodiny. Na vysoké už méně - nachystáno je kurikulum, výsledky jsou ale na vás. Čím dříve dokážete přemýšlet nad svým učením a rozvoje autonomně, tím lépe pro vás.

Osobní vzdělávací prostředí je tvořeno z nástrojů, pomocí kterých se snažíte něčeho dosáhnout (v kontextu současnosti pracovat s informacemi a samostatně se učit). Vaše snažení si můžete rozdělit do pěti fází, a to:

1. Stanovování cílů, řízení času a úkolů

Stanovování cílů, řízení času a úkolů je stěžejní fází, pokud chcete vůbec vykročit. Představujte si nyní, že chcete například umět fotit portréty. Samo se to ale nestane, proto je třeba si úkoly naplánovat, například do Google Keep - nastudování techniky, nastudování recenzí o aplikacích a výběr, trénink focení a trénink úpravy. Zároveň je třeba stanovit, kdy co uděláte, třeba do Google kalendáře.

Nástroje a metody

• Google kalendář, 
• Google Keep, Trello, Tabulky Google, 
• Forest, Toggl, Fabulous, Focus Keeper, E-portfolio,
• Time-boxing, Pomodoro, GTD, správa notifikací, reflektivní techniky, peer-coaching, posilování návyků.

2. Získávání informací

Získávání informací je fází, která nám dává možnost o něčem vůbec přemýšlet, rozhodnout se, postupovat a vědět jak. Můžete odebírat pravidelné novinky z oblíbeného fotowebu nebo jeho profilu na Facebooku. Cíleně můžete vyhledávat na Google, v knihovně nebo absolvovat MOOC kurz. Vše vhodné, co najdete, si uložíte do záložek nebo Pocket. Vše, co vás napadne si poznamenáte do myšlenkové mapy, do Evernote nebo do notesu. Knihy o focení zařazujete do pravidelného čtení knih.  

Nástroje a metody

• Facebook, Twitter, Instagram, Wordpress, Medium, ResearchGate, LinkedIn,
• Wikipedia, Google Scholar, Scopus, LibGen, Sci-hub, Class-central, Translator Google,
• E-portfolio,
• Záložky, Pocket, Evernote, OneNote, Adobe Acrobat,
• Zetelkasten, Myšlenkové mapy, osobní wiki, příprava pro tvorbu
• Odběry novinek, RSS, follow, přátelství, newslettery,
• Rozšířené vyhledávání, články, knihy, videa, MOOC,
• Čtenářské kluby, čtenářské deníky, diskuse, psaní reflexí, recenzí,
• Záložkování, reflektování, anotování, příprava pro pozdější využití.

3. Tvorba

Tvorba znamená vpravování se do vytyčených cílů. Od blogování o focení portrétů třeba na Wordpress, přes psaní recenzí na knihy a nástroje či novou verzi Photoshopu, až po focení samotné. 

Nástroje a metody

• Wordpress, Medium, Tumblr, Google docs, Office 365, 
• Canva, Pixlr, Unsplash, 
• Anchor, Spotify, YouTube studio,
• xMind, Scapple, OneNote, 
• Grammarly, Translator Google,
• Miro, Figma
• Výzkum, blogování, psaní článků a seminárek, prezentace, webináře, workshopy, tvorba videí, podcastů, infografik, praxe, stáž…,
• Kreativní techniky, kvízy, hry…

4. Komunikace, spolupráce a sdílení

Komunikace a sdílení je součást tvoření. Máloco dělá člověk sám a na "zelené louce". O focení se dá diskutovat a tvorbu sdílet na například Instagramu nebo Behance. S kamarády se můžete pustit do společného fotoprojektu a usnadnit si práci sdílenou složkou na Google disk a plánováním v Trello. Těžko vytvoříte novou appku pro učení bez sdílení myšlenek a návrhu třeba v Miro a Figma. V zahraničí jsou běžné i společné bakalářky a diplomky, protože ve společenství myslí je síla - kolik toho v konektivní době vymyslí člověk zcela sám? Je potřeba umět spolupracovat, otevřít se ostatním, ovládat nástroje, které to umožňují

Nástroje a metody

• Sociální sítě a kolaborativní nástroje, FB, Twitter, Yammer, Teams, Slack, Airtable, Microsoft Forms,
• Portfolio, Wordpress, LinkedIn, Slideshare,
• Miro, Figma
• AI, Vzájemné hodnocení, komentáře,
• Spolužáci, buddies, vyučující, kolegové, odborníci,
• Portfolio, konference, prezentace…,
• Diskuse, komentování, odkazování,
• Požádání o zpětnou vazbu, konzultace, peer-assessment, peer coaching, peer reviews.

