Vznik a zpracování odborných textů něco stojí, třeba už jen čas lidí, kteří se tomu věnují. Ne vždy je proto možné se k databázi nebo informacím v ní dostat zdarma. Důležité je tedy při výběru zdroje přemýšlet nad přístupem k hledaným informacím. Ke kterým placeným databázím se dostanete přes svou univerzitu nebo knihovnu? Poslouží vám i některé z neplacených databází?

Otevřené databáze

Otevřené databáze zahrnují texty, které se autoři rozhodli publikovat bez nároku na honorář a současně takové nároky nemá ani redakce, která textu zajistila publikování. Této formě publikování se říká Open Access, neboli “otevřený přístup”, více se o něm dozvíte ve videu Pavly Rygelové a Terezy Simandlové. V případě volně dostupných databází se můžete zdarma dostat k velmi kvalitním textům, neplatí to však vždy. Pokud tedy otevřenou databázi používáte poprvé, měli byste si ověřit, co vám vlastně přináší. Mezi nejznámější otevřené databáze s kontrolou kvality textů patří DOAJ (Directory of Open Access Journals).

Placené licencované databáze

Databáze placené neboli licencované zpřístupňují informace za poplatek. Ten může být velmi vysoký, např. cena velkých databází, jako je ScienceDirect, se pro Masarykovu univerzitu pohybuje v milionech korun. Soukromá osoba obvykle nevyužívá licenci na určité období, ale může si zaplatit přístup ke konkrétnímu textu, např. ve jmenované databázi ScienceDirect se poplatek za jeden článek pohybuje většinou mezi 20-40 dolary. Při psaní diplomové práce, kdy čtete desítky článků a knih, by takový přístup byl pro řadu lidí nad finanční možnosti. 

Licenčními podmínkami jsou upravena pravidla užívání databází. U placených databází máte zpravidla zakázáno zdroje využívat jinak než pro svou vlastní potřebu (např. je prodávat nebo sdílet s dalšími lidmi).

Přístup k licencovaným databázím

Pokud chcete využít licencovaných databází, je dobré si uvědomit, že licence může omezovat možnosti jejich použití, nejčastěji na místo, ze kterého se připojujete. Určité zdroje jsou dostupné například jen z některých států, jiné jsou lokalizovány třeba na přístup z počítačové sítě určité instituce, jako je univerzita, někdy jen fakulta nebo konkrétní budova. Pokud tedy víte, že máte mít k databázi přístup, ale nedostanete se k plnému textu, může to být právě kvůli tomuto omezení, a databázi pak musíte využít třeba z počítače v univerzitní knihovně.

Omezování přístupu na konkrétní místo je velmi limitující. V současnosti je trendem přístup odkudkoli – z jakéhokoli zařízení včetně mobilních, při práci na cestách i z domu. To se prosazuje i u přístupu k databázím. Abyste tuto možnost mohli využít, stáváte se součástí počítačové sítě své instituce virtuálně, pomocí tzv. vzdáleného přístupu. Ten vytvoří spojení mezi vaším počítačem, který používáte doma nebo jinde, a databází, k níž chcete mít přístup. Aby se toto spojení vytvořilo, musíte své spojení s institucí, která má zaplacenou licenci, prokázat přihlášením pomocí uživatelského jména a hesla. Třeba se brzo dočkáme toho, že přihlášení nebude nutné, zatím ale nutné je.

I když pro vás nemusí být jasné, v čem se různá řešení vzdáleného přístupu liší, většinou si musíte vybrat z možností připojení. Proxy server a Shibboleth nevyžadují žádné složité nastavování. Zkrátka se přihlásíte, např. pomocí univerzitního čísla a hesla, a můžete databáze využívat stejně, jako byste byli třeba na počítači v knihovně. Tyto postupy ale nemusí být podporovány všemi databázemi a někdy nefungují zcela bezproblémově. Jinou možností je využití VPN, kdy si nainstalujete a nastavíte aplikaci, kterou spustíte a opět se přihlásíte, když chcete získat přístup k databázím. Návody, jak dané přípojení využívat, najdete popsané v nápovědě, kterou obvykle zpracovává instituce, jejíž licenci využíváte.

EZProxy server

EZProxy funguje jako jakýsi prostředník mezi vaším počítačem a databází, ke které se chcete připojit. Databáze pak nevidí váš počítač, ale pouze tohoto prostředníka. Pokud je proxy server zajištěn univerzitou, databáze je přesvědčená, že jste její součástí.

Shibboleth

Pro běžného uživatele je Shiboleth v použití k nerozeznání od proxy serveru. Tuto technologii podporuje většina velkých databází a představuje snadný způsob získání přístupu.

VPN

VPN po přihlášení vytvoří zabezpečený tunel, kterým prochází data mezi vaším počítačem a databází. VPN může fungovat s různým technickým nastavením, proto například Masarykova univerzita musela po bezpečnostních problémech přejít na OpenVPN, které je v současnosti právě kvůli bezpečnosti preferovanou formou připojování pomocí vzdáleného přístupu.

Přihlášení pomocí vzdáleného přístupu se neužívá jen pro ověření vašeho práva databáze využívat. Slouží také pro dohledání toho, kdo při práci s databází porušil pravidla pro její využití, např. z databáze ukládal nadměrné množství dokumentů. Všechno, co po přihlášení uděláte, se zaznamenává.

Přístup k licencovaným databázím obvykle zajišťuje knihovna, která také často nabízí kurzy práce s těmito nástroji. Pokud si nejste jisti, jak nastavit přístup k licencované databázi nebo jak ji využívat, pro radu i asistenci jsou vám k dipozici knihovníci vaší instituce.

Dohledání plných textů

Ne každá databáze je fulltextová, některé nabízejí jen informace o existenci určitého textu, nikoli plný přístup k němu. Pak můžete pro dohledání plných textů využít různé nástroje. Nabízí se internet, především Google Scholar, který ale často není schopen propojit přístup k plnému textu s licencemi, které máte k dispozici.

To umí řada databází fungujících tak, že i když samy nabízejí jen popisné informace o textu, zároveň podporují službu, která tento text najde v jiné databázi, k níž máte přístup. Takovou službou je například SFX. Ta nespolupracuje jen s placenými databázemi, pomocí ní se můžete dostat i k otevřeným zdrojům, např. Google Scholar. Protože zkratka není pro uživatele příliš návodná v tom, co umožňuje, Masarykova univerzita ji využívá ve svých licencovaných databázích pod (pro uživatele) mnohem výstižnějším označením “Full Text Finder”. Po kliknutí na ikonu se vám otevře vyskakovací okno s nabídkou různých databází, ke kterým máte přístup a které obsahují plný text daného článku. I při vyhledávání v bibliografické databázi se dostanete právě díky tomuto nástroji k plnému textu.

Vyzkoušejte si dostat se z EBSCO Discovery k plnému textu článku pomocí nástroje Full Text Finder.

I když SFX může být jednodušší cestou k plnému textu, ne vždy slouží dokonale. Pokud vám plný text nenabídne, ještě se nemusíte vzdávat. Když si zobrazíte popisné informace o článku, uvidíte, v jakém časopise byl publikovaný. Pokud vaše instituce, podobně jako Masarykova univerzita, nabízí seznam časopisů, které má k dispozici v různých databázích, můžete článek dohledat přímo v konkrétní databázi. Pokud jsou špatně nastavené vazby mezi jednotlivými službami, Full Text Finder nebo Discovery služba vás k němu nenavedou. I když musíte jít složitější cestou přes zadání názvu časopisu a následné dohledání ročníku a čísla, můžete často získat i text zdánlivě nedostupný.

Co si počít, když se nemůžete dostat k tomu, co potřebujete?

Zase ta knihovna

Zajděte za vaším knihovníkem. Možná se občas tváří, že jen rovnají knihy v regálech, ve skutečnosti jsou však malými hackery, kteří umí leccos najít a zařídit.

Větší hackeři

Měli bychom také promluvit o zdrojích, které jsme si nezaplatili ani sami, ani je za nás neplatí univerzita či knihovna. Narozdíl od jiných oblastí se nám stále nepodařilo najít vhodný systém přístupu k vědeckým informacím. Lépe je na tom hudební průmysl se systémy jako je Spotify, iTunes, YouTube, který umožňuje přístup zdarma či přijatelný měsíční poplatek, a autorům zase ohodnocení z poplatků a reklamy. Podobně fungují také filmy na či seriály na Netflix.

Jaké máme postoje ke stahování z internetu se ve svém výzkumu věnuje například Pavel Zahrádka.

Ulož.to

Tušíme, že někteří z vás půjdou pro knihu spíš než do databáze či knihovny na uložto. Stahování není nelegální, nikdo vám za něj nemůže nic provést. Klíčovou otázkou by zřejmě mělo být, co tímto jednáním činíte autorovi, respektivě držiteli majektových práv, neboť autoři textů z něj sami ne vždy mají zisk. Opravdu si knihu nemůžete koupit? Či alespoň nějakou? Opačným případem jsou autoři, kteří tolerují výskyt svého díla na internetu, nebo jej zde dokonce sami umisťují – co je na netu, to se šíří rychleji, ale také v originální autorově podobě.

Libgen.io a Sci-hub.tw

Nedostupnost databází a pomalé změny systému celkem pochopitelně vyvolávají reakci, a to i v podobě přímého nátlaku, který vytváří například uskupení za platformami Libgen a Sci-hub. Motivace má několik vrstev, nejvýznamější je zřejmě ekonomicko-sociální, kdy věda, placená často z peněz občanů států, těmto občanům neposkytuje výsledky práce a uzavírá je tak jen pro omezenou skupinu. U zrodu platforem stála běloruská vědkyně, která požadavek na otevřenost myslela opravdu vážně a spolu s týmem hackerů prolamují brány placených databází, odkud následně čerpají zdroje. Nyní je tedy obrovské množství zdrojů dostupné komukoliv s přístupem na internet, zároveň se však vydavatelé cítí poškozeni.