Adaptace osobního vzdělávací prostředí pro studium na univerzitě

2. 10. 2019 Hana Tulinská

Bez popisku

Pravděpodobně máte Instagram, e-mail, mobil, nějaké knihy, aplikaci nebo sešit na poznámky a podobné věci. Na všechny se můžete dívat zvlášť, ale v kontextu učení může být výhodné je vnímat také dohromady, tedy jako části, které tvoří celek našeho osobního vzdělávacího prostředí neboli PLE, které nám pomáhá k učení. Vlastně taková škola všude okolo, kterou můžete různě přestavovat, a která bude přesně tak dobrá, jakou si ji uděláte.

Na střední zařídí hodně učitelé. Naplánují, co se budete učit a kdy, nachystají informace, aktivity i pomůcky do hodiny. Až školu dostudujete, padne učitelování na vás. Budete totiž učit a vést sami sebe po celý život. Proto se hodí přemýšlet, jak na to, ať se nezavedete někam, kam jste ale vůbec nechtěli. 

Osobní vzdělávací prostředí je tvořeno z nástrojů, pomocí kterých se snažíte něčeho dosáhnout (v kontextu současnosti pracovat s informacemi a samostatně se učit). Vaše snažení si můžete rozdělit do pěti fází, a to:

1. Stanovování cílů, řízení času a úkolů

Stanovování cílů, řízení času a úkolů je stěžejní fází, pokud chcete vůbec vykročit. Představujte si nyní, že chcete například umět fotit portréty. Samo se to ale nestane, proto je třeba si úkoly naplánovat, například do Google Keep - nastudování techniky, nastudování recenzí o aplikacích a výběr, trénink focení a trénink úpravy. Zároveň je třeba stanovit, kdy co uděláte, třeba do Google kalendáře.

Nástroje a metody

 


2. Získávání informací

Získávání informací je fází, která nám dává možnost o něčem vůbec přemýšlet, rozhodnout se, postupovat a vědět jak. Můžete odebírat pravidelné novinky z oblíbeného fotowebu nebo jeho profilu na Facebooku. Cíleně můžete vyhledávat na Google, v knihovně nebo absolvovat MOOC kurz. Vše vhodné, co najdete, si uložíte do záložek nebo Pocket. Vše, co vás napadne si poznamenáte do myšlenkové mapy, do Evernote nebo do notesu. Knihy o focení zařazujete do pravidelného čtení knih.  

Nástroje a metody

3. Tvorba

Tvorba znamená vpravování se do vytyčených cílů. Od blogování o focení portrétů třeba na Wordpress, přes psaní recenzí na knihy a nástroje či novou verzi Photoshopu, až po focení samotné. 

Nástroje a metody

4. Komunikace a sdílení

Komunikace a sdílení je součást tvoření. Máloco dělá člověk sám a na "zelené louce". O focení se dá diskutovat a tvorbu sdílet na například Instagramu nebo Behance. S kamarády se můžete pustit do společného fotoprojektu a usnadnit si práci sdílenou složkou na Google disk a plánováním v Trello. Pro spolužáky pak můžete udělat pěknou prezentaci v Powerpointu a sdílet ji třeba na Slideshare.

Nástroje a metody
  • Sociální sítě a kolaborativní nástroje, FB, Twitter, Yammer, Teams, Slack, Airtable, Microsoft Forms,
  • Portfolio, Wordpress, LinkedIn, Slideshare,
  • AI, Vzájemné hodnocení, komentáře,
  • Spolužáci, buddies, vyučující, kolegové, odborníci,
  • Portfolio, konference, prezentace…,
  • Diskuse, komentování, odkazování,
  • Požádání o zpětnou vazbu, konzultace, peer-assessment, peer coaching, peer reviews.

5. Zpětná vazba a hodnocení

Zpětná vazba je fáze konce a začátku zároveň. Když dokončíte nějakou aktivitu či milník, je třeba zjistit, jak jsme na tom. K tomu slouží test nebo zkoušení, ale také zpětná vazba v komentáři na sociální sítí, zpětná vazba o kterou jsme požádali známého fotografa, umístění v soutěži i vlastní sebehodnocení. To vše dohromady nás vrací k novému plánování na základě toho, zda-li musíme na úkolu ještě pracovat nebo se můžeme posunout dál.

 

Osobní vzdělávací prostředek je tedy dynamický a provázaný celek. To, co děláte nebo neděláte v jedné fázi, ovlivní jinou. Představte si, že například vynecháte fázi vyhledání informací a budete rozhodovat na základě svých dojmů. Pokud budete mít špatný systém ukládání zdrojů, tak se k nim těžko bude vracet, až je budete potřebovat. Pokud máte nejasné cíle, těžko se vám budou hodnotit výsledky. Pokud nevíte, jaké nástroje použít ke sdílení vašich fotek a jiných výstupů, tak se k nim zkrátka nikdo nedostane. Pokud máte nástrojů příliš mnoho nebo přetěžujete vyhledávání na úkor tvorby, může vás postihnout informační přetížení.

Péče o osobní vzdělávací prostředí je tedy otázkou vlastních úspěchů, a také informační hygieny. Zkuste na něj myslet, občas v něm uklidit a hlídat, zda vám pomáhá dojít tam, kam potřebujete.

Sebereflektivní otázky

  • Kam si píšu své cíle? Kde a kdy reflektuji jejich plnění? Kde je upravuji? Kam zaznamenávám plány, setkání, deadline? 
  • Kam a jak píšu úkoly? Kdy je vytvářím? Kdy se k nim vracím?
  • O čem chci mít pravidelně přehled? Jak si ho zajistím? 
  • Jak efektivně vyhledávat a kde? 
  • Jak si vytvořit návyk čtení knih? Kdy čtu? Kolik toho přečtu? 
  • K čemu, co už znám, se nové informace vážou? Jak to zaznamenávám?
  • Jaké jsou prostředky potřebné pro mé učení a tvorbu? Jaký je výstup učení?
  • Jakou pomůcku mohu využít pro konkrétní cíl a učební výstup?
  • Jak a kde zaznamenávat co dělám? Jak se hodnotit?
  • S kým o svém tématu/cílech komunikovat? Jak? Kdy? Jak spolupracovat?
  • Jak netvořit do šuplíku? Kde prezentovat úkoly? Kde prezentovat sebe?
  • Jak získat zpětnou vazbu na to, co dělám? Jak srovnat cizí hodnocení s hodnocením ostatních a plánovat další postup?
  • Využívám vhodně nástroje pro utváření sebe sama?
  • Nevynechávám nějaký důležitý bod? Nevyhýbám se něčemu?
Příklad PLE

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.

Další info