5. Přístupy k tvorbě digitálních vzdělávacích zdrojů  

Jak lze vytvořit digitání objekt využívající digitalizovaného kulturního dědictví ve vzdělávání? Které fáze tvorby je vhodné řešit? Kde jsou eventuální úskalí? Které digitální nástroje jsou pro tvorbu DVZ vhodné?

Modul je postaven jako reflexe vědeckých studií i zkušeností autorů e-kurzu a zároveň členů odborného týmu projektu Humanitní vědy dokořán Katedry informačních studií a knihovnictví Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Je koncipován jako jednoduchý průvodce tvorbou digitálních vzdělávacích zdrojů (DVZ) doplněný reflexemi z praxe. Představeny jsou tři fáze vytváření DVZ: (1) fáze volby tématu DVZ, (2) fáze vzniku prototypu DVZ integrovatelného do výukové praxe a (3) fáze evaluace a tvorby metodiky k edukační aplikaci DVZ. Jako ideální metodologie se pro průchod těmito fázemi jeví designově orientovaný přístup,  který s využitím kvalitativních i kvantitativních výzkumných dat nabízí především reflektovanou edukační zkušenost cílových skupin žáků a učitelů. 

Jak bylo uvedeno v předchozím modulu e-kurzu, projekt Humanitní vědy dokořán byl koncipován s několika konkrétními cíli. Průběžné aktivity i výstupy projektu

• prokazatelně vedou k šíření povědomí o digitalizovaném kulturním dědictví v paměťových institucích, především knihovnách,
• jsou perspektivní příležitostí rozvíjení spolupráce škol a knihoven při edukačním využívání zatím marginálně reflektovaného potenciálu digitálních knihoven žáky i učiteli gymnázií,
• umožňují podporu rozvoje digitálních kompetencí a informační gramotnosti žáků,
• dávají středním školám příležitost zařadit do výuky v nových a pro žáky zajímavých
  a relevantních perspektivách témata humanitních věd (historie, literatura, jazyky, filozofie, psychologie, etnografie apod.).

Fáze 1 – Volba tématu DVZ

V této fázi je třeba získat odpověď na otázku Jak vybírat témata pro DVZ (v knihovně, škole apod.). Je tedy nutné zmapovat zájem cílové skupiny o tematiku budoucích digitálních vzdělávacích zdrojů, například předložíme cílové skupině předem účelově definovanou nabídku témat ve snaze získat od cílové skupiny jí preferované tematické nápady/podněty/inspirace.

Z reflexe zkušenosti projektu Humanitní vědy dokořán plyne několik funkčních zjištění týkajících se  výběru témat pro digitální edukační objekty:

• u cílové skupiny žáků gymnázií (v projektu na vzorku 5 škol) je poměrně malý zájem o tradiční témata literárně vědní a historiografická (žákům bylo nabídnuto 29 humanitních témat, zájem nebyl o témata František Palacký, Život na zámku, William Shakespeare, Jan Amos Komenský),
• učiteli jsou některá z těchto tradičních témat preferována,
• žáci preferovali (z předem nabízených tematických celků) témata jako Kritické myšlení, Informační gramotnost, Kultura (krása, estetično) v obměnách žánrů a forem, Lingvistika
  a transdisciplinárně Psychologie
• žáci sami navrhují jako preferované tematické oblasti a podněty akcentující kritické myšlení, fenomény každodennosti žáků (stres, gastronomie, práce s lidmi, udržitelnost života na Zemi) nebo poukazující na „bílá místa“ v učebnicích (psychologické experimenty, reflexe nacismu, psychologie komunismu, kolektivní vina).

Fáze 2 – Tvorba prototypu DVZ

Tato fáze práce na digitálním vzdělávacím objektu zahrnuje odpověď na otázku  Jak tvořit prototypy DVZ. Důležitou součástí tvorby je (jak ukázala zkušenost projektu Humanitní vědy dokořán) průběžné uživatelské testování prototypů DVZ v reálné (online) vzdělávací praxi v prostředí, pro něž jsou DVZ vyvíjeny – může se jednat o pilotování při lekcích informačního vzdělávání, při kulturních aktivitách pořádaných knihovnou, ale také při projektových aktivitách školy realizovaných v prostoru knihovny.  Tímto způsobem je průběžná práce na tvorbě DVZ založena na zpětné vazbě cílové skupiny, ale také například vyučujících-odborníků z praxe.

Doporučení pro tvorbu DVZ

Vzdělávací objekt pro žáky 21. století by měl být příležitostí pro uplatnění aktivního učení žáků. Proto je žádoucí stavět takové vzdělávací materiály na konstruktivistickém pedagogickém paradigmatu, které pracuje s prekoncepty žáků, nabízí personalizované učení, učení založené na herních principech, umožňuje provádět reflexi.

Digitalizované kulturní dědictví není vhodné žákům zprostředkovávat izolovaně, nýbrž v širším kontextu. Pro takový postup je žádoucí použít například metodu práce s příběhem (Tzima et al. 2020, Pybus et al. 2019).

• Hodnota digitalizovaného kulturního dědictví užívaného pro vzdělávání vzrůstá tehdy, když je možné provázat digitální obsah s dalšími zdroji a aktivitami. Jak za pomoci dalších digitálních nástrojů maximalizovat edukační aspekt artefaktů? Je třeba klást při tvorbě DVZ důraz nejen na výběr uspořádání digitalizátů v rámci příběhu, ale také na doplňkové aktivity, jež by cílové skupině umožňovaly pracovat s nimi způsoby, jaké by jim v případě fyzických objektů nebyly umožněny.
• Klíčové je zaměřit se na kontext či příběh – ať už jde o průchod mapou, nebo například využívání časové osy – a nepracovat s digitalizovanými objekty samostatně, izolovaně.
• Je žádoucí kombinovat různé druhy digitalizovaných objektů, které jsou vkládány do nového kontextu, konstituovaného příběhem.
• Je důležité využít vlastností digitálních médií, které se promítnou do kvality výsledného vzdělávacího objektu – takovými vlastnostmi jsou interaktivita, různorodost použitých médií (tedy nejen texty, ale také obrázky, videa, audio nahrávky), práce s nelineárním průchodem či prokládání výkladu různými drobnými aktivitami (např. kvízy, doplňovačkami apod.)
• U příběhu není klíčová jeho historická autenticita, ale schopnost vtáhnout žáky do děje, tedy určitá forma imerze. DVZ tedy mohou vycházet z konceptu fiktivního nelineárního příběhu, který propojuje různé multimediální objekty do jednoho celku, přičemž pozornost tvůrců DVZ je dobré zaměřit na aktivity žáků, které by měly být při interakci s DVZ výrazně zařazeny.

Fáze 3 - Metodická podpora k DVZ pro vzdělavatele

Tato fáze práce s DVZ odpovídá na otázku Jak podpořit vzdělavatele (učící knihovníky, učitele a další) v didakticky účelné implementaci DVZ do edukačních rámců. Jak plyne z odborných studií (např. Ortega-Sánchez & Gómez-Trigueros, 2019) i zkušeností tvůrců v projektu Humanitní vědy dokořán, je žádoucí, aby digitální vzdělávací objekty byly doplněny metodickou podporou pro vzdělavatele, ať jím je učitel, nebo učící knihovník. Koncipování metodiky je pro vzdělavatele důkazem toho, že hodnota DVZ nespočívá v samotných digitalizátech, ale v perspektivě interakcí, které digitalizovaný materiál umožňuje. Adekvátní podpůrný materiál, typicky ve formě podrobně zpracované metodiky vyučovací hodiny, bloku nebo projektu, reflektuje různé kontexty, v nichž dochází k interakci žáka s daným DVZ (ukotvení DVZ v jednotlivých vzdělávacích oblastech RVP, v mezipředmětové výuce, v projektovém vyučování napříč obsahem kurikula, variabilnost průchodu digitálním materiálem apod.). Smyslem metodiky je poskytnout vyučujícím nejen základní informace o obsahu a cílech jednotlivých DVZ, ale zejména návod na didaktickou práci s jejich obsahem.

Součástí metodické podpory pro vzdělavatele by měla být cílená evaluace práce s DVZ. Je žádoucí nabízet učiteli nebo učícímu knihovníkovi odpověď na otázku Jak evaluovat výukové aktivity využívající digitalizovaného kulturního dědictví. Má-li být vzdělávání v kontextu současných nároků a potřeb kvalitní, vyžaduje použít reflektivní přístup s využitím metod formativního hodnocení. Takto koncipovaná evaluace umožní nalézt odpověď na otázku Do jaké míry je DVZ učebním materiálem saturujícím vzdělávací potřeby současného gymnazisty i didaktické nároky středoškolského učitele (a návazně také učícího knihovníka, který s danou cílovou skupinou pracuje v rámci aktivit informačního vzdělávání nebo jinak koncipované spolupráce knihovny a školy).