Odpovědí na otázku z nadpisu kapitoly může být všeobecné mínění, které bude říkat, že vše. Vše je na internetu a je jen otázkou dovednosti a času, kdy se vám to podaří najít. Tajemství v informační společnosti neexistuje, vše je transparentní a online. Tento přístup sdílí mnoho lidí a je poměrně pochopitelný. Množství informací roste exponenciálním tempem a přirozeně se rozšiřuje okruh informací, ve kterých je možné vyhledávat.

A právě zde narážíme na jisté limity toho, co na volném internetu můžete a nemůžete najít. Předně existuje část obsahu, která je placená a pokud nezaplatíte, tak se k němu nedostanete – je přitom vcelku jedno, zda jde o databáze odborných článků nebo o filmy na HBO. Obecně platí, že kvalitní obsah je často placený a cesty k jeho získání mimo provedení finanční transakce jsou nejisté a většinou nelegální. Zatímco ještě před desíti lety byl placený obsah na internetu v plenkách, dnes představuje významnou část celkového digitálního obsahu. Pokud se k něčemu takovému chcete dostat, existuje nezřídka možnost nějaké triaverze – tedy že na omezenou dobu získáte přístup k omezené části obsahu a můžete vyzkoušet, jak se vám s ním bude pracovat.

Druhou oblastí, kterou na internetu (volném – a tak o něm budeme v celém textu uvažovat) nenajdeme, jsou data, která jsou chráněná heslem nebo jiným omezením přístupu – může jít například o vaše soubory na Google Disku, ke kterým se nedostane nikdo jiný než držitel přihlašovacích údajů. Spadají sem ale také firemní infomační systémy a další zdroje, se kterými není možné volně zacházet. Abyste sem přístup získali, musíte být typicky zaměstnancem nebo jinak smluvně ošetřeným držitelem přístupu.

Třetí oblastí, která se na volném internetu nevyskytuje, tak je tzv. dark web, tedy část internetu, která není zahrnutá do indexace, často je směrování na ní i pohyb na stránkách anonymní. Dark web slouží typicky pro nelegální činnost, ale může mít význam také třeba pro disidenty nebo aktivisty. Na takové síti je možné vyhledávat jen specializovanými nástroji a komunita se může bránit tomu, aby se do ní dostal někdo z vnějšku. Typickými nástroji, které se zde užívají je bitcon pro platby nebo TOR pro směrování.

V neposlední řadě se na internetu špatně vyhledává také v datech, která jsou uložená v nějaké službě (například v ISu, na Skype či na Facebooku)  nebo na stránkách, které mají zakázané indexování. Aby nějaký vyhledávač (tedy například Google) mohl nějakou stránku najít a uvádět ve vyhledávání, musí se k ní dostat tzv. robot – jde o algoritmus, který prochází odkazy mezi webovými stránkami. A pokud daná stránka nemá zakázanou indexaci, tak si ji muže robot zařadit do databáze. Podle toho, jak funguje, vyhledávač se mohou ukládat celé kopie stránek nebo třeba jen název s popiskem a URL adresou.

Nyní by se mohlo zdát, že původní tvrzení, že na internetu je možné nalézt vše, by bylo možné zúžit na téměř nic. Ve skutečnosti je ale internet skutečně bohatým a zajímavým zdrojem všemožných informací, které lze využít jak pro vlastní potřebu (od učení po zábavu) až po práci na odborném textu. Jen je třeba hledat správně a snažit se co nejpečlivěji posuzovat kvalitu zdrojů – ty totiž nejsou (na rozdíl od databází jako je WoS či Scopus) nijak limitované. To jistě neznamená, že by na něm nebylo obrovské množství nesmírně kvalitních zdrojů a dokumentů, ale spíše tolik, že je vhodné si na ně dát větší pozor.

Co hledat k odbornému textu?

Otázkou ale je, co byste měli na internetu hledat, když píšete odborný text – je přitom poměrně lhostejné, zda jde o vědeckou studii nebo diplomovou práci. Či možná ještě ostřeji – neměl by člověk pracovat jen se skutečně zaručenými zdroji, které nalezne v knihovně nebo v renomované (oborové) databázi?

Domníváme se, že internet u práce s odborným tématem své místo má a pokusíme se ukázat jaké. Tou základní variantou je, že máme téma, na které chceme psát odborný text – je přitom jedno zda jde o mikrotvrdost pevných látek nebo univerzálie v díle Suaréze, tak prvním krokem je orientace v tom, co se o daném tématu kde říká a píše, kdo se mu věnuje atp. Toto základní rozhlédnutí je důležité, protože člověku pomůže často přesněji uchopit to, co chce dělat, případně najít nějaký problém či mezeru v poznání, kterou by rád zaplnil.

Na rozdíl od odborných databází lze na internetu nalézt také velké množství popularizačních zdrojů či článků, které mohou pomoci se základní orientací v problematice. Především u textů nebo témat, která nejsou v primární oblasti zájmu autora tak mohou sehrát důležitou roli v jistém rozhledu. Najdete zde často základní koncepty ve zjednodušené podobě, klíčová jména nebo pojmy, které by člověk neměl minout.

Jakkoli je například Wikipedie problematickým zdrojem v odborném článku (a rozhodně nedoporučujeme z ní citovat – pokud nejde například o obrázky, citáty nebo jiné „neencyklopedické“ objekty) naleznete v ní často základním způsobem uchopené téma a především reference na relevantní zdroje. Ať již jde o přehled základní literatury nebo odkazy z poznámek, nabídne základní rešerši, od které se můžete odrazit dále. Ať již půjde o stopování autora (kterého pak také můžete na webu hledat) nebo třeba výběr klíčových slov či nalezení zajímavého časopisu.

Zdroje z volného internetu je možné používat také v případě, že pracujeme s tématem, které není odborně uchopené v databázích nebo třeba chceme nabídnout širší přehled možných přístupů či mínění o nějakém fenoménu. Lze na něm najít také velké množství odborníků, kteří jsou oborově natolik relevantní, že jejich poznámky (například v blogu) lze v textu bez obav použít.

Lze se o něj také opřít, pokud vyhledáváte nějaká jasná fakta – kolik obyvatel má Brno nebo jak se jmenoval druhý president Chile, nejsou údaje, které by člověk musel nebo měl získávat z databází nebo knihovny, ale může je snadno najít na internetu. Do této kategorie spadají také například informace o ceně komodit nebo jízdní řády a další užitečné faktografické databáze či služby.

Specifickým způsobem využití je pak práce s informacemi jako s artefakty – například deník vzpomínek na nějaké téma nebo fotografie z míst, které již neexistují, je možné v odborném textu běžně uvádět, pokud je s nimi adekvátně kriticky pracováno.

Rádi bychom upozornili ještě na jednu zajímavou věc – internet (především s rozšířením LTE a levnějších datových tarifů) představuje mimořádně rychlý zdroj informací, ke kterým se lze dostat od kudykoliv a kdykoli. Mění tak informační chování lidí, kteří mohou mít zajímavé zdroje hned u ruky. Často tedy může posloužit pro rychlé ověření, zjištění či inspiraci. Jakkoli tak zřejmě nakonec půjdete do databáze, pro rychlé ověření si něčeho na cestě a podpoře přemýšlení se internet hodí zřejmě lépe, než robustní prostředí databází.