Na konci roku 2018 se objevil český překlad rámce DigCompEdu od týmu Ondřeje Neumajera, Daniely Růžičkové a Bořivoje Brdičky. Jde o graficky i obsahově velice dobře provedený a silně prakticky orientovaný překlad, kterého se držíme i ve všech citacích v našem textu. Přesto se domníváme, že je vhodné ho doplnit, a to přinejmenším ve dvou ohledech.

Prvním je otázka metodologická – autoři pracují s pojem učitele a celý rámec (z řady důvodů pochopitelně) rámují a interpretují v prostředí školy. Škola stále je nesporně privilegovaným prostředím k učení, místem, ze kterého si člověk odnáší mnohé. Ale současně není jedinou vzdělávací institucí, jediným místem, kde se vyskytují lidé, kteří potřebují disponovat schopností někoho něco naučit, a přitom využívat digitální kompetence – od lektorů ve firemním vzdělávání, přes akademické pracovníky až po knihovníky, osoby nabízející online kurzy, doučování, sociální pedagogové, tutoři, autoři online kurzů a mnoho dalších osob digitální kompetence pro vzdělavatele potřebuje také. Proto se snažíme celý rámec v jeho původních intencích adaptovat obecně na vzdělavatele, člověka který někoho něco učí, ale současně není nutné uvažovat konkrétní kurikula nebo normy.

Rámec DigCompEdu s tímto pojetím od samého počátku počítá, ostatně vědomí, že edukace neprobíhá pouze ve škole, ale že prostředí a časová distribuce vzdělávání a výchovy je značně diferencovaná je všeobecně sdílené a nezpochybnitelné. Domníváme se, že pokud text pomůžeme v určitém ohledu rozvinout tento aspekt vzdělávacího přístupu, může to být ku prospěchu věci.

Druhá rovina je obsahová – rámec stanovuje kompetence, často abstraktně uchopené, ale není edukačním nástrojem, neříká, jaké teorie nebo nástroje, postupy či koncepty se mají v té které oblasti rozvinout a použít. Rámec bez edukačního obsahu může složit pro určitou autoevaluaci nebo nastavování směru, ale v zásadně jsou možnosti jeho dopadu do edukační praxe velice omezené. Proto jsme se pokusili – bez nároku na jedinečnost nabídnout určitého průvodce, který s rámcem bude pracovat konkrétněji.

Struktura všech kapitol postupujících po jednotlivých kompetencích je pevná. Úvodní teoretická pasáž se snaží nejen analyzovat vybrané důležité aspekty konkrétní kompetence, ale také ji propojit s nějakou teorií či teoretickým přístupem. Čtenář tak u každé kapitoly může získat jeden z možných vhledů, který se opírá o edukační přístup nebo koncept, který lze díky spojení s kompetencí snadno převést do praxe. Tato část má vždy přibližně pět normostran.

Každá kompetence je dále doplněna deseti vybranými nástroji, ty se někdy opakují – například OneNote je možné najít u více kompetencí – ale vždy sledují společný cíl. Nabídnout k teoretickému rámci určitý základní přehled nástrojů, které umožní kompetenci prakticky rozvíjet a provozovat. Dále jsou připojeny tři anotované odborní zdroje – až na výjimky u prvních kapitol – se snažíme pracovat se zdroji z let 2018 a novějších. Čtenář tak získá vhled do témat, která se v souvislosti s kompetencemi diskutují, na metody, které se mu mohou hodit při vlastním výzkumu nebo další práci.

Každá kompetence je uzavřena stručným závěrem. Délka jednotlivých textů je mezi 8,5-9,5 normostranami, tak aby text byl snadno k přečtení i neodborníkům. Je doplněn praktickými odkazy na další zdroje nebo nástroje.

Tam, kde se text drobně opakuje, chceme zdůraznit propojené myšlenky nebo koncepty, které považujeme v rámci textu za zásadní, jako je důraz na informační gramotnost, pedagogické přístupy Davida Cormiera, definici kreativity Carla Rogerse nebo konektivismus George Siemense. Text je koncipován jako učební, často zjednodušuje nebo vybírá to, co věříme, že pro vzdělavatele může být relevantní. Pro vlastní vědeckou práci s rámcem doporučujeme specializované vědecké zdroje.

Předložený text je pravděpodobně první systematický edukační koncept interpretující rámec, jako celek tak, že nabízí jasný teoreticko – praktický edukační model, se kterým může vzdělavatel samostatně pracovat, rozvíjet se podle něj a osvojovat si jednotlivé nástroje a koncepty. S rozvojem komplexity a dynamiky světa, ve kterém žijeme vnímáme za zásadní propojení teoretických modelů a praktických postupů ve zkušenosti každého jednotlivého vzdělavatele, do osobité zkušenostní struktury. Nemůžeme a nechceme standardizovat nebo „zarovnávat“ jednotlivé přístupy, ale otevřít platformu přemýšlivého propojeného růstu.