5. Zpětná vazba a hodnocení

Zpětná vazba je fáze konce a začátku zároveň. Když dokončíte nějakou aktivitu či milník, je třeba zjistit, jak jsme na tom. K tomu slouží test nebo zkoušení, ale také zpětná vazba v komentáři na sociální sítí, zpětná vazba o kterou jsme požádali známého fotografa, umístění v soutěži i vlastní sebehodnocení. To vše dohromady nás vrací k novému plánování na základě toho, zda-li musíme na úkolu ještě pracovat nebo se můžeme posunout dál.

Ke zpětné vazbě typicky využíváme stejné nástroje jako pro spolupráci, protože je to jednoduše druh komunikace a spolupráce. To je ta snazší část. ta těžší je umět si o zpětnou vazbu říct, vyhledat ji a zpracovat. Pomoci vám může základní struktura:

• Řekněte druhému informace o sobě, ukažte svůj profil, svou práci. Dejte mu kontext.
• Reflektujte pro něj svou práci
  • proč jste ji vytvořili právě takovým způsobem
  • jak ji hodnotíte vzhledem ke svým zkušenostem
  • jak ji hodnotíte vzhledem k cílům, kontext - cíle kurzu, cíle projektu... Můžete si vytvořit tzv. rubriky - konkrétní prvky, které hodnotíte. U portfolia například přehlednost, design.
  • co byste od něj potřebovali vědět? Formální správnost? První asociaci, která jej napadla? 
• Interpretujte zpětnou vazbu druhého. Dejte získaným informacím význam a naplánujte další kroky. 

Typickou chybou sebereflexe v úkolech a práci: přenesení pozornosti od sebe na to, jak se vám něco líbilo či nelíbilo. Sebereflexi je potřeba trénovat. 

Osobní vzdělávací síť

Současně s osobní vzdělávací prostředím budujeme také tzv. osobní vzdělávací síť. Ta sestává ze zdrojů a lidí, kteří nás v našem učení a práci posouvají (viz body výše). Zároveň i my jsme (v ideálním případě) součástí sítě jiných lidí, známých (spolužáků, kolegů,...) i neznámých (followers).

Péče o prostředí a aktivity, síť a zdroje = péče o sebe

Osobní vzdělávací prostředek je tedy dynamický a provázaný celek. To, co děláte nebo neděláte v jedné fázi, ovlivní jinou. Představte si, že například vynecháte fázi vyhledání informací a budete rozhodovat na základě svých dojmů. Pokud budete mít špatný systém ukládání zdrojů, tak se k nim těžko bude vracet, až je budete potřebovat. Pokud máte nejasné cíle, těžko se vám budou hodnotit výsledky. Pokud nevíte, jaké nástroje použít ke sdílení vašich prací, tak se k nim zkrátka nikdo nedostane. Pokud máte nástrojů příliš mnoho nebo přetěžujete vyhledávání na úkor tvorby, může vás postihnout informační přetížení.

Péče o osobní vzdělávací prostředí je tedy otázkou vlastních úspěchů, a také informační hygieny. Zkuste na něj myslet, občas v něm uklidit a hlídat, zda vám pomáhá dojít tam, kam potřebujete.

Sebereflektivní otázky

• Kam si píšu své cíle? Kde a kdy reflektuji jejich plnění? Kde je upravuji? Kam zaznamenávám plány, setkání, deadline? 
• Kam a jak píšu úkoly? Kdy je vytvářím? Kdy se k nim vracím?
• O čem chci mít pravidelně přehled? Jak si ho zajistím? 
• Jak efektivně vyhledávat a kde? 
• Jak si vytvořit návyk čtení knih? Kdy čtu? Kolik toho přečtu? 
• K čemu, co už znám, se nové informace vážou? Jak to zaznamenávám?
• Jaké jsou prostředky potřebné pro mé učení a tvorbu? Jaký je výstup učení?
• Jakou pomůcku mohu využít pro konkrétní cíl a učební výstup?
• Jak a kde zaznamenávat co dělám? Jak se hodnotit?
• S kým o svém tématu/cílech komunikovat? Jak? Kdy? Jak spolupracovat?
• Jak netvořit do šuplíku? Kde prezentovat úkoly? Kde prezentovat sebe?
• Jak získat zpětnou vazbu na to, co dělám? Jak srovnat cizí hodnocení s hodnocením ostatních a plánovat další postup?
• Využívám vhodně nástroje pro utváření sebe sama?
• Nevynechávám nějaký důležitý bod? Nevyhýbám se něčemu